Život mi pije krev
Jessica Abel , Waren Pleece , Gabe Soria
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25320/zivot-mi-pije-krev-25320.jpg
3
38
38
Život vám pije krev, když vám táhne na dvacet, jste švorc a nemáte holku, zato máte naprosto neperspektivní práci. V případě Dava Millera si to neperspektivní můžete ještě třikrát podtrhnout. Život je ještě těžší, když jste zaměstnaný na noční šichtě v Poslední zastávce, nejlepší upírské večerce v LA, a když se můžete těšit nanejvýš na to, jak budete celou věčnost doplňovat do regálů sušené hovězí maso a krevní konzervy, abyste nedostali vynadáno od svého hnusného šéfa a upířího pána Radua. Ono úplně stačí, že Dave nostalgicky touží po časech, kdy byl ještě vegetarián. Ale když začne s psychotickým upírem Wesem bojovat o přízeň gotičky Rosy, neživot se mu opravdu zkomplikuje…... celý text
Přidat komentář
Vše potřebné již zaznělo. Je to natolik obyčejné i navzdory, že aktéry jsou upíři, že po přečtení není problém na vše zapomenout. Kresba byla úměrná kvalitě děje - fádní, pouze místy dosahovala lepších detailů. Postavy byly bez šťávy, jen prostí občané se svými každodenními problémy. Jedinou spásou tohoto komiksu byl až závěr s částí vyjevu citů Davida Rose.
V první půlce knihy se nic neděje, pak se chvíli něco děje a skončí to dobře, ačkoliv ne úplným happy-endem (za to taky ty dvě hvězdičky). Netuším, proč bych měla fandit hlavnímu hrdinovi Daveovi, o kterém vlastně nic nevím, ani proč je Rosa tak neodolatelná. Námět upírů v opravdu reálném světě, kde vládne kapitalismus, vůbec není špatný, ale provedení trochu jo.
Odpočinkový komiks, který ale není ničím extra. Každopádně jsem se nenudila a byl to fajn relax.
Dave je dvacetiletý mladík bez peněz, bez děvčete, zato s naprosto marnou a neperspektivní prací v nonstop večerce Poslední zastávka. Teď se ale zdá, že se děje něco významného: Dave se totiž zamiloval. To by koneckonců nebylo nic zvláštního, tedy pokud by Dave nebyl upír. Jessica Abelová a Gabe Soria popisují trampoty upířího mládence s láskou bez velkých gest, fanfár a oslnivého lesku. Jejich civilní, hravý přístup k tématu si tak trochu utahuje sám ze sebe, a také z provařených upířích klišé. Ruku v ruce s tím, jdou i kresby Warrena Pleece, podpořené barvami Hilary Sycamorové, které stojí oběma nohama na zemi a dávají vyniknout silné a sevřené struktuře příběhu. Ten je přímočarý a hodně osobní. Přestože neřeší velká dilemata ani neprovádí hloubkový průzkum upíří duše, dokáže nastolit otázky, na které se obtížně hledají odpovědi. Současně ukazuje, jak zrádná a falešná může být dychtivost po počitcích, které málokdy přinesou to, co se od nich očekává.