Život je sacra zajímavej
Marek Vácha , Karel Satoria
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166654/zivot-je-sacra-zajimavej-166654.png
4
81
81
Rozhovor Marka Orka Váchy s Karlem Satoriou / Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Vácha.... celý text
Přidat komentář
Pre kresťana, ktorý chce prehĺbiť svoj duchovný život, kniha poskytuje veľa podnetov. Trochu ju zráža občasný hejt. Aj keď, ak je pravda, čo v knihe popisovali o kontemplatívnej praxi v kláštore Sept Fons, tak veľká časť hejtu je na mieste. Aj smutné, aj svojím spôsobom pobavilo...
Přečtěte si to. Oba autoři mají co říct. Co je důležité, to vyloženě "cpou", mnohé ale jen nastíní a nechají otevřené pro osobní kontemplaci čtenáře. S něčím se dá souhlasit, s něčím třeba tolik ne, ale to ať si přebere každý sám. Mě nejvíce oslovila ona naléhavost povzbuzující ku průzkumu mnohdy opomíjených hlubin..
Obou pánů si nesmírně vážím, a cokoliv vzejde od nich, beru jako dobré. Ne se vším souhlasím, ne vždy se můžou trefit, ale jsou pro mě známkou životaschopné církve, cítím z nich pokoru a úctu k životu, ale i schopnost sebereflexe, humoru. Nemám pocit, že něco kážou, pouze nabízejí svůj pohled na svět, a mně se líbí. Jsou o milion světelných let daleko přede mnou, ale nikomu a ničemu to nevadí.
Život je cesta a každý z nás tu má své nezastupitelné místo.
Nemohu srovnat se zbytkem tvorby dr. Váchy, protože většina jeho myšlenek se ke mně dostala formou přírodovědných přednášek a kázání, nikoli knih.
Četba mě bavila, prozařovaly ji výjimečné osobnosti obou kněží: humor a svérázný slovník Karla Satorii i jemný a skromný způsob tázání, kterým si mě kdysi získal Marek Vácha. (Škoda, že nedostal více prostoru, ačkoli je to přirozené vzhledem k jeho pozici moderátora.) I když jsem zatvrzelý ateista, našla jsem tu mnoho podnětů k dumání, ať už z církevních dějin, z teologie nebo ze života obou autorů.
Po čtyřech letech od přečtení jsem bohužel zapomněla, o čem byla kniha jako celek, a utkvěly mi jen jednotlivosti. I tak jsem velmi ráda, že mi ji tehdy půjčila manželka mého profesora ekonomie. Příjemné a milé čtení.
Naprosto souzním s Káča2015
Mohla to být fajn kniha, kdyby autoři nepodlehli lehké zahořklosti a všelijakým náznakům jež patří spíš k osobním rozhovorům nad sklenkou či lahví vína než do knihy.
Ovšem brát ji jako nastavené zrcadlo je dobrý přístup!
Karel Satoria mě trochu zklamal. Má toho hodně co říct, ale utápí se v náznacích a takovém trochu drbání o nešvarech církve. Čekala jsem víc duchovních impulsů, věřím, že na to má :) No, vlastně mi tak trochu nastavil zrcadlo - míň mudrovat o dávno pojmenovaných nedostatcích a víc se snažit něco konkrétního dělat.
Knihu jsem poprvé četla hned po vydání a to mne neoslovila. Vzala jsem ji do ruky nyní podruhé - v podstatě náhodou - a přečetla ji jedním dechem. Podnětné. Zajímavé je, že v ní je vysloveno (a ne Váchou, ale Satoriou) řada námětů a myšlenek, které Vácha používá, rozvíjí ve své poslední knize "Nevyžádané rady mládeži".
První polovina knihy vynikající, člověk zjistí, že jeho zkušenost s církevní formací není až tak ojedinělá. Druhá polovina zabývající se teologií činu je dle mého soudu pro čtenáře bez univerzitního diplomu z katolické teologie těžko uchopitelná.
Bohužel to nejslabší, co jsem od Orka četla.
Jde o rozhovor zřejmě velmi blízkých přátel, ale myslím, že forma dialogu knize moc neprospěla. Kdyby se jednalo o eseje, kratší a hlubší polemiky nad jedním tématem, asi bych měla lepší pocit a víc bych si z toho odnesla. Takto mi přišly kladené otázky dlouhé až jednu stránku opravdu úmorně dlouhé, odpovědi tak nějak zvláštní... Ten dialog v knižní podobě podle mě zkrátka moc nefungoval...
Překvapila vysoká míra kritiky, ve zdejším rybníce mi to nepřijde až tak časté :) Možná knížce dám druhou šanci v budoucnu, třeba bude lepší konstelace hvězd :)
Mně se kniha moc nelíbí. Sledoval jsem rozhovory Orko Váchy s Karlem Satoriou na TV Noe, Jde o život a Na druhý pohled a proto jsem si knihu koupil. Současně s novouknihou Karla Satorii Povoláním člověk.
Kniha mi nepřijde čtivá poté, co jsem slyšel oba pány naživo.
Poslední dvě stránky 128 a 129 nejsou v mém I. vydání vytisknuté. Pouze čísla stran a prázdno...
Nešlo by to dát na web ?
PS - ona kritičnost se mi líbí, asi má pravdu. Ovšem dlouhé polemizování o "činu" bylo ke konci již ubíjející. A místy bylo těžké pochopit, co přesně má autor na mysli.
Jinak je to výjimečná kniha a doporučuji.
Kniha určitě stojí za přečtení, nicméně místy mi přišla velice kritická - autor (či autorové) se s chutí (pokud to tak lze říci) pouští do kritiky vlastní církve - obzvláště jakési plochosti a nevyužitho potenciálu a to především na základě své zkušenosti s trapistickým řádem a pobytem v klášteře v Sept Fons. Jde o jakýsi rozhovor dvou přátel, kteří víceméně sdílí na většinu témat stejné názory, nicméně to nic neubírá na zajímavosti knihy. Doporučuju především pro křeťany či lidi zajímající se o duchovno, kdokoliv jiný by mohl být lehce zmaten...
Velmi podnětné čtení - na knihu jsem se těšila a rozhodně mne nezklamala. Vzhledem k tomu, že odpovídajícího osobně znám, to bylo milé dvojnásob. Doporučuji!
Jako ve všech jeho knihách si tam najdu věci co mě oslovily, ale oblíbená kniha z jeho výběru to asi nebude.
Oceňuji ale otevřenost pana Satoria, upřímnost s kterou neváhal říct, že i v klášteře to skřípe.
Jedna z nejlepších knih o duchovním snažení, kterou jsem kdy přečetla. Psána s humorem a nadhledem, přístupná pro věřící i hledající. Moc doporučuji.
Náročné čtení, spoustu zajímavých myšlenek, bohužel mnoho témat jen nastíněných, myšlenky nedokončené.
Vysloveně mi vadila kritika vnitřních záležitostí klášterů Sept-Fons a Nového Dvora. Přišlo mi to nefér, jednostranné, vnímala jsem jistou zahořklost.
Kniha mě tolik neoslovila jako celek, ačkoliv mnoho myšlenek výborných.