Život s Islandem
Helena Kadečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490799/bmid_zivot-s-islandem-xSU-490799.jpg
4
23
23
V roce 1957 se pětadvacetileté absolventce germanistiky a dánštiny Heleně Kadečkové podařilo vycestovat z komunistického Československa na roční stáž na Island. Do této země i jejích obyvatel se zamilovala a zažila tu pocit bezmezné svobody: „Náhle se mi poprvé v životě zdálo, že můžu vše a za vše odpovídám jen já sama.“ Intenzivně se seznamovala s jazykem, kulturou, zvyklostmi i s pestrou společností studentů, literátů a umělců. Poznávala život jak v Reykjavíku, tak na severu, kam jezdila na sezonní práce na statek nebo jako solička sleďů. Na další studijní cesty na Island se vydala v letech 1961 a 1965. Procestovala i obeplula celý ostrov, dvakrát se zúčastnila rybářské výpravy, týden sama stanovala na Sněmovních pláních, s kamarádem Gunnarem proputovala Západní fjordy, na jihu spatřila čerstvě vynořený ostrov Surtsey… Spřátelila se se spisovateli Gudbergem Bergssonem, Halldórem Laxnessem či Thórbergem Thórdarsonem. Do Thórbergova rodiště, na usedlost Hali na jihovýchodě ostrova, se vracela po desetiletí. Vzpomínky Život s Islandem dopsala až šedesát let po první cestě. Čerpala v nich z vlastních poznámek, dopisů i článků, které přibližují dnes již zaniklý Island let 1957–1965. Výsledný text je stylově různorodý, místy beletristicky ztvárněný, jinde dokumentární. Jak autorka píše, pojítkem knihy není ani chronologická posloupnost, ani líčení islandských přírodních a kulturních krás, ale vzpomínání na lidi, které potkávala. K okouzlenému pohledu tehdejší studentky se však přidává perspektiva pětaosmdesátileté ženy. Ta konstatuje, že se k jejímu smutku Island proměnil, avšak stále mu vděčí „za to nejlepší ve svém životě“. Text doprovázejí vzácné barevné snímky Islandu, jak jej zachytila sama Helena Kadečková a její přátelé. Do knihy je vložena zmenšená reprodukce autorčiny cestovní mapy, kam si výpravy po moři i po souši zakreslovala.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem, že to bude zajímavé, ale kniha ještě předčila má očekávání. Překvapilo mě, jaká byla Helena Kadečková dobrodružná duše, bylo skvělé poznat i její mladistvější, méně akademickou stránku. Líbí se mi její styl a svérázný smysl pro humor a také mne mne velmi bavily její postřehy o lidech, které na Islandu potkala. Kniha je i krásně zpracovaná, jsem ráda, že si ji mohu zařadit do knihovny, a jednoznačně doporučuji.
Už douho jsem nečetla knihu, která tak silně vypovídá nejen o tématu, ale i povaze a osobnosti autora.
Jak je dobře, že své vzpomínky na Island Helena Kadečková sepsala originálním a často nevybíravým způsobem do této knihy, jinak by bylo tolik zajímavých obrazů ztraceno. Líbí se mi styl (přeci jenom to byla výborná překladatelka), originální pojetí cest, fotky, popisy pocitů a především zaměření na islandský lid, osobnosti a přátelství. Líbí se mi i trochu té chaotičnosti a nesourodosti ve vyprávění a dokonce i (troufám si říct "letité") hudrování na změny a nové poměry.
Nevím, zda kniha bude zajímavá pro čtenáře, kteří Island moc neznají nebo je nezajímá, ale pro mě to byl krásný návrat do těch několika týdnů islandského půtování, autostopování, bojů s větrem a deštěm. A přesně jak autorka píše - ta islandská povaha! Nezapomenu na "stopnutého" majitele prasečí farmy, který znal dílo Václava Havla lépe než já (mám vystudovatou filologii... ještě teď se stydím). Jediné, co mi v knize chybí, je přehledný seznam zmiňované literatury.
Tolik míst jsem "jen" navštívila a viděla jako přírodní krásy, ale nezažila je do hloubky. A čím více se zajímám o severské ságy, historii i staré cestopisy Islandu, tím více mě to mrzí a mám potřebu ona často zapomenutá a díkybohu turisticky opomíjená místa - především Západních fjordů - znovu prožít.
Samozřejmě, starý Islandu už není, stejně jako není většina míst na světě, právě proto je tato kniha vzpomínek vzácná. Na druhou stranu, jestli si některá zem zachovává svou jedinečnost, hloubku a sílu nejen přírodní, je to právě Island.
"Jeden sedlák mi daroval liščí kůži, druhý kůži tulení, jedna babička dokonce háčkovanou vložku do cíchy. I nějaké básničky složené na mou osobu jsem si odvezla. To také patřilo a u nejstarší generace dosud patří i islandské tradici. Nejčastějším dárkem však bývaly zvláštní kameny připlavené prý z Grónska a různé předměty vyřezávané ze dřeva, rovněž připlaveného."
První polovina skvělá. Island v 50. a 60. letech 20. století. Peripetie s tím se tam vůbec z bývalého Československa dostat. Kadečková ještě zastihla "ten starý Island" bez inovací a bez toho turistického boomu. Druhá půlka, to nasolování ryb mě trochu nudilo. Toho solení tam bylo nějak moc, ale není to bez zajímavosti, ale nějak mě to netáhlo tolik jako ty úvahy o literatuře a kultuře v první půlce. Ta první půlka, ta vyplesklost mladý holky z neznámýho a v tý době ještě exotickýho prostředí mě dostala. Napsaný je to skvěle. Proškrtal bych to solení a bylo by to za plnej céres. Doporučuji.
Knihu moc doporučuji všem milovníkům Islandu. Dozví se tady věci, které nikde jinde nenajdou. Autorčiny zážitky z prostředí rybářů nebo sedláků jsou opravdu jedinečné a její fotografie vše dokreslují. A seznámíte se i s mnoha významnými islandskými osobnostmi.
Jedinečná publikace, kterou bezpodmínečně musím obohatit svou knihovnu. Chci se k ní vracet, znovu a znovu si číst o Islandu, který už není. O Islandu bez asfaltových cest a místy bez elektřiny. O Islandu, který je živ rybolovem a kterým nekorzují tisíce turistů. Chci si prohlížet dobové fotografie, studovat mapu a snít.
Vzpomínky Heleny Kadečkové, staré ženy, která ví, že se na Island už nikdy nevrátí, jsou v mnoha částech velmi dojemné a představují protipól všem povrchním Ziburům, co ovládají současný český trh s cestopisy.
Štítky knihy
Island česká literatura vzpomínky české cestopisy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Soumrak bohů |
| 2005 |  Dějiny Norska |
| 1967 | Slovník spisovatelů: Dánsko-Finsko-Norsko-Švédsko-Island-Nizozemí-Belgie |
| 2006 | Vikingové |
| 2006 | Moderní skandinávské literatury 1870-2000 |
Kniha nabízí přesně to, co slibuje. Autorka popisuje těžkosti studia islandského jazyka v dobách komunistického režimu u nás, ale i studium islandštiny na samotném Islandu, který moc nepočítal se zahraničními studenty. O to víc prosvítá autorčin usedavý zájem o jazyk i kulturu. Tak, jak utíká z města na farmu a k rybářům, mezi obyčejné lidi. Na loď, k práci s rybami. A postupně tak odkrývá duši Islanďanů, dávno předtím, než tam vtrhnul turistický ruch.