Život s Júliusom Fučíkom

19.12.2024

K takové knize člověk přistupuje s řadou předsudků, a zejména s obavou, že půjde (vzhledem k autorce, jejímu osobnímu přístupu k tématu, roku vydání, nakladatelství a celkovému Fučíkově kultu) o nesnesitelně patetický nebo sentimentální paján. Byl jsem velmi mile překvapen, že obavy byly zbytečné. Jistě, jde o osobní svědectví Fučíkovy manželky, přesvědčené komunistky, a proto je text psán ze zcela jednoznačného stanoviska. První republika byla buržoazní, největší zvěrstva v ní páchali bankéři a byla plná reakčních nepřátel (například Peroutka), a tato "demokratická" republika se neostýchala střílet do stávkujících dělníků (např. v Moskvě). A při krizi KSČ v letech 1928-1929 jedině soudruh Gottwald dokázal vizionářsky vidět tu krásu, kterou si nejen Fučík, ale i ona ověřila několika návštěvami ve vytoužené SSSR. Tento ideový nálev, či ideologický lák, ve kterém je text naložen, si lze ale dokonce i téměř odmyslet nebo přinejmenším dělit 50% (či raději váce) a přiřknout ho osobnímu názoru autorky. A kupodivu zbyde velmi plastický, až živočišně-realistický obraz komunistického novináře, schopného, břitkého, nesmírně pracovitého, politicky oddaného a taky krásného a charismatického muže. Ta plastičnost je dána neuvěřitelnou informační podrobností a hutností, s jakou Gusta Fučíková líčí nejmenší detaily z jeho života (jejich), podrobně představuje Fučíkovy cesty (včetně těch do střední Asie, kde ale nebyla), sama šla do archivů a strávila v nich spoustu času. Takže jakkoliv by bylo možné tuto knihu apriori odmítnout jako další z kamínků kultu, oceňuji na ni její provedení, zaujetí, provedení, a absenci patosu či sentimentality. Jakkoliv však s ani Gustiným, ani Julkovým politickým zaujetím nesouzním.