Život je krátky

24.11.2022

V poslednom čase som nejak začal čítať zbierky poviedok, ktoré sa mi tu nahromadili. Sú tam novšie, ale i staršieho dáta, ktoré už som síce čítal, no dávno. Do druhej skupiny patrí i táto kniha. Obsahuje poviedky dobré i slabšie, no Jeden deň Janky G. nad nimi úplne vytŕča. Tá je absolútne dokonalá. Zahŕňa všetky atribúty, ktoré sú v ostatných príbehoch plus má v sebe čosi nepomenovateľné navyše. Je tak prirodzene surová ako život.
Myslím, že o nejaký čas si ju znovu prečítam.

14.09.2018

Čítalo sa mi to príjemne, slovenskú prózu mám rada. Miestami boli príbehy uveriteľné a napísané pútavo. Niektoré boli trochu prestrel.

19.02.2018

"Are you too deeply occupied to say if my verse is alive?"
Když (tehdy) neznámá americká básnířka Emily Dickinson požádala kritika T. W. Higginsona o posouzení svých veršů, formulovala zcela jasně, oč jí jde především - toužila zvědět, zda její básně dýchají a žijí.

Kdyby takovou otázku položila Lucia Piussi, dostalo by se jí, jak soudím i ze zdejších komentářů, přesvědčivého potvrzení. Tyhle povídky jsou živé skrz naskrz. Živé nikoli zdánlivě, hemžením umně zakrývajícím prázdnotu, nýbrž svou vlastní silou, jako zdravá, silná kytka, žádná skleníková křehule, tuhle jen tak neumoříš a je výživnější než kus hovězího, potvora.

05.03.2017

Kdybych byl jako kritička Sviežanská, placená slovenským státem, tak bych možná napsal, že je tahle povídková knížka stylově nekonzistentní a neukotvená. To možná jo. Ale určitě bych nemohl napsat, že je nevýrazná.
Protože tahle knížka, to je prostě potěšení. Protože je živá a autentická a jsou tam všechny možné emoce, mnohdy dokonce ve stejnou chvíli i protichůdné. Navíc všechny dialogy jsou tak uvěřitelné a samozřejmé a přirozené - že je to úplně, jako bych v těch hospodách seděl taky.
Všechno je popsáno bez přetvářky a nelítostně. I drsně k sobě samé, takže mě ty autobiografické hrdinky taky občas dost lezly na nervy - nejvíc v povídce Čo dokáže láska, kde jsem docela soucítil s Dobrou Lenkou ;-).
Ale není to zase žádné depresivní čtení, je zde i spousta humoru a taky něha a soucit (hlavně Nesmrtelný kocúr).

Nikdy jsem nebyl v divadle Stoka a jenom párkrát v životě jsem byl v Bratislavě, ale to vůbec nevadí, protože při čtení se mi vybavovaly moje vlastní zážitky z vlastních hospod a čtením (hlavně Jeden deň Janky G.) jsem se vracel k vlastním vzpomínkám. Protože postavičky ze Stoky jsou specifické, ale přitom i univerzální a věřím tomu, že vyvolaly nostalgické pocity u spousty čtenářů, ať už si svoje "punkerské" období prožívali v Bratislavě, Praze nebo v libovolném československém okresním městě.

Potěšila i vzpomínka na Ivana Jirouse a hlavně pasáž, kde se píše, že ... " takí rodičia ako Dáša s Magorom majú dost detí, ako som ja, ani o tom nevedia."

Četl jsem ve slovenštině a to bylo samo o sobě příjemné, protože slova jako vriťvlez, držgroš nebo bifloš ... to je zážitek číst.

31.10.2015

iba jeden komentar? tak to musime napravit a vylepsit...prave som to docital....celkom sa mi to pacilo a zaujalo ma to, len tak dalej, Piussi, ides svojim tempom...