Život mezi listinami a knihami (a přitom stále mezi mladými lidmi)
Ivan Hlaváček
Kniha vzpomínek významného českého historika, archiváře a diplomatika, dlouholetého pedagoga Katedry pomocných věd historických a archívního studia na FF UK v Praze. "Má člověk, který prožil doslova celý svůj život v prostředí, které překračuje určité základní horizonty společnosti - a toto je či bylo svým způsobem ve své podstatě ojedinělé - povinnost vydat o něm i o sobě v něm a ovšem i o lidech, kteří v něm a na něj působili, svědectví pro budoucnost? Nebo je jen na jeho libovůli tak učinit? Domnívám se, že to sice pochopitelně je na vůli jednoho každého z nich, ale záleží i na tom, zda chce a hlavně zda má co sdělit. Neboť není nic horšího, podávají-li se jen banality. Nicméně v nějaké formě by tak činit měl, tím spíš, že z historického hlediska jsou i banality svědectvím. Ale říkejme tomu třeba morální či kategorický imperativ, stačí ovšem to říci i méně vznešeně, protože totiž může jít o poučení sebe sama, o jakési zamyšlení nad tím, co se mělo udělat lépe či aspoň jinak."... celý text
Přidat komentář
Četla jsem na několik etap celý rok, což vypovídá o tom, že pro mne nebylo tak snadné se textem prodrat (naopak starší kolegyně si pochvalovala, jak se jí to četlo dobře, ale nevím, jestli knihu "dala" komplet, nebo jen kusy, které ji zajímaly).
Asi nejpozoruhodnější na této autobiografii je její velká autentičnost - profesor Hlaváček totiž píše stejně jako přednáší, tj. stylem asociací, odboček, odboček z odboček a různých myšlenkových odskoků, které mě na přednáškách uváděly v zoufalství. Absolutně obdivuhodná je jeho fenomenální paměť a široký společenský život, což jsou vlastnosti, které mne zcela míjejí a mohu jen závidět.
Kniha je opravdu plná informací týkajících se lidí z oboru archivnictví a medievistiky působících zhruba od konce 2. světové války v oblasti střední Evropy, ale alespoň podle mne není snadné se v ní orientovat a informace udržet v hlavě.