Život a smrt Maxmiliána Drápa
Pavel Horna
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535251/bmid_zivot-a-smrt-maxmiliana-drapa-66054715bf95b.jpg
5
40
40
Rychlé šípy na stopě hrůzného zločinu! Detektivní příběh z fikčního světa Jaroslava Foglara. Třicet let stará mrtvola na půdě činžovního domu. Sebevražda kvůli nesmírně cenné známce, Modrému mauriciu. Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka žijí v domnění, že případ smrti Maxmiliána Drápa je minulost. Jenže po roce je najednou všechno jinak. Co když to byla vražda? A je vůbec možné vyřešit případ, který se stal před více než třiceti lety? Rychlé šípy tentokrát čelí protivníkům, kteří zůstávají skrytí a špinavou práci nechávají na jiných. Nepřátel je víc, než je zdrávo.... celý text
Přidat komentář
Fikerovská dětská detektivka z foglarovského prostředí napsaná tak trochu ve stylu Vojtěcha Steklače. Teď to moc pitvám, ale v 10 letech bych to slupnul jak malinu :-)
Výtečná foglarovka, důstojný pokračovatel ostatních příběhů Rychlých šípů. Žánr detektivky se nabízí jako nová možnost představit Rychlé šípy dalším generacím. Osobně jsem si četbu užil a jsem zvědavý na reakce dětských čtenářů.
Do Foglarových světů se rád vracím. A tohle bylo hodně dobré. Ano je to četba spíše pro mladé, ale chytilo mě to a fakt mě to bavilo. Asi trocha nostalgie, ale proč prostě ne? Mimochodem hrozně mě baví, že Albatros začal vsázet na velmi dobrou ilustraci a i tady se povedla.
Skvělé, připomnělo mi to dětství a vše, co jsem měla spojené se čtením Foglarovek. Moc se to povedlo, doporučuju.
Co jsem to přečetl? Další příběh Rychlých šípů, který není od Foglara, ale stejně je famózní? Nestačím se divit. Pan Horna vyšvihnul tak super knihu, že by ho sám veliký Jestřáb určitě pochválil. Už příběh pana Velinského mi přišel skvělý, ale v poslední době se do těchto oblastí pouští další a další autoři a musím říct, že jsem překvapený z toho, že se vůbec nejedná o trapné napodobeniny bez nápadu a atmosféry. Naopak, každý tento pokus byl dosud zdařilý.
Horna si vybral původní mrazivý komiks (se dvěma pokračováními), který si pamatuju, že na mě, když jsem byl malý, poměrně hodně zapůsobil, a rozhodl se ho rozšířit. Udělal to skvěle a přeji si, aby zkusil vymyslet něco dalšího jiného.
Líbí se mi postava fotografa Jiřího Hrudka (ve kterém starší čtenáři poznají legendárního Sudka) a že si autor určitě přečetl Zkázu Jezerní kotliny od Šlika (která taky patří k současným navázáním na Foglarovu tvorbu a můžu ji zcela doporučit). Jako easter ech se tady totiž objevuje zmínka o učiteli Sokolovi, neboli Kiplingovi.
Další nepatrné fabulace a autorské srandičky v podobě Jana Stříbrného, potomka piráta Johna Silvera z Ostrova pokladů, potěší. Obecně mi přišlo, že Horna používá příjemný a nápaditý humor, který v něčem připomíná Foglara, ale zároveň přidává něco nového. Rychlé šípy ze stránek prostě na mě dýchají a co je výhodou - znalý čtenář už je nepotřebuje představovat a zná pozadí, takže se hned můžeme vrhnout na samotný příběh a detektivní zápletku, která dává smysl a závěr je uspokojivý.
Pokud by toto hodnocení četl pan Horna, tak se opakuji - pište dál a nebojte se opět vstoupit do světa, který nám Foglar zanechal. Stejně tak další autoři, ale vemte si příklad právě z pana Horny, Velinského a podle recenzí i Pavla Čecha (O Červenáčkovi).
Knihu jsem dočetl doslova jedním dechem. Ano...zpočátku, než se to rozjelo, mi pár věcí úplně neštimulovalo (zbytečně jsem se v nich vrtal), ale mýlil jsem se a nakonec si to pěkně vychutnal. Stačilo nad vším moc nepřemýšlet a zkoušet to číst pohledem 13-ti letého kluka a né pohledem "pošahaného sběratele", který se bubliny v kreslených příbězích RŠ učí znát div né nazpaměť ...sranda! Nemohu a ani nechci moc spojlerovat, ale například kresba kostlivce v nezvyklé poloze na úvodní obálce knihy, je ve finále v příběhu skvěle vysvětlena, tak se tím někteří už nemusí "trápit" Velmi mně potěšil drobný "bonus" (podobný tomu, jaký nás provázel v knize o Červenáčkovi od Pavla Čecha), i "moje ublízané potěšení" začal dospívat správným směrem Závěrečná nabídka ("nábor") členům RŠ k určité profesi mi vykouzlil úsměv na tváři, nesmí si člověk brát vše tak moc osobně Příběh pěkný, čtivý, krásně detektivní, (byť jsou občas použita slova, která by JF určitě nikdy nepoužil), beru to tak , že je příběh psaný především pro současné děti, což je samozřejmě v naprostém pořádku Pan Horna se s příběhem popasoval moc dobře a já knihu řadím mezi ty, které si ještě v budoucnu velmi rád opakovaně přečtu.
Tak na tuhle knihu jsem byl opravdu zvědavý! Každý autor který se odváží vstoupit do tohoto foglarovského světa má můj veliký respekt, ale musí počítat s tím, že bude podroben důkladnější kritice fanouškovské obce. Ta ale přichází zpravidla od již postarších čtenářů, a je třeba zkusit se na to podívat optikou těch, pro koho je kniha primárně určena, a to jsou děti.
A z tohoto pohledu jsem rád, že můžu knihu pochválit.
Je to klasická dětská detektivka, nečekejte novou foglarovku. Připomínala mi mou v dětství oblíbenou švédskou sérii o Kalle Blomkvistovi, ze které jsem byl tehdy nadšený. Tady přicházejí na scénu nám dobře známé Foglarovi postavy, a autor s nimi výborně pracuje. Děj má spád, napětí, humor a hlavně dobře vystavěný příběh, který funguje, není překombinovaný a vše do sebe logicky zapadá. Ano, z pohledu dospělého čtenáře trochu až moc, Rychlým šípům jde tak nějak všechno hezky na ruku, ale nad tím se zcela jistě dětský čtenář zamýšlet nebude, a koneckonců i já jsem se při čtení jen mírně pousmál a s napětím četl dál! Pavel Horna k mé radosti občas mrkne i na dospělejšího čtenáře, když se na scéně objeví jednoruký fotograf Hrudek, za kterého si samozřejmě dosadíme ikonického umělce Sudka, tak jako to v knize "Když Duben příchází" byl mistr Florian/Burian.
O ději samotném člověk nemůže moc prozrazovat, když jde o detektivku, že ano, tak si to prostě budete muset přečíst.:-)
Když teď tak knihou listuji, je tam i dost nových a zajímavých postav, klub filatelistů, paní Stříbrná, inspektor Brandl, Kladivounova parta, už zmiňovaný fotograf Hrudek a samozřejmě tajemný neznámý! No a nesmím zapomenout na dívčí posily Eriku a Zinu, které tam podle mne krásně zapadají. A i když se kvůli jedné z nich Jindrovi trochu zapalují lýtka, všechno to hezky k sobě pasuje.
Pokud bych přeci jen měl najít nějakou výtku, tak z mého pohledu je tam humoru víc než by bylo třeba. Předesílám, že humorné pasáže a hlášky jsou opravdu vtipné (což je zatraceně těžká disciplína), jen jsem měl občas pocit, že čtu pokračování Saturnina a ne detektivku. A i ty v jednom šiku seřazené krysy, bránící Štětináče, už na mne byla přiznávám trochu silná káva!
Kdyby autor ubral na humoru a přidal na atmosféře, tak by se tahle kniha víc podobala klasické stínadelské trilogii. Ale třeba to právě tak nechtěl.
I takhle je to po "Posledním tajemství Jana T. od Jaroslava Velinského, pro mne nejlepší titul, navazující na známé dětské hrdiny. A to jak obsahem, tak rozsahem. Poslední dvě "grifinovky" by měli v tomto formátu tak 500 stran!:-)
Přemýšlel jsem o čtyřech hvězdičkách z pěti možných, ale nakonec vpálím plný počet, protože se to prostě opravdu povedlo!
Zhodnotit tuhle knížku je pro mě tak trochu oříšek. Nejsem velký čtenář detektivek, ale ráda se čas od času vracím do světa Rychlých šípů, na kterých jsem vyrostla. Pokud můžu soudit, jde o zdařilou detektivku, která k výchozí látce přistupuje k respektem, příběh je napínavý a dílky skládačky do sebe příjemným tempem postupně zapadají. Zároveň se objevují vtipné situace a hlášky, kterým jsem se s chutí zasmála, jen tedy někdy z toho důvodu, že působily na RŠ až moc moderně. To je taky důvod mé rozpačitosti. Celkově je totiž jazyk knihy současný, ale na některých místech je tendence blížit se jazyku originálu nebo jsou na něj odkazy a jsou používány výrazy typické pro slovní zásobu RŠ, což se tak trochu „bije“. Možná ale jde jen o můj dojem, zajímal by mě v tomto názor čtenáře, pro kterého je tato kniha prvním setkáním se světem RŠ.
Jaroslav Foglar nepatří mezi ty autory, kteří by mě někdy v něčem ovlinili. Jeho stínadelskou trilogii považuju za... docela zajímavou s dobrou mysteriózní atmosférou, propracovaným světem (hlavně teda Záhadu hlavolamu) a dál už si to tak nějak nepamatuju... bohužel na téhle trilogii se moc podepsal zub času (hlavně na tom jazyku a morálním nazírání světa), takže ji ani moc nedoporučuju (hlavně začínajícím čtenářům)... každopádně je mi jasné, že pro mnoho čtenářů (hlavně těch starších) bude tahle knížka tak trochu kacířská, protože si někdo dovolí (byť Horna samozřejmě není první ani poslední) sáhnout na tuhle látku... možná si někdo bude dokonce i myslet, že s na tom snaží Albatros rejžovat... buď jak buď Horna napsal skvělou detektivku (nefalšovanou, tak jsem ostatně minimálně vždycky Záhadu hlavolamu vždycky četl), která se obejde bez Stínadel a která tak trochu demytizuje Rychlé šípy, zasazuje je dokonce do konkrétního času a prostoru a zbavuje takové té "fantasy" atmosféry, kterou právě Stínadla disponují. Mně jako čtenáři autorovi detektivek tohle pojetí sedlo nesktučně moc. Horna se nezpronevěřil Foglarovi, jeho charaktery nepředělal, sem tam nahodí odkaz na nějaké jiné dobrodružství, pomrkne po Zkáze Jezerní kotliny od Petra Šlika (čímž vlastně všechny Foglarovy příběhy zasadí do konkrétního univerza) a představí i některé postavy, které bych rád potkal ještě někdy v budoucnu (Brandl, Kladivoun). Tohle je ideální cesta, jak čtenářům roku 2024 představit Rychlé šípy.
Štítky knihy
přátelství sebevražda filatelie Rychlé šípy dobrodružné romány detektivky pro děti české romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Middlestone: Kniha první |
| 2024 | Život a smrt Maxmiliána Drápa |
| 2011 | Middlestone: Kniha třetí |
| 2011 | Middlestone: Kniha druhá |
| 2021 | Klíč k minulosti |
Fantastické volné pokračování dobrodružství Rychlých šípů. Díky několika "dospělejším" faktorům, jako hlavní detektivní linka, zapojení dívek do děje, skutečné rvačky i noční výlety, to vše se nabízí jako skvělý směr pro širší publikum, tzn. nejen mladé, ale i starší čtenáře. Navíc, tato kniha nijak nevyžaduje znalost předchozích knih, ať už od Foglara samotného, tak od další autorů, a to je to velké plus. Děj samotný byl napínavý od začátku do konce, postav tam naštěstí nebylo mnoho, takže vše se dobře pamatovalo. Myslím, že díky úspěchu této knihy ještě zdaleka Rychlé šípy neřekly poslední slovo, a za mě je to jen a jen dobře.