Život je hrozný společník
Václav Ryčl
Máme za sebou cestu Ryčlovými deníky, poznámkovými bloky s náčrty povídek, básní ve stadiu zrodu i strojopisy už hotových básní. Výkřiky, nemocí poznamenané zápisky, podivuhodné verše a básně v próze. Připadali jsme si jako editoři vlčí mlhy a diváci šíleného ohňostroje. (…) Měl-li z nanejvýš různorodé změti textů vzniknout výbor poezie, bylo nutno třídit, porovnávat varianty, zároveň však hledat texty, které by ukázaly různé fasety Ryčlova básnického talentu. (…) Nad dokončeným výborem básní Václava Ryčla prožíváme velikou radost: z původní bezradnosti, jak se v záplavě jeho textů vyznat, vyloupla se nakonec sbírka, která je nejen sebezničující výpovědí o tom, že život je hrozný společník. Miroslav Huptych a Jan Macháček — — — Tato kniha je víc než jen mimoděčným vyvrácením slov kritikových, že „Ryčl asi navždy zůstane autorem jednoho svazku“; je víc než jen dalším důkazem bohatství Ryčlovy literární pozůstalosti; je víc než jen pietním souborem textů z této pozůstalosti sestaveným. Ona je totiž především autonomní básnickou sbírkou mimořádné síly a účinu — poezií par excellence. ... celý text
Přidat komentář
Václav Ryčl, dlouho jsem znal tohoto autora jen z různých antologií či ukázek. Po přečtění této, musím říct, zdařilé knihy se mi jej podařilo konečně trošku poznat. Za sebe můžu říct, že některé z jeho věcí jsou mi blízké. Některé se ovšem nedají pochopit. Každopádně si myslím, že se jednalo o velký talent české poezie.