Život Alexeje Arseňjeva

Život Alexeje Arseňjeva
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245797/bmid_zivot-alexeje-arsenjeva-4Ki-245797.png 4 29 29

První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Жизнь Арсеньева (Žizň Arseňjeva), 1927


více info...

Přidat komentář

milan.valden
10.07.2023 4 z 5

Spisovatel Ivan Bunin (1870 - 1953), první ruský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1933), který začínal jako básník a proslul svými novelami (Vesnice, Suchodol, Míťova láska aj.) a povídkami (cyklus Temné aleje aj.), je autorem jediného románu Život Alexeje Arseňjeva (1930/1939/1952), patřícího k vrcholům jeho tvorby i ruské literatury první poloviny 20. století.
Lyrický autobiografický román se odehrává v posmutnělé atmosféře rozpadlých "šlechtických hnízd" v 80. a 90. letech 19. století. Vypravěč a titulní hrdina Alexej, syn zchudlého, nepříliš praktického šlechtice, vzpomíná na dětství, dospívání, gymnaziální léta a mládí v provinciálním městě, na své mladistvé vzpoury, na to, jak zanechal studií a snil o psaní, na své literární začátky a první pracovní povinnosti. V poslední části vzpomíná na svou první velkou lásku k dívce Lice, jak jinak než lásku tragickou...
Dílo je naplněno poetickými reminiscencemi na zmizelou Rus; ve svém sugestivním a jemném časovém předivu připomíná slavnou Proustovu metodu "vzpomínky na vzpomínku". Román mě zaujal trochu méně než Buninovy nejlepší povídky a novely, v těch je jeho největší síla, ale i tak to byla pěkná četba, a to především díky krásnému a nesmírně bohatému jazyku.
Román vznikal dlouho, prvně se jím Bunin zabýval už v roce 1920 ve Francii, pak ho psal v letech 1927 - 1929. První čtyři knihy z pěti, do nichž je román rozdělen, vyšly knižně v lednu 1930 v Paříži. Kniha pátá, nejdelší, vyšla v roce 1939 nejprve samostatně v Bruselu pod názvem Lika. Celý román byl publikován až v roce 1952.
Přeložili Taťjana Hašková (kniha první až třetí) a Jan Zábrana (kniha čtvrtá a pátá a oddíl Z raných verzí).

"Těch opuštěných panství, těch zpustlých zahrad v ruské literatuře a té lásky, s jakou byly vždy líčeny! Proč ruská letora tolik holduje, proč si tak libuje v chátrání, spoušti, v rozkladu?"
"Lidé stále čekají na něco šťastného, zajímavého, sní o nějaké radosti, o nějaké události. Tím mě také láká cestování. A pak ta volnost, prostor... všechno nové je vždycky sváteční, znásobuje to pocit života, a vždyť my všichni nic jiného nechceme, v každém silném citu hledáme právě tohle."
"Život by měl být úchvatný..."

666Jitka
12.08.2021 5 z 5

Román s autobiografickými prvky jsem četla již před delší dobou, ale dodnes si pamatuji, že mě naprosto uchvátil a četla jsem ho jedním dechem. Mám moc ráda ruskou literaturu z přelomu 19. a 20. století a Ivan Bunin je mým oblíbencem, zvlášť pak pro krásný, bohatý, barvitý jazyk, jakým píše a jak dokáže člověka přenést do míst svého příběhu, aby se tento pozvolna nechal unášet jeho vyprávěním.


Acamar
21.08.2020 4 z 5

Název knihy není úplně přiléhavý (víc by sedělo Mládí A.A.), neboť autor poněkud překvapivě svého hrdinu opouští lehce po dvacítce...jako dílo autobiografického charakteru vzpomíná a popisuje krásným, bohatým, lyrickým jazykem přírodu, dětství v rodině chudnoucí šlechty na ruském venkově, léta nadšené četby i studia, velkolepé sny o vlastní budoucnosti, první zamilovanosti i láska s velkým L... a navzdory tomu, že Arseňjev opravdu není někdo, s kým byste chtěli ztroskotat na pustém ostrově, díky obraznému stylu I.Bunina je to krásná četba.

stagno
06.08.2020 5 z 5

Do tohoto autobiografického románu se již známý a uznávaný autor pokusil
vložit veškerý svůj um.Prý se mu nepsal lehce,ale povedlo se.Bohatý jazyk,věty
jak malované,celosvětové uznání,zasloužená Nobelova cena.Překlad do češtiny
je bravurní/Taťjana Hašková,Jan Zábrana/.
Mladý Bunin /Alexej Arseňjev/ každopádně žádný velký sympaťák není-irituje svou
sebestředností,egoismem a nedostatkem empatie.Je dychtivým pozorovatelem,
okolní svět-nejen mraky a interiéry kostelů,ale i blízké osoby-vnímá ale jaksi ploše,
pouze jako uměleckou inspiraci a materiál pro své texty.Nejsem znalec Buninova
života ani díla,z tohoto románu mně vychází jako výjimečně talentovaný spisovatel,
vedle kterého žít asi nebylo jednoduché.

kacaabba
02.05.2020 3 z 5

Vlastní styl mne příliš neuchvátil. Na druhou stranu už při čtení Pasternaka jsem měl chuť rozjet se do Rusi, ale po Buninovi to je opravdu vážné. *** Na jednu stranu jsem hodnotil autorovu ochotu ukázat se v celé své "nahotě", na stranu druhou to byl opravdu protivný do sebe zahleděný člověk, se kterým bych asi jen těžko vydržel. Připomněl mi autobiografickou knihu jiného významného spisovatele S. Rushdieho: Joseph Anton: Vzpomínky. Také protivný, byť nepochybně obdarovaný člověk. *** Proč za tuto knihu dostal Bunin Nobelovu cenu nechápu, ale nejsem znalec ani kritik světové literatury.

Marbo
28.09.2015 4 z 5

Další z knižních restů, první seznámení s autorem. Mnoho krásných úvah, ovšem mne zaujalo především podobenství v podobě samotné ústřední postavy, kdy Alexej je sice zasněný a ideály překypující, přesto však floutek, jež sice dovede pojmenovat problémy okolního světa, chybí mu však odhodlání a trpělivost s nimi cokoli dělat. Pár veršíků, milostné avantýry...To je obraz celé generace mladých Rusů, jak to dopadlo, víme. Co bude s mou generací, toť otázka

HTO
09.04.2012

Jan Zábrana, překladatel: „Buninova novela Lika (pátá kniha románu Život Alexeje Arseňjeva) je ta nejkrásnější próza, kterou jsem v životě četl – do osmačtyřiceti let. A bylo to jedno z mála štěstí, která mě v profesi potkala, když jsem ji mohl překládat.“ (1979)