Život mi vzal BAM
Ivan Čisťakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213892/mid_zivot-mi-vzal-bam-213892.jpg
4
33
33
Autentický deník dozorce ze stalinistického pracovního tábora nedávno nalezli specialisté z ruské humanitární a historicky-osvětové organizace MEMORIAL v archivu KGB.
Přidat komentář
Unikátní náhled do duše autora deníku, postupná, ale rychlá, rezignace a nezájem o osudy lidí okolo, život se proměňuje pouze v přání zmizet. A taky popis přírody a těžké práce v třeskutých mrazech, nedostatek jídla a vlastně všeho. Nepředstavitelný život plný prázdnoty
Prostě a jednoduše a přesto výstižně...až mi z toho běhal mráz po zádech a že mám o gulazích toho přečteno už hodně. Ten jiný pohled tomu však dodal další rozměr vší té hrůze.
Coby autentický dokument je to rarita, která si jistě zasloužila knižní vydání. Jako četba ve smyslu literatury už to pochopitelně takový klenot není. Tohle opravdu není román a kdo by čekal nějaký vyvíjející se děj, zápletky nebo dokonce smysluplný závěr, byl by zklamán. Ani bonus v podobě několika rozpačitých povídek není tou správnou náplastí. Vyšší hodnotu však Deníku dodává fotografická příloha, kvalitní vysvětlivky a zejména předmluva Iriny Ščerbakovové, která obsah uvádí do reálných historických souvislostí. Jen bych ji zařadil spíš jako epilog. Doporučuji ji číst až na závěr. Přece jen obsahuje určitý spoiler...
Zajimavě pojatý fragment života strážce vězňů Gulagu pracujících na stavbě Bajkalsko-Amurské magistrály v letech 1935-36. Kniha je zvláštním svědectvím z "druhé strany" vězení. Je dokladem těžké práce bachařů, jejeich strádání zimou, hladem, neschopností kolegů a nadřízených. Autor deníku je inteligentní člověk, který v podstatě za trest musel narukovat na toto místo. Nakonec jako jediné východisko jak se z nezávidění hodné pozice může dostat vidí v tom že se nechá zavřít a vlastně přejde na stranu vězňů, protože tam bude mít alespoň jistotu, že po odpracovaných letech může jít domů, do Moskvy. Ač to v deníku není přímo napsáno, údajně tak i dopadl. Není to veselé čtení, ale o to cennější, je autentická výpověď.
Pro mě vynikající knížka, která knížkou ani být neměla - jedná se o nalezený deník strážce Bajkalsko-amurské magistrály, který byl nedobrovolně převeden z Moskvy. Největší zázrak je to, že se něco takového povedlo dochovat a když se začtete do náplně jednotlivých dní, tak je neuvěřitelné, že autor stíhal psát skoro každý den.
Kniha představuje mimo jiné cenný podklad pro studii mentality rusů. Autor sice jako strážce (ale hodností v táboře stejně neskutečně nízko) měl jako nadřízené totálně vymatlané, negramotné primitivy, kteří se na pozice v pracovních táborech dokonce přihlásili dobrovolně - protože nikde jinde by nedostali takové peníze a zároveň mohli někomu velet.
Kniha může sloužit také jako motivace pro současný život, kdy člověk pořád není spokojený...jakmile se začtu do pár stránek té hrůzy, kterou museli snášet, tak si začnu vážit víc současného života. Autor prakticky na každé straně uvádí venkovní teplotu, kterou musel snášet v netěsnícím pokoji a kde si spolehlivě uhnal revma a bolesti zad.
Ze své pozice by teoreticky mohl žádat lepší pokoj, ale má strach ze ztráty své pozice a zařazení na nejnižší stupeň mezi ostatní vězně a....prostě si to přečtěte a naučíte se více vážit svého života, teda pokud vás nezastaví neorientace v ruských jménech nebo popis života v pracovním táboře, který překvapivě není variabilní :-D
Život mi vzal BAM (Bajkalsko-amurská magistrála) je výpověď jednoho strážce o ruských vězních, kteří v nelitostných podmínkách stavěli železnici. Názory a postřehy velitele čety Ivana Čisťakova jsou subjektivní zato velmi logické a snadno pochopitelné dané věci. Přestože v té době vykonával důležitou práci, musel zajišťovat chod svých skupin, jak podřízených strážců tak vězňů, dostávalo se mu ze strany nadřízených spíše kritizování a špatného hodnocení jeho činnosti. Jeho život na BAMu je velice tvrdý, neboť denně musel kontrolovat vězně, chodil desítky km za každého počasí, spal v domě, kde nebylo teplo a byl problém i s jídlem a především vodou, nemluvě o ošacení a osobních pomůckách. Nedílnou součástí jeho náplně bylo se smířit s častými útěky vězňů, na které nemohli střílet i když strážní nosili zbraně. V porovnání s vojákem Rudé armády, strážný měl nižší ohodnocení a horší vojenské postavení.
Přečetl jsem si komentáře čtenářů a je pravda, že autor neměl v úmyslu publikovat svůj deník, který si psal každý den, proto jsou zde plno jmen kolegů strážců a může se stát, že čtenář se někdy v textu ztratí. Přesto hodnotím autenticitu díla a i když se prožitky Ivana Čisťakova opakují, vzpomínal na Moskvu, na divadlo, kino, plánoval že by chtěl jezdit na motocyklu, proletět se v aeroplánu, věděl co je jeho povinnost a jak se postavit k svěřeným úkolům. Během listování knihy jsem zjistil, že zapůjčenou knihu měl jeden čtenář, který autora kresebně ztvárnil. Myslím si, že jej inspiroval sám Čisťakov svými kresbami o přírodě a o mostu. Není bez zajímavosti se podívat na známou internetovou encyklopedii, zadat si slůvko BAM a v oficiálním odkazu na ruskou magistrálu se podívat na fotografie z vlaku na krajinu. Zatají se dech a člověk až tehdy uzná a pochopí tvrdý a pesimistický názor autora na službu na BAMu.
Vysoká výpovědní hodnota, na druhé straně poměrně fádní podání již tak zoufale nudné služby strážného na BAMu. V knize čtenář registruje spoustu jmen, postavy, které se za nimi skrývají však deník nepřiblíží. Nemohu knihu označit za dobrou, zajímavá však nesporně je.
No jo, přesně jak píše černoboh. Zajímavé pouze ze začátku, ale pak už je četba stejná nuda jako služba dozorců BAMu. Všechno se opakuje a autor to ví, ale co psát jiného?
Tady se člověku hodnotí poměrně těžko, protože má v ruce pravděpodobně dost unikátní svědectví, které má samo o sobě vysokou hodnotu. Jenže druhá strana mince je, jak to dokáže čtenář strávit. Mělo by se jednat o autentický deník, což jsem tak nějak musel přijmout jako fakt, ačkoli se toho o autorovi moc neví - ale asi jsem příliš velký skeptik.
Jako pořádný bulvární čtenář (a nejspíš neznalý reálií) jsem čekal detailní podání brutality gulagů, no prostě takový nacistický vyhlazovací tábor, jaký známe z televize, akorát v prostředí nelítostného dálného východu. Jenže to se nekoná, život v gulagu, zdá se, byl spíše byrokratický opruz ve vyhnanství. Alespoň co se týče strážců - ohledně vězňů se obvykle akorát dozvídáme, že některý utekl a nebo že nechce pracovat. A největší překvapení? Že se strážní bojí na vězně vztáhnout ruku, protože ti by si mohli stěžovat nadřízeným a onen strážný by z toho měl oplejtačky. No a protože služba v gulagu je opruz, tak i pro čtenáře to takové začíná být: z 11. falangy na 13. falangu, pak zase na 18., pak zase na 13. utekli vězni (protože tam utíkají pořád), podat zbytečné žádání o propuštění, pak zase na jinou falangu, pohádat se s pompolitem, zase honit vězně, optat se, jestli konečně po dvou měsících dostanu lepší ubytování, znova podat žádání o propuštění...
Ale vážně, je zde vidět, jaká asi služba musela být pro někoho, kdo si alespoň trochu uvědomuje tu absurditu všeho. Pocit, že jste asi jediný, kdo má všech pět po hromadě a zároveň zoufalá snaha o legální útěk. To že se jedná o deník - tedy formu, kdy člověk nejspíš nepočítá s tím, že to po něm bude číst spousta lidí - je skutečně komplikace, i protože některé věty jsou bez znalosti kontextu prakticky bez významu. No na mém hodnocení se to bohužel hodně podepsalo, jelikož jsem se v textu velice často ztrácel a vlastně jsem ani nemohl očekávat nějaké vyvrcholení. Deník se prostě přestane psát. Pro zájemce problematiky gulagu? Určitě cenný zdroj informací.
Syrové, surové, beznadějné, tak jak to autor prožíval. Zajímavý pohled do života v lágru.