Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
Kniha je torzem posledního Čapkova románu, v němž zamýšlel podat obraz člověka, který celý život žije ve lži a sebeklamu. Život tohoto hrdiny, hudebního skladatele bez výrazného talentu, který se celý život žene za uměleckou slávou, je sestaven z výpovědí několika jemu blízkých osob. Každá z výpovědí podává svědectví i o člověku, který vypovídá – o jeho poznávacích schopnostech, morálních hodnotách i o emocionálních vazbách k hlavnímu hrdinovi.... celý text
Přidat komentář
Škoda, že nedopsáno... Moc by mě zajímalo, jak by to pan Čapek dokončil. A ne, doslov Olgy Scheinpflugové se bohužel jako konec počítat nedá, byť se snaží.
Nezbývá se jen domýšlet - a dávat si pozor na všechny ty Folteny (nejen uměleckého světa), které v životě potkáváme častěji než bychom si přáli - a obzvláště na ty, kteří na rozdíl od hlavní postavy této knihy sklízejí nezasloužený obdiv. A že jich není málo...
Vtipné a aktuální torzo Čapkova posledního románu, v němž opět dokazuje, že Čapek ani po sto letech nezestárl ani o rok. Jeho romány jsou stále aktuální a tento konkrétně jsem si užil, poněvadž znám jistého nejmenovaného autora, který jako by svým pozérstvím a touhou stvořit veliké dílo navzdory nedostatku talentu z oka vypadl samotnému Foltýnovi.
Nedokončený závěr budiž po vzoru knihy Genesis varováním každému umělci: "Odděluj, odděluj! I když tvé dílo je z tebe, musí se začínat i končit samo v sobě, jeho tvar musí být tak dokonale uzavřen, že už v něm není místa pro nic jiného, ani pro tebe ne; ani pro tvou osobitost, ani pro tvou ctižádost, pro nic z toho... Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou..."
Velice zajímavý námět, je škoda, že dílo zůstalo nedokončeno. Nápad s pohledy různých osob na jednoho člověka se mi moc líbil, ačkoliv hlavní hrdina mi byl velice nesympatický až protivný. A stejně jako Venda32 jsem si googlovala, zda je to fiktivní postava, nebo zda takový skladatel opravdu žil :-).
Čapek, který rozhodně stojí za přečtení a přesto věřím, že je často opomíjen. I já jsem na knihu přišel díky čtenářské výzvě. Životní lhář, snílek, celým srdcem hudebník a vypočítavá vyžírka. Přesto takovou postavu pan Čapek popsal náhledem vícero postav takovým uvěřitelným způsobem, že mi to nedalo a radši jsem si internetu podíval, zda opravdu nežil :-)
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli letošní čtenářské výzvě a také proto, že jsem na ni měla celá léta zálusk a musím říct, že jsem se nesmírně pobavila.
Považuji Karla Čapka za naši naprostou jedničku, přestože mám spoustu jiných velmi oblíbených autorů, ale jeho styl nepředčí asi nikdo.
Popsat takto bravurně tak nesympatického člověka, jakým byl "skladatel" Foltýn dokáže snad jen pan Čapek. A nejen samotného Foltýna, ale také všechny ty osůbky a osobnosti, které s ním měli co dočinění. Moc jsem se pobavila, zasmála se i zanadávala, protože tento typ lidí opravdu existuje a reakce na ně je v této knížce naprosto přesná jako v životě, vychází totiž vždy z nátury a inteligence daného člověka a z jeho vztahu vůči Bedovi Foltenovi.
Tuto knihu si musí navíc mnohem více užít každý hudebník, což já bohužel nejsem.
Je to krásná, zábavná, poutavá a poučná kniha. Vřele doporučuji.
Tuto knihu jsem četl opakovaně a měl jsem a mám ji velmi rád. Nicméně bavil jsem se o ní před mnoha lety s jedním známým, který který měl Čapka "v malíčku", kupodivu až na tuto knihu, kterou zatím nečetl. Doporučil jsem mu ji a po čase jsem se ho zeptal zda ji četl a na jeho názor. Četl ji, a to co mi odpověděl mne překvapilo a musel jsem uznat, že na tom něco je. Jeho odpověď mi uvízla v paměti natolik, že této knize nedokáži dát plný počet hvězd. Řekl mi asi toto:
"Prosím Tě, můžeš mi vysvětlit proč ten Čapek toho Foltýna tak nenáviděl? On na všech svých postavách vždycky našel něco dobrého, vždyť on miloval i ty svoje vrahy. A najednou tohle?"
A já mu nedokázal odpovědět. Nedokážu to dodnes. Pouze si myslím a věřím, že se snad něco pozitivního mohlo objevit v té části, která zůstala nedopsána.
Mám rád tuhle knížku. Karel Čapek v ní dospěl vlastně k tomu, k čemu směřoval dlouho už ve své noetické trilogii. Ale tady ten pohled na tu postavu z několika různých úhlů pohledu dostává jasný tvar (na rozdíl třeba od Povětroně, kde to je čistě na poli představ, snů, fantastiky). Vlastně se pustil trošku do psychologického románu a můžete sledovat úpornou snahu člověk, který tak hrozně chce být umělcem. Postrádal jsem pozitivní pohled. Někoho, kdo by mu to do poslední chvíle všechno věřil a stál za ním (i manželka v průběhu ztrácí iluze). Když dojde na vyprávění mladých muzikantů měl jsem kolikrát pocit, že čtu Škvoreckého. Je neuvěřitelné, jak to dokáže být stále živé a svým způsobem moderní.
Čapek je génius a geniální psycholog. Těžko to popsat. Smrt v Benátkách dokonale vystihuje temnou stránku umění ve smyslu sebevražedné posedlosti uměleckým objektem jakožto archetypem /Bergmann Hodina vlka/. Čapek stejně mistrně popisuje úskalí umění jakožto falešné povrchní posedlosti umělce sám sebou a pouhým povrchním odleskem umeleckosti. Pro umělce je to velká výzva k opravdovosti a poctivosti, k odhození naivity k přijetí temných stran a nelibivosti. K řemeslu. K obyčejnosti. K lidskosti. K boji s démony. A taky k upřímnosti k sobě. K pokoře. Dokonalost je Fata morgana umění.
(SPOILER) Čapek jako vždy mimořádný! I v tomto nedokončeném díle. Zvolil velmi zajímavou formu vzpomínek jednotlivých postav, které se navzájem často neznaly. A tak se čtenář chvílemi dozvídá víc, než o čem mluví vypravěč. Spolužák se zmíní, že mu Foltýn nevrátil sešit jeho básní. A hle v další kapitole: Foltýnova první láska cituje báseň, kterou dostala od Foltýna. A přitom na rozdíl od ní víme, že tu báseň ukradl spolužákovi. A tak se postupně víc a víc dozvídáme o tom šmejdovi Foltýnovi, který koho může, toho použije jak věc. Z peněz manželky si hraje na mecenáše studentů konzervatoře, aby pak jejich skladby použil bez jejich vědomí do své opery. Hrozný, hrozný člověk zabývající se jen sebou a svými zájmy, pro které obětuje každého, kdo se může hodit.
(SPOILER) Karel Čapek je můj velký oblíbenec a jeho knihy mě dokáží dostat do správné nálady a rozpoložení, které odpovídá tomu, co jsem si zrovna od tohoto skvělého autora naordinovala. Při čtení tohoto kousku, jsem místy měla na "geniálního" Bedřicha Foltýna doslova "nervy". Člověk přesvědčený o své výjimečnosti a nadání, je pouhopouhý diletant, který celý život jenom využívá kamarády, manželku, známé a všechny ostatní lidi ku svému prospěchu a velikášství. Neskutečný pokrytec a sobec, který sám sebe staví na piedestal slávy, protože ve svých vlastních očích je hoden obdivu, uctívání a zbožňování. Sám si přitom jde bezohledně za svým, aniž by se kdy pozastavil nad tím, jak lidem okolo sebe ubližuje a jak je neustále zneužívá.
Mám Čapka moc ráda. Už jsem si říkala, že jsem přečetla víceméně vše a ejhle ono ne. Díky výzvy jsem zjistila, že mi ještě chybí toto dílo. Musím říct, že je škoda, že není dokončené. Ale četlo se dobře. Moc se mi líbí Čapkovo vyjadřování a jeho slovní zásoba. Nevím, čím to je, jestli byli tehdy lidi chytřejší, ale v knize byla docela dost slov, u kterých jsem si dohledávala význam.
Četl jsem šestnácté vydání z roku 1999 Knižního klubu. Poslední, Čapkem nedokončené dílo, je žel jeho nejslabším kusem. Chvílemi je geniální skladatel/umělec Foltýn Bedou Foltenem, jindy drzým hochem, jenž si vyskakuje na profesory, onde pro změnu plane po dívčích srdcích. Je zde vidět rozkol osobnosti, z dnešního pohledu bychom řekli, že Foltýn trpěl formou ADHD, jeho tvrdošíjné pohrdání kamarády mne dost žralo. Žádná smysluplná linka se zde v útlém spise neobjevila, myslím si, že Čapka dost ovlivnilo, že již trávil poslední dny svého života. Svým způsobem je nejzajímavější doslov Olgy Scheinpflugové, jejž prezentuje Jiří Janáček. Manželka Karla Čapka píše: „Byl (Foltýn) samá vylhaná fantazie a žádná pravdivá skutečnost, přerušil s ní svou mravní souvislost, víš- a jak z čeho chtěl potom, ten nešťastný hlupák, tvořit?"
Nemohu jinak než dát 30% (ne)spokojenosti.
Zajímavá kniha, bohužel, nedokončená. Myslím si, že svým způsobem byl Foltýn chudák, že nedokázal najít své místo v životě a naplnit ho něčím smysluplným.
Asi můj nejmilejší Čapek. Tolik přesvědčivých postav představených na tak krátkém prostoru, tolik humorných rýpnutí, tolik pasáží vybízejících k zapsání do deníčku... Ani nevadí, že kniha není dokončená (doslov Olgy Scheinpflugové prosím ignorujte), hlavní idea díla tak totiž o to více vynikne.
Co se týká Čapka, jak se mi to na jeho prózu, četlo velmi dobře (miluji povídky, ale romány mi nikdy moc nesednou). Jen tedy empatie k "umělci" Foltýnovi, který se přesvědčil, že umělec je, s tou je to těžké. Jestli ji vůbec pocítit lze. Taková božská Florence
Z Čapka jsem maturovala, dokázala jsem odříkat desítky jeho děl, o téhle jsem se dozvěděla až několik let poté. Jde o knihu nespravedlivě opomíjenou, ale skvělou. Škoda, že zůstala nedokončená. Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
umělci česká literatura psychologické romány opery a operety hudebníci, muzikanti poslední kniha autora pohled jiné postavy na původní příběh české rományAutorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Foltýn je vlastně pokračováním noetické trilogie, polyfonní forma tehdy byla a i pro současného čtenáře stále je velmi atraktivním způsobem vyprávění a právě díky ní vlastně vůbec nevadí, že román nebyl dokončen
jeden z myšlenkových vrcholů románu vidím v Trojanově partu, viz poslední věty fragmentu: "Není ti uloženo tvé dílo, aby ses jím projevil, ale aby ses jím očistil, aby ses odpoutal od sebe sama (...) Tvoříš proto, abys na svém díle poznal tvar a dokonalost věcí."
= Čapek zase vizionářsky předjímá naši budoucnost, solipsisticky orientovanou