Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398108/mid_zivot-a-dilo-skladatele-foltyna-1qm-398108.jpg
4
242
242
Kniha je torzem posledního Čapkova románu, v němž zamýšlel podat obraz člověka, který celý život žije ve lži a sebeklamu. Život tohoto hrdiny, hudebního skladatele bez výrazného talentu, který se celý život žene za uměleckou slávou, je sestaven z výpovědí několika jemu blízkých osob. Každá z výpovědí podává svědectví i o člověku, který vypovídá – o jeho poznávacích schopnostech, morálních hodnotách i o emocionálních vazbách k hlavnímu hrdinovi.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížka, román podaný jako pohled různých osob na osobu narcisistickeho a ješitneho skladatele, který nikdy nic nesložil. Škoda, že román zůstal nedokončený, opravdu moc zajímavé téma.
Mám Čapka raději s každou další knihou. Přestože je román nedokončený, je znát, o co tam vlastně jde. Foltýn je nešťastný blb, dneska by se řeklo trapák, pozer nebo toy. Okolí se s jeho excentrismem potýká různými způsoby. Nad vším se vznáší jakýsi hořký úsměv, který tam občas zůstává jen proto, že ztuhl na rtech.
Skvělé, čapkovské a přitom napsané zase úplně jiným a originálním stylem než jeho další díla.
Čapek rozuměl lidské duši, našim pohnutkám, slabostem i chybám. Každá jeho kniha nebo povídka je srozumitelná i pro dnešního čtenáře. Dokázal jednoduše a výstižně popsat charakter postav a jejich uvažování, jako bych je viděla před sebou. A psáno to bylo před neuvěřitelnými 80 lety!
Kolik je takovejch Foltýnů třeba v politice. Nebo v šoubiznisu. Pan Čapek je popsal. Jako moudrý pravdivý Nostradamus konkrétního hnusu, který se tenkrát stejně jako dnes dere nahoru. Jako bláto po holínkách. Jsou tady a namnoze vládnou, řídí, ovlivňují běh věcí.
Nebyla to špatná kniha, nicméně v porovnání s ostatními od Čapka jí musím dát 3*.
Citáty z knihy:
"Byla jsem tehdy mládě, a mladí lidé se zajímají víc o sebe než o kohokoliv druhého; druzí lidé jsou jim spíš jen záminkami, na kterých si uvědomují svůj osobní život. Proto si mladí lidé příliš nevybírají s kým se stýkají; je to pro ně spíš věc náhody a příležitosti než skutečné volby."
"Nebo žvanil o umění; osvojil si asi tucet velkých slov, jako je intuice, podvědomí, prapodstata a já nevím co ještě, a teď toho měl plnou hlavu. Zvláštní, jak se z velkých slov dají snadno dělat velké myšlenky! Zjednodušte některým lidem slovník, a nebudou mít co říci."
"Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou; není to ani místo suché, jež Bůh nazval zemí, ani shromáždění vod, jež nazval mořem, nýbrž bláto, látka nerozdělená a pustá. Většina umělců, stejně jako většina lidí, jenom donekonečna rozmnožují látku, místo aby jí dávali tvar;"
K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda, ale musím říct, že je škoda, že jsem ji nepřečetla dřív. Sice nebyla dopsaná, ale i tak je to velmi dobrá kniha pro zamyšlení.
S hambou priznávam, že toto pozoruhodné dielo som si prečítala až na základe čiatateľskej výzvy.
Román je zaujímavý svojím spracovaním, kde formou deviatich vypovedí spolužiaka, prvej lásky, bývaleho spolubývajúceho z čias študií, bývalej manželky, akéhosi profesora odborníka na stredovek, literárneho vedca, istého klaviristu, samotného autora a nakoniec uznávaného hudobníka, sa čitateľom odkrýva charakter jedného pochybného pseudoskladateľa, ktorý myšlienku skomponovať operu i napriek chybajúcemu nadaniu povýšil nad všetko ostatné.
Osobne sa mi páčila úvaha o prepojení čistoty umenia s božím stvorením sveta...
Krásne literárne dielo písané krásnym literárnym jazykom, ktoré som lačne zhĺtla ako jednohubku.
Knižní výzva mě zase jednou "dokopala" k přečtení díla, o kterém jsem tušila, že je výborné, ale četbu jsem pořád odkládala. Velice mě bavila svědectví o Foltýnových mladých letech: s jakým pochopením píše Čapek o těch báječných i hrozných letech dospívání, o prvním zamilování, potřebě přátelství, mučivých touhách, o všem, co je tak hrozně předůležité, když je člověku 15 nebo 16... Rozdílné pohledy různých postav jsou uvěřitelné i díky skvělé práci s jazykem, který je pro každou postavu charakteristický. Prostě lahůdka.
Pro mne učebnice psychologie. Takového Foltýna jsme už všichni natrafili. Vzpomněl jsem si, když jsem četl tuhle knížku. Perfektní.
Nádherné torzo nedopsané knihy. Jaká škoda, že to není celé. Rozehrané je to výborně a je úžasné sledovat opovrženíhodného chlapíka prostřednictvím výpovědí jiných lidí, kde člověk vidí jaká to byla hrozná figura, ale zároveň že měla i světlé momenty. Z doslovu je vidět, že Čapek chtěl ukázat, že společnost okolo uměla být také pěkně krutá a zároveň i velkorysá.
Čapek je Čapek. Léty prověřeno. Při čtení na mě text silně působil, Foltýna jsem neměla ráda, byl mi silně nesympatický. Nicméně po doslovu jeho ženy mi přišlo Foltýna i líto.
Zaujala mě zmínka o královské dceři, která utekla s hudebníkem - alespoň se částečně dal datovat skladatelův život. Poslední autorova stránka byla až moc filozofická, lišila se od zbytku knihy. Osobně by mě zajímalo i svědectví samotného Foltýna.
Takhle vypadá skutečně umělecké dílo, na pár stránkách (v podstatě délka úvodu mnoha jiných románů) přinesl Čapek tolik informací a emocí, jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala.
Inspirace jiným Portrétem umělce je patrná, nicméně grotesknost osudu Bedy dává příběhu něco originálního. Je třeba zmínit i Čapkovům um vtáhnout čtenáře do knihy, která ho svým námětem i zpracováním vlastně vůbec nezajímá.
Výborná postava skladatele přesvědčeného o své genialitě. Úplně jiný, avšak stále skvostný Čapek.
Velmi sympatická kniha o velmi nesympatické postavě. Závěrečné svědectví Čapkovy ženy o zamýšleném ukončení knihy sice dobře dokresluje vyprávění, ale nejsou to vlastně nakonec slova autora, a vše mohlo být dost jinak. Zároveň mi přijde úsměvná myšlenka, že autor noetické trilogie před dokončením svého posledního románu zemřel, a tak nechal jeho interpretaci otevřenou. Pche, co lidi neudělají pro svůj umělecký záměr! :-)
"Tvoříš proto, abys na svém díle *poznal* tvar a dokonalost věcí."
Na titul Život a dílo skladatele Foltýna se můžeme dívat z více aspektů. Dílo pojednává o neschopnosti sebereflexe, sebeklamu, který bezprostředně vedl k pocitu frustrace. Ctižádostivost a potřeba dělat "velké" věci dovedla Foltýna až k zbláznění a posléze smrti. Objevuje se zde Čapkův častý motiv antirevolučnosti, klade apel na drobnou každodenní práci.Kniha je zakončena velice zajímavým názorem na tvořivost člověka, která je zde dána do analogie se stvořením světa. Poměrně krátké čtení. Určitě doporučuji.
Banda blbě napsaných zajímavých postav podává svou výpověď o dobře napsané blbé postavě.
Z té poslední kapitoly, která má mimochodem úplně jiný charakter, je naprosto cítit, že si mistr Čapek vůbec nevěděl rady, kudy a jak z tohohle plytkýho průšvihu vybruslit. Začal filozofovat, pak mu docvaklo, že tohle nemá cenu, řek si "fak dis šit" a uprostřed věty sk.....
Čapka jsem chválila už tolika způsoby, že mi nějak došly slova...je to prostě můj one and only.
Myslím, že by román o Foltýnovi byl hrdým nástupcem noetické trilogie (mimochodem Obyčejný život je můj nejoblíbenější román...a tím nemyslím jen z noetické trilogie, ale z celého Čapkova díla). Někdy ve mě až hrklo a říkala jsem si: "Snad se nechovám jako Beda Folten"...a že se snad nikdy jako on chovat nebudu. To mě fakt děsí.
Štítky knihy
umělci česká literatura psychologické romány opery a operety hudebníci, muzikanti poslední kniha autora pohled jiné postavy na původní příběh české rományAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Výborné! Skvěle pojato, z několika úhlů pohledu, čímž je udržena čtivost. Kolik takových Foltýnů po světě běhá, kolik jich vlastně známe sami... A bohužel si to nedokáží uvědomit... Mně ho v jednu chvíli bylo až líto. Ale jen na chvilku, než opět promluvil nebo někoho znovu ranil.
Docela na mě padla síla poslední stránky. Vlastně posledního řádku. Text tak nějak utnut a nato poznámka "Zde končí text Karla Čapka." :(