Život na cestě: autobiografie
Oliver Sacks
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324041/mid_zivot-na-ceste-autobiografie-Qm8-324041.jpg
4
21
21
Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém stavu, Touretteův syndrom s nekontrolovaně vydávanými zvuky a bizarními tiky či autismus), začíná trochu méně obvykle, než je běžné. Sacks ji psal v době, kdy trpěl rakovinou oka a věděl, že mu již nezbývá mnoho času. Text se z velké části zaobírá osobními tématy, a než se dostaneme k Americe počátku šedesátých let a profesním začátkům v Los Angeles, dozvídáme se o jeho lásce k motorkám, oblibě posilování a každodenního plavání, o depresích a nevyřešených osobních problémech, které vyústily v hluboký pád do světa drog, či jak obtížný život měli homosexuálové v Anglii padesátých let. Sacks tak plně pokračuje ve své zavedené tradici. Propojuje práci neurologa s literární činností a pozoruje sám sebe a svůj život se stejným nadhledem, laskavostí a pronikavostí jako kdysi své pacienty. Za nimi se také vydával do jejich vlastního prostředí a s neobvyklou mírou empatie přibližoval jejich odlišnosti a život žitý v často velmi radikálně změněných podmínkách. I po dlouhodobém pobytu v Americe se však stále považoval za cizince a kladl si otázky, co to znamená domov a jak se vztah k němu během života vyvíjí.... celý text
Přidat komentář
Původně jsem chtěla přečíst knihu "Muž, který si pletl manželku s kloboukem", ale dostala jsem se nejprve k autobiografii Sackse. Slovy druhého odkazu na googlu: HONZÁK R.: OLIVER SACKS, NEUROLOG, KTERÝ ZNAL LIDSKOU DUŠI. Osobně mi přišla jeho životní "zpověď" uvolňující ve své upřímnosti a přímočarosti, plná zajímavých odborných příběhů a poznatků z oblasti lidského jednání, chování a mnoho dalšího. Udělalo na mě dojem, že přes všechno co viděl a zažil, jsem měla pocit, že citlivě vnímá nepředvídatelnost lidského života, obyčejnost každého dne, zklamání, radosti,... Fakt zajímavý člověk. Doporučuji k rozšíření obzorů. Těším se na jeho další knížky, s uvědoměním, kým byl. (Přiznám se, že závěrečné kapitoly mi už splývaly a četly špatně, nevím v kolika to už dopisoval.)
Žádnou z knih Olivera Sackse jsem před touhle nečetl, ale po seznámení s jeho autobiografií mám chuť si je přečíst všechny. Sacks prožil velmi bohatý život lékaře a vědce a ke všemu dokázal o svém životě a bádání psát velmi čtivě, ať už vzpomíná na svou rodinu, pacienty, další vyjímečné lidi, se kterými se setkával nebo se zabývá nějakým výzkumem. Ke konci už se toho dělo méně a jako závěr by snad bylo lepší jeho rozloučení v New York Times, ale i tak se to četlo samo. Určitě bude zajímavé přečíst si i nějaký pohled na Sackse zvenčí.
Parádní autobiografie...jeho knihy mám ráda, ale od teď budu mít při každém dalším čtení o zážitek, o dojem navíc. Pro mě jako neurologa je až fascinující, s jakou lehkostí dokázal napsat knihu, resp. jak ho myšlenka, že něco napíše, popadla, jak byl svými pacienty okouzlen. Pro současné neurology je neglect syndrom již jen pouhé slovní spojení, pro jejích dobu soubor velmi zajímavých pacientů...
Fascinující člověk, úžasná kniha. Nenudila jsem se ani minutu. Velký životní příběh "naprosto obyčejného člověka", který tolik přinesl na pole neurověd. Miluji "Talebovskou filozofii" a pan Sacks je jejím zářným pozitivním příkladem. Žádné "naleštěné" akademické prostředí, žádné kurzy získávání, zpracování a prezentování vědeckých informací, žádný "nalinkovaný" denní režim, vše prožíval naplno. Své lásky, svou rodinu, své koníčky, svou motorku, své pacienty, své psaní. Prožil pestrý, barvitý, svobodný život a přesto mu zůstalo spoustu času na pacienty, na práci s nimi, na své nové medicínské pohledy, postřehy, z nichž pak tvořil pilíře neuroplasticity. Jeho životní příběh je přesným obrazem ANTIFRAGILITY.
Empatie. První slovo, které mi po dočtení životopisu největší neurologické celebrity přišlo na mysl. Ještě raději než o svých cestách po Evropě a Státech, láskách a profesních úspěších píše Sacks o rodině, přátelích, pacientech... z autobiografie se tak kniha místy mění v další z autorových souborů kazuistik (potažmo v knihu popisující skrze seznámení s pozoruhodnými lidmi genezi jeho dřívějších knih), což mne ale nijak nemrzelo, neboť jsem se kromě Sacksova fascinujícího života dozvěděl něco nového také o fungování lidského mozku.
Život na cestě svou epizodickou stavbou na každý pád nenabízí nejlepší příklad pevné kompozice, která by skýtala plynulý a pohlcující čtenářský zážitek. Docela by mne přitom zajímalo, zda byla roztříštěnost, opakování myšlenek, neochota jít víc do hloubky a skákání od tématu k tématu od začátku záměrem (ke kteréžto hypotéze mě vede zejména věta "Připadá mi, že objevuji své myšlenky prostřednictvím procesu psaní, doslova v procesu psaní"), nebo ji způsobil autorův pokročilý věk a neschopnost udržet myšlenku.
Myšlenky, jimiž je vyprávění lemováno, jsou přitom velmi pronikavé a slovník mimořádně kultivovaný, svědčící o Sacksově ohromné sečtělosti a jeho lásce k psaní (které je v podstatě ústředním tématem knihy). Přes jeho nevyrovnanost (občas próza, občas naučná literatura, výrazně semknutější první polovina) je proto Život na cestě radost číst.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Probouzení: Příběh o nečekaném probuzení ze spavé nemoci |
| 1997 | Antropoložka na Marsu |
| 2009 | Musicophilia |
| 2013 | Halucinace |
| 2016 | Vděčnost |
Zajímavá biografie, souhlasím s Kverulant.