Život na rozhraní věků
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332129/bmid_zivot-na-rozhrani-veku-tXl-332129.jpg
3
9
9
Vlastní životopis Ludmily Vaňkové začíná jako román o dětském ráji. Její otec byl ředitel několika finančních ústavů a později člen nejužšího vedení České národní banky. V jeho bohaté knihovně se záhy seznamovala s literaturou a historií a v jejích dětských snech nechybělo přání zachytit literárně celou českou historii. Rodina žila v harmonii, taťka pracovně vytížený si vždycky udělal čas na své dcery Blanku a Ludmilu. Mamka se starala o taťku, o rodinu, angažovala se v ženském hnutí, dobře se znala s Miladou Horákovou a její osobní zálibou byla hudba, hra na klavír. Obě dcery po ní zdědily hudební nadání, Blanka se profesionálně věnovala zpěvu a Ludmila, s matematickým talentem po otci, tíhla k divadlu a literatuře. Pak ale přišel pád do propasti, inferno, taťka byl za heydrichiády popraven, rodina zůstala bez živitele, matka s dcerami se musela vystěhovat z Prahy do Řevnic. Hodně jim tehdy pomáhal Oldřich Pecl, který byl v odboji stejně jako taťka a krutý osud na něj dopadl až v padesátých letech, kdy byl popraven v procesu s Miladou Horákovou. Po válce studovala Ludmila Vaňková na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, opět se setkala se zmizelou přítelkyní Hanou Proškovou, mezi studenty měla řadu zahraničních přátel, ale mohla se s nimi znovu vidět až po čtyřiceti letech. Rok 1948 pro ni znamenal vyloučení z vysoké školy a svůj doktorát dostala až po listopadu 89.... celý text
Přidat komentář
Paní Vaňková je má nejoblíbenější autorka historických románů mám od ní hodně načteno .Její životopis je velmi obsáhlý a podrobný, vždyť už také žije přes devadesát let a má bohaté životní zkušenosti.Je také doplněn obrazovým materiálem.
Paní Vaňková je opravdu psavec. Po přečtení jejích vzpomínek začínám chápat, proč nakladatelé někdy její romány chtěli rozdělit do dvou knih. Těmto pamětem by to také prospělo. Životní zážitky rodinné a pracovní jsou i přes značnou obšírnost zajímavé, dobře přibližují historické události i běžnou realitu. Oddělila bych závěrečnou část shrnující poznámky z cest, která výsledný dojem dost kazí. Autorka nevyužila potenciálu dramatických i humorných historek pro samostatný cestopis a prezentuje je v popisné, suché, až nudné podobě.
Miluju historické romány paní Vaňkové, proto jsem byla zvědavá na její životopis. Bylo to zajímavé čtení, místy zdlouhavé.
Nevím jak komentovat tuto knihu. Na začátku chci předeslat, že jsem četla pouze dvě knihy od paní Vaňkové. Byla to kniha,, Žebrák se stříbrnou holí " (povinná četba na SOU škole, později mě sestra věnovala knihu ,, Náprsquaw" ( její knihy čte moje sestra, které je musím kupovat jako vánoční dárek).Přiznám se, že do těch knih nahlédnu taky. Něco mě zaujme, něco ne, ale historické knihy moc nemusím. Co však autorce neupírám je to , že má precisně nastudovanou historii, umí přiblížit jazyk čtenářům. V knize se zmiňuje o autorce, která psala historii(příšerné). Ovšem taky jsem si alespoň početla životopis a dobu poválečnou, kterou napsal člověk žijící v jiné vrstvě, nepocházel z chudobných poměrů jak to pro nás bylo prezentováno. Ale jedno ji taky přiznávám, že alespoň nechválí tuhle dobu. I když paní Vaňková cestovala po světě, tak je dobrá vydat se do světa v pozdních letech.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
Tuto knihu jsem četl zpíš z povinnosti.Životopisy mě moc netankují.její život byl pestrý a plný zvratů,je vidět,že je to nejen spisovatelka ale i velká bojovnice.