Život Rimbaudův
Pierre Petitfils
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35348/zivot-rimbauduv-35348.jpg
3
14
14
Životopis jednoho z předních francouzských básníků druhé poloviny minulého století zachycuje na podkladě výsledků současného bádání básníkovy osudy od jeho školních let v Charleville přes jeho dramatické přátelství s Paulem Verlainem a dalšími pařížskými umělci, přes jeho cesty do Londýna, Bruselu, Itálie až po jeho působení mezi bojovnými kmeny ve východní Africe a poslední dny života ve Francii. Kniha, která nikoli bez fantazie a pochopení pro básníkův svět analyzuje různé senzační a duchaplné hypotézy o prokletém básníkovi, poměřuje jeden výklad druhým a drží se životopisných fakt a svědectví. Spoluautor Henri Matarasso. Úvod Jean Cocteau. Přel., doslov naps. a dokum. il. doprovod vybral a uspoř. Lumír Čivrný.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
Vie d'Arthur Rimbaud, 1964
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem tedy od knihy víc, jelikož jsem už o Rimbaudovi něco věděla, chtěla jsem vědět víc a v téhle knize mě toho příliš nepřekvapilo, spíše jsem se nudila. Na zopakování informací dobré čtení, ale někdy až zbytečně dlouhé pasáže mluvící o ničem.
Dobré jako úvod do Rimbauda – on Arthur je člověk, k němuž se vyplatí přistupovat obezřetně, pro vlastní bezpečí. Jinak, pokud o něm hledáte v češtině knihu, sáhněte po Miloslavu Topinkovi.
Tahle knížka se drží dost zpátky na víc frontách, tak na straně 77 „vyvedl [Rimbaud] Cabanerovi tak ošklivý kousek, že líp o tom nemluvit“ – no tak mu nastříkal do sklenice s mlékem svoje sperma, to je rozhodně méně hnusné, než že foukal koni do nosu tabákový kouř, nemluvě o kyselině sírové, kterou nalil do sklenice piva doktoru Crosovi.
Mimochodem, u sonetu „Samohlásky“, který, což je ohromně záslužné, kniha vykládá jako schopnost vidět barevně zvuk, nepadne slovo, které má: synestesie. Ale, užil jsem si s touto knihou hezké chvíle a za to jí budu vždycky vděčný. Mimoto, jsou zde moc dobré přílohy a také ohromně zajímavé Čivrného překlady Rimbaudových básní.
Smíšené pocity přes noc uzrály v definitivní ortel: zklamání. Nejvíce mě zklamalo, jak hodně omezila autora cenzura (ať už jeho vlastní - "Vydali by mi to, kdybych tam otevřeně psal o tomhle nebo tamtom?" - nebo vnější). Tématu homosexuality se obloukem vyhýbáme, přestože už v době Rimbauda byla sodomie dekriminalizovaná (nemluvě o tom, že v 60. letech 20. století, kdy kniha vyšla, už probíhalo přehodnocování homosexuality ve většině západních států). Nejsem fanouškem uměle vyhnané kontroverze, ale zase vyhýbat se jí také není dobrá cesta. Z textu se dá na několika místech vyextrahovat pár trefných hlášek a jmen, která pomohou při tvorbě dobového kontextu, ale zbytek je hutná vata. Zpětně mi nejcennější přijdou pasáže vztažené ke vzniku a významu určitých děl - ty byly místy silné a "promlouvající".
Čekala jsem víc. Chtělo by to nějakou novou a poctivější biografii, která by se ničemu nevyhýbala a nic přehnaně nenadsazovala (napsat nebo jen přeložit - nemám přehled o publikacích v cizích jazycích).
Život Rimbaudův
Zřetelná snaha poctivě vytěžit prameny, bylo by zajímavé srovnání s biografií novějšího data.