Život je jinde
Milan Kundera
„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Milan Kundera: Poznámka autora [prosinec 1992] v románu Nesmrtelnost, Atlantis 2006, s. 376. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973. V témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. První, exilové české vydání vydalo v roce 1979 nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová.... celý text
Přidat komentář
Ve svém třetím románu Kundera odsuzuje tzv. 'lyrické vidění světa', což je prý součást každé ještě nezralé osobnosti a jde pouze o to smysluplně je překonat. Člověk vyrůstá v prostředí plném lásky a rodina, která o něj pečuje je důvěrně známým přátelským územím; problém nastává v okamžiku, kdy má mladý člověk vykročit do reálného světa: udělá téměř vše, aby tento svět proměnil v ono ideální prostředí svého dětství. Všechny revoluce a vzpoury jsou tak produktem tohoto 'lyrického chtění', jež musí tváří v tvář netečnému světu nevyhnutelně ztroskotat. Nejde tu však jen o revoluce a velké činy: jedinec, jenž nepřekoná tuto fázi je odsouzen k životu ve svých představách, jenž nikdy nemůže být životem zralým a plnohodnotným. Kundera tento problém demonstruje na básnících a na jistém údobí českých dějin, kdy takovéto popírání reality mohlo mít - a také mělo - tragické následky.
Štítky knihy
autobiografické prvky komunistický režim romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)
Autorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Další Kunderův výsměch mládí a naivitě, ztělesněný v až parodicky pojatý životní příběh básníka Jaromila, který nemůže uniknout z milující náruče své maminky. Svou nevyzrálost a nedospělost se snaží maskovat navlékáním různých škrabošek – tu z něj promlouvá malíř, tu se zhlédne v komunistické ideologii. Jeho verše jsou dobré jen tehdy, když nad nimi nepřemýšlí a nestylizuje je, nýbrž když z něj samovolně prýští. A když má jednat sám za sebe, tak je nejistý a selhává, když by naopak měl stát zpět, působí bolest a utrpení. Na konci tak ze všech lyrických a idealistických řečí zůstává jen odporný udavač, který „píše odporné sračky“.