Život je bolestný a přináší zklamání: Massakr Vol.1 : Lovecraft

28.04.2022

Začal bych tím, že v knize mne poněkud zarazil následující text v úvodu: „...to, co dnes nalézáme jako lovecraftovské umění je ve valné většině pozoruhodně nezajímavé, donekonečna opakující stejné motivy a stejnou formu jakéhosi fantastického realizmu. Explicitně a barevně křiklavé obrázky diváka spíše odpuzují...“ Napsal kurátor výstavy - kniha je totiž katalog výstavy – a editor knihy, pan Urban, a míní jakási „běžná lovecraftovská díla“. Rád bych věděl, kam na takové „lovecraftovské“ umění pan kurátor chodí (šel bych také). Poněkud to totiž připomíná nechvalně známou minulost, kdy se zde v republice sice nesměly promítat americké (ani jiné) westerny, zato bylo možno je parodovat a tak se natočila jejich parodie (že byla výborná je jiná věc). Trochu se o takové lovecraftovské (nejen) výtvarné umění zajímám a také bych rád to, o kterém se pan kurátor nepříliš lichotivě vyjadřuje, blíže poznal.
Pokud jde o ilustrace přímo Lovecrafta, pak vím o čtyřech (českých) ilustrátorech Lovecrafta. Jeden výběr Lovecraftových povídek ilustroval Burianův následovník, Milan Fibiger. Jeho styl možno skutečně označit za „fantastický realizmus“ (byť není „barevný“), Fibiger je následník Zdeňka Buriana. Ilustroval podobně ještě několik dalších knih, které možno zařadit do kategorie horor, ovšem většinou pouze obálky (ostatně Fibiger je znám už tím, že v jím „ilustrované“ knize moc ilustrací nebývá). Velké soubory Lovecraftových povídek ilustrovali František Štorm (viz dále) a sešitové vydání (11 sešitů) Kája Saudek (obojí zmiňuje katalog „Život je bolestný...“). A jedno ze dvou vydání Lovecrafovy poezie pak ilustroval také Martin Milan. Jinak je pár ukázek „hororových“ ilustrací, většinou obálek starých knih, možno vidět třeba v příloze Jirouškovy knihy o starých hororech „Černý bod“ (ty snad byly opravdu „barevně křiklavé“). K vlastnímu Lovecraftovu dílu jsou zde pak ještě komiksy podle jeho povídek. Mám nějaké vydané v zahraničí, v angličtině, ale to je zcela jiná kategorie kreseb, ty samy o sobě v čtenáři skutečně nechtějí vyvolat pocit hrůzy a ani zde nejde o komiksovou kresbu, spíše jakési převyprávění Lovecrafta v obrázcích. Z komiksů vyšlých u nás pak máme Moorovu Providence (ilustrace Burrows), Nikolavitchův komiks „H.P.Lovecraft. Ten, který psal v temnotách“ (několik ilustrátorů) či Kriekův „Z neznámého světa“ a hlavně Mýtus Cthulhu, kreslený Uruguaycem Alberto Brecciou. Tento poslední je snad nejen komiksová kresba ale také nechává čtenáři prostor pro „zažití pocitu hrůzy“, jak chce pan Urban.
Takže, má-li výše uvedený citát z úvodu knihy nějak vysvětlovat či zdůvodňovat potřebu výstavy „Život je bolestný a přináší zklamání“, je zcela zbytečný. Jako by nestačil prostý fakt, že tu jsou další umělci, kteří také mají, každý svým způsobem, k Lovecraftovi co říci (tedy namalovat). Z nich je pro mne zdaleka nejlepší František Štorm. Ten ilustroval nejúplnější knižní soubor Lovecraftových povídek (a jednoho románu k tomu) a také jedno vydání sbírky Lovecraftovy poezie (a Drakulu a Béowulfa) a výstava (a katalog) bohužel jen opakuje (snad je tam jediná ilustrace, volná tvorba, navíc), co znám už ze zmíněných knih. Jiní autoři inspirovaní Lovecraftem mne už zdaleka tak neoslovili, ale je zajímavé se s nimi alespoň takto seznámit. Tím vůbec nechci ani naznačit, že kniha není dobrá – naopak!, je jistě přinejmenším zajímavé porovnat přístup jednotlivých umělců. Pro mne jsou ale ještě cennější úvodní eseje na téma definice hororu jako žánru, hororové literatury v Česku (autor Adamovič) a lovecraftovského hororu ve filmu (od již zmíněného Jirouška, dobrý přehled o existujících filmových adaptacích Lovecrafta i jiných hororech a to nejen od českých filmařů) či Urbanova esej o lovecraftovském výtvarném umění vůbec. Celkově je kniha opravdu zajímavá a už kvůli zmíněným čtyřem esejům v první části knihy rozhodně pro všechny zájemce o Lovecrafta (a o žánr hororu obecně) přínosná. Jelikož je označena jako první svazek jakési edice, doufejme, že budou i svazky další.