Život je jen náhoda
Rosa Liksom (p)
Rosa Liksom prostřednictvím svých postav vypráví o nejrůznějších každodenních událostech a strastech, se kterými je nutno se nějakým způsobem vypořádat. Ať už je hlavním hrdinou taxikář vyprávějící hororové příběhy, profesionální pytlák marně toužící po kousku společenského uznání či muž, kterému medvěd ukradl motorovou pilu, či žena používající 11 telefonů, jednotlivé důvěrné zpovědi nadchnou svým neotřelým, dost možná i trochu absurdním pohledem na život. To vše je navíc napsané živým, autentickým jazykem a bez moralizujícího hodnocení.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2020 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Väliaikainen, 2014
více info...
Přidat komentář
Mám rád skandinávské filmy a detektivní knihy. Tahle kniha povídek je něco mezi tím. Miluji absurdní situace a nečekané zápletky/pointy. Těch je v knize neskutečné množství. Prostě nevíte, jestli se smát nebo zůstat vážný. Kniha je ideální na čtení do MHD, jednotlivé povídky vás nezdrží. Zároveň nemá smysl přerušovat čtení povídky uprostřed děje, zapomenete, co se dělo.
Velmi zajímavý je jazyk, použitý v knize. Občas je to nářečí, občas je to slang a nutno dodat, že překladatel odvedl velmi dobrou práci. Dodává to knize na autentičnosti hrdinů. Hned od počátku víte, s kým máte tu čest.
Autorka se trefila do mého stylu humoru a královsky jsem se bavil. Ale humor je hodně specifický a není pro každého.
Pokud chcete podobně vystavěný film, zkuste Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě...
Tak to byla pořádná dávka severské zimní deprese okořeněná humorem černým jako to nejsilnější kafe. Rosa Liksom mě zaujala už ve sbírce finských povídek Za letních nocí se tu nespí lehce a touhle útlou knížkou plnou kratičkých absurdních/tragických/černohumorných povídek se definitivně zařadila mezi moje oblíbence.
Jedno- (niekedy ani to nie), maximálne štvorstránkové príbehy. Od vtipných až po absurdné, občas okorenené suchým čiernym humorom.
Niektoré majú zaujímavú pointu (od žiadosti o rozvod k polyamorii), iné sú ako epizódy zo života ľudí, nad ktorými by aj sociálka zaplakala. "Novinové správy" medzi jednotlivými časťami knihy jej dodávajú na správnej absurdite.
velmi slušná punková jízda napříč finskou krajinou - protichůdně jsem mnohdy kroutil očima a v duchu se náramně bavil! S Rosou Liksom se určitě nevidím naposledy..
Tak tenhle styl si buď zamilujete od první věty, nebo doložíte s nálepkou "další severskej brak". Ale to by byla hrozná škoda, zkuste se do toho začíst a naladit se na tu atmosféru. Ono dost napoví už ty autorčiny rozverné obrázky, že to není moc navážno. A takové jsou i ty texty, hodně rozverné s notnou dávkou ironie a černého humoru. Ne nadarmo jsou Finové největší pijáci kafe a vodky. Líbí se mi autorčin úsečnej styl a taková ta schopnost vyhmátnout jeden, dva detaily v celkovym životním resumé hrdinů jednotlivých mikropříběhů. A i když píše často o věcech neradostných, tak vždycky s nadhledem a s pochopením i pro ty zdánlivě nejbeznadějnější případy. Víc než próza mi to přišlo jako poezie psaná formou prózy. Doporučuji.
Dal jsem půlku. Kdo četl Prezydenta Krokadýlů (Warren Miller, překlad Jan Zábrana a Josef Škvorecký), ten nemůže strojenou práci s žargonem obdivovat. Mně kniha nic jiného nenabídla…
Povídky Rosy Liksom jsou jako z černé kroniky v bulváru, jenom psané ještě vulgárnějším jazykem. Občas jsou hodně vtipné a občas z nich spíš mrazí, což je logické - je to černý humor z finského severu. :-)
Příběhy psané slangovým jazykem, ze života společenské, ale i "intelektuální" spodiny, možná až "pravičácké" názory na neustálé zneužívání sociálních dávek a podpory, a jak všichni ve Finskou chlastají "první ligu". První mikropříběhy mají své kouzlo, ale tou neustále se opakující tématikou začínají "nudit". Možná se nevyplatí, přečíst knihu za večer, ale každý den tak max 2-3 příběhy. Nejvtipnější mi připadají ty úvodní "zvířecí" příběhy.
Rosa Liksom je pořádná drsňačka, která se s ničím vůbec a ani trošku ne to…nepáře. Realita je prostě drsná, no. Někdy. V jejích povídkách a črtách je humor chvílemi opravdu hodně černý – a to je něco, co já dokážu ocenit, mám to ráda.
Autorce jsou často vytýkány vulgarismy, a i tady je najdete; no, osobně si myslím, že občas vůbec nejsou na škodu. Naopak, v pravý čas a na správném místě dokážou hodnotu sdělení správně nakopnout.
A ještě drobná a nepodstatná poznámka na okraj, kterou si ovšem nedokážu odpustit…i já jsem majitelkou Nokie. A není na ní nápis Samsung :-).
Autorovy další knížky
2019 | Paní plukovníková |
2020 | Život je jen náhoda |
1997 | Prázdné cesty |
2022 | Řeka |
2021 | BamaLama |
Kniha obsahuje několik velmi krátkých povídek, které jsou místy až absurdní. Zároveň se u knihy i nasmějete, pokud holdujete černému humoru. Určitě bych chtěla zkusit i další díla autorky. Za zmínku stojí i práce překladatele, velmi povedená. Pokud potřebujete například oddych od náročnějších knih, rozhodně doporučuji.