Život s vysokou inteligencí
Monika Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317756/mid_zivot-s-vysokou-inteligenci-6Et-317756.png
4
101
101
Vysoká inteligence je v povědomí lidí automaticky spojovaná s úspěchem a skvělým životem. Málokoho napadne, že by to mohlo být přesně naopak a že spousta nadaných lidí, pokud správně neporozumí své odlišnosti, může prožít nenaplněný život plný utrpení, problémů, nepochopení, odmítání a předstírání. Vysoká inteligence může také znamenat velké pochybování, nedostatek sebedůvěry, vysokou citlivost a zranitelnost, pocit osamělosti a odlišnosti. Velmi chytří lidé často mívají pocit, jako by byli z jiné planety. Tím, že mají odlišný způsob myšlení a prožívání, bývají nesprávně chápáni, což vede k ještě většímu uzavírání se těchto lidí do sebe. A přesto i pro ně existují cesty k nalezení vlastní hodnoty, ke štěstí, seberealizaci a k plně rozvinutému životu. Čím dříve je poznají, a to nejlépe už v dětském věku, tím méně času v životě promarní. Tyto cesty poprvé na českém trhu odkrývá tato knížka z pera zkušené koučky a terapeutky, která má s problematikou vlastní osobní zkušenost.... celý text
Přidat komentář
Asi nejromantičtější dárek k narozeninám.
Já vím, že to není zcela relevantní komentář :-)
Velmi empaticky napsaná kniha k pochopení talentovaných a nadaných. Odborná ale i plná milých myšlenek do života. Zároveň usnadňuje i vnímání "sebe sama jako nadaného"
Velice nápomocná kniha, hlavně pro lidi trpící svou jinakostí. Nebo pokud znají někoho nadaného, který tápe či není šťastný.
Znovu čtu tento skvost po roce s odstupem času a trochu s nadhledem, bez emocí. A znovu musím konstatovat, že je nesmírně obohacující. Ale jen pro dva typy lidí. 1.) Pro lidi, kteří trpí svým mimořádným nadáním a vysokou inteligencí, hypersenzitivitou a nepochopením. Těmto lidem kniha přináší obrovskou úlevu, zjištění, že v tom nejsou sami a náhled do svého těla, mysli i duše. 2.) Pro lidi, kteří se tématem zabývají a chtějí pochopit mimořádně nadané jedince, aby jim byli blíž.
Tato kniha je jako studna uprostřed pouště, kterou najde vyprahlý člověk na pokraji smrti žízní. Když se napije poprvé, rozpláče se štěstím, úlevou a radostí, že může žít dál. Okolo sebe může dokonce poznat jedince, kteří také měli to štěstí a svou studnu nalezli. Když se napije podruhé, potřetí, zjišťuje, že se dá žít s úlevným pocitem, s vědomím, kdo vlastně je a co mu bylo dáno do života. Pátrá, jak naložit se všemi těmi nádhernými dary, které jej dříve spíše tížily. Hledá využití svého obrovského potenciálu a začíná konečně naplno žít.
Když ale studnu najde člověk, který právě vystoupil z klimatizovaného letadla, v němž popíjel chlazené nápoje, přijde mu zchátralá pouštní studna úplně k ničemu a možná i dá pokyn, aby byla z pouště odstraněna, protože je podle něj (a jeho zcela nepochybně "vysoké inteligence") zbytečná.
Kniha je tedy určena určena těm, kdo ji potřebují. Život s velkým potenciálem a mimořádným nadáním v kombinaci s vysokou inteligencí je především peklo na zemi. Pomozme jim najít jejich studnu, aby se mohli napít a prožít úlevu.
Pokud budou knihu číst ti, kterým je podle názvu určena, pak si myslím, že "zachrání" spoustu životů od, věřte mi, že zbytečného, trápení a nepochopení. Alespoň u mne se to stalo. Je mi líto, že až v padesáti. Ale co už, hlavně že...
... pochopila jsem, nevěřícně kroutila hlavou, pobrečela si nad vzpomínkami a otevřela oči. A můj život a chápání mého okolí je najednou zcela jinde. Tato kniha totiž není o nás, ale pro nás!
Knihu také vřele doporučuji rodičům vysoce inteligentních dětí. Snad také pochopíte a nebudete usilovat o něco, co jim není přirozené.
Pro ostatní čtenáře (jak ty jen zvědavé a zvídavé, tak ty, co si bez urážky jen myslí, že do této kategorie patří) bude asi ne zrovna tím správným, poučným čtením. Stejně jako nelze pochopit pocity kosmonauta na oběžné dráze nebo pokladní v supermarketu, pokud si to na vlastní kůži nezkusíte, nelze pochopit ani zde...
KNIHA JE PSANÁ HLAVNĚ PRO NEURODIVERGENTY, tudíž je docela logický, že bude psaná tím stylem a že se neurotypickýmu mozku asi moc líbit nebude.
Za mě, jakožto za neurodivergenta, je to výborná kniha a doporučuji ji pro někoho, kdo je sám neurodivergentem nebo má v rodině někoho, kdo jím je a chce ho pochopit. Autorka ví, o čem píše, protože jsem měla pocit, že mě konečně někdo chápe. Jen pár malých detailů na mě nesedělo, nicméně nebýt této knihy, tak bych si dodnes myslela, že je semnou něco špatně, nebo ještě hůř, že jsem hloupá. V knize autorka rozebírá různé faktory, takže jestli někdo čekal příběhovku, tak k tomu asi úplně nemám co říct. Překvapuje mě i ten fakt, že jak se říká, lidi soudí knihu podle obalu. Na obalu je sice napsáno: ,,Život s vysokou inteligencí", ale je pro ně pak velmi překvapujícím faktem, že se vlastně nejedná o IQ a jak ho známe.
Prostě ve zkratce - ta kniha musí být ve správných rukou, jinak pro ni těžko bude mít pochopení někdo, kdo tyto emoce, myšlenky, zážitky a zkušenosti nemá.
Čekala jsem od knihy něco trochu jiného. Zvláštní už je jenom to, že v názvu knihy se mluví o inteligenci, ale v textu se používá výraz nadání. Na to, aby byla kniha považována za odbornou, je dle mého názoru málo ozdrojovaná. Na rozvojou literaturu zde zase bylo málo myšlenek, které se navíc často opakovaly. Obecně bych to zařadila mezi takový průměr. Věřím, že někomu může pomoct, ale za mě bohužel špatně uchopené.
Pěkně napsaná kniha. V první části knihy je krásně shrnuto, že vysoká inteligence je více prokletí než dar. Druhá část (menší část :-) ) knihy pojednává o tom, jak se vypořádat s problémy. Pro ty co mají povědomí o práci se svou myslí zmíněné v Budhismu tam žádná novinka nebude, ale pro zbytek lidí můžou být rady užitečné.
Kniha by určitě měla být dána k přečtení:
* Nadaným malým dětem může pomoci se připravit se na to, co je čeká a pomůže jim pochopit, co má jejich problémy na svědomí.
* Pro rodiče, kteří si nechali dítě otestovat v Mense a test potvrdil, že mají vysokou inteligenci, kniha může pomoci, jak s jejich ratolestmi jednat a pokusit se jim dát odpovídající péči.
* Dospělým nadaným bohužel kniha pomůže k nostalgickým vzpomínkám na trápení, kterým si nejspíš prošli během dozpívání. I tak jim možná bude svět dávat trochu větší smysl, když si uvědomí, jak moc odlišně vnímají svět oproti zbytku populace. Možná i budou překvapení, jak nadání prosakuje do emočního vrstvy vnímání světa. A dané rady by také mohly být užitečné.
Tuto knihu psali o mně... asi.
Neobsahuje nijak převratné informace, ale něco mi přece jen teď dává větší smysl.
Co na knihu říct...
Částečně se mi líbila. Některá tvrzení jsou pravdivá. Ale nakolik je celkově kniha vědecky podložená mi není známo.
Co mi ale vcelku vadilo bylo, že autorka hodila do jednoho pytle spolu s inteligenčně nadanou pidi-menšinou i jedince, kteří vynikají ve sportu apod. Vážně jablka a hrušky?! Hovoříme přeci o lidech, kteří mají v IQ testech nadprůměrné výsledky. Ne ve sportu. Ne ve vaření. Na to jsou jiné tabulky, jiné testy a celkově je to i jiné téma.
Toto neseriózní odbočení celkově shazuje kvalitu knihy a relevantnost informací.
Korunu tomu nasazuje fb skupina, která je plná maminek, které se snaží vykřesat ze svého průměrně, až podprůměrně inteligentního dítěte novodobého Einsteina... Obávám se, že jiskrou v jejich přesvědčení jim byla právě tato kniha. Ale to je jen spekulace.
Závěrem ale oceňuji, že se tomuto tématu někdo věnuje. Jo, je to fajn. Jenže pokud bylo cílem pomoci nadprůměrně inteligentním, neměla by kniha mít mezery v logice a argumentaci. Mělo by se zdůraznit, že nestačí shledat, že se nás týkají jakési "symptomy", ale že bez odborného měření u odborníka není možné ani částečné potvrzení nadprůměrné inteligence. Za pár minut si na internetu také dokážu najít symptomy nesčetně nemocí a nabýt dojmu, že nemocná jsem. Sugesce je mocná věc a někdo by za poruchami potomků, či vlastních rád viděl něco, co tam není. Proto jen 2%. Proto tak málo... Protože když přijde na věc, je to jen drtivá menšina.
V jednom z předchozích komentářů je autorce vyčítáno, že se v popisu nadaného člověka může poznat téměř každý. Je pravda, že popis nadaných lidí je velmi široký, což umožňuje dezinterpretaci. Přesný popis nadání je problém, protože se jedná o velmi komplexní záležitost, a proto se nepřesnému popisu vlastností nemůžeme příliš divit. Nicméně autorka uvádí, že nadané lidi je možné identifikovat nejen nepřesně podle popisovaných vlastností, ale i pomocí přímého sledování mozku. Zde už je špatný výklad méně pravděpodobný, i když problém je v tom, že jen málo lidí má možnost provést daná měření. Autorka dělí inteligenci na laminární a komplexní. Laminární inteligence je ta, která lze snadno využít v běžném životě, umožňuje snadné učení a dělání toho, co se od nás očekává. Komplexní inteligence umožňuje více kreativní myšlení (a proto je hůře měřitelná), které však způsobuje i horší možnosti zapadnout do systému, který je mnohdy chybný. Autorka místy chybně slučuje vysokou inteligenci a motivaci snažit se o lepší svět a dělat bez odměny to, co je správné. Lidé, kteří se snaží o lepší svět (stejně jako mnoho geniálních a kreativních jedinců, kteří nezapadnou do současného systému) to nikdy nemají jednoduché (vzpomněl jsme si na kreslený seriál Daria, kde se v jednom díle řeší, jak být neoblíbený a dochází se k tomu, že nejlepší je mluvit o globálních problémech a tom, co je správné). Motivace snažit se jen tak o lepší svět bez nároku na odměnu je v době individualismu a kapitalismu něčím naprosto nepochopitelným pro velkou část populace (nebo alespoň pro tu viditelnější část populace). I přes četné logické chyby tato kniha přichází s důležitým poselstvím: inteligence ani dobré úmysly z vás dnes nutně neudělají úspěšného člověka. Naopak existuje mnoho dobrých a inteligentních lidí, kteří jsou na tom špatně a nenajdou ve společnosti své místo. Ačkoliv tato kniha rozhodně nebyla myšlená jako antikapitalistická, myslím, že právě tak ji lze interpretovat: systém nefunguje.
Krásně popsaná kniha. Ač jsem vždy mívala nadprůměrné výsledky, zjistila sem, že tyto problémy se mě vůbec netýkají. Ale troufla bych si tvrdit, že "přílišné přemýšlení" by částečně šlo řešit i meditací.
Toto je doopravdy veledílo. Velmi výstižná knížka, srozumitelná a snadno čitelná. Určitě vhodná pro lidi, kteří trpí depresí a frustrací. Možná budou překvapeni, co může být na pozadí těchto obtíží a více pochopí svoji situaci. Mám to jako audioknihu čili některé pasáže si přehrávám pravidelně dle potřeby. Z knížky jsem si vypsal řadu zajímavých poznámek. Velmi zdařilá je kapitola nadání a poslání. Kapitola vyrovnat se s životem takový jaký je. Nebo kapitoly neurčitost, emaptie a perfekcionismus. To jsou rozhodně témata, která se týkají každého z nás.
Kniha určená lidem s vysokou inteligencí, která se zabývá především jejich specifickými osobnostními rysy, problémy, s nimiž se v životě potýkají, ať už v osobním, sociálním, akademickém či profesním životě. Umožní i těm, kteří do této úzké kategorie lidí nepatří, alespoň částečně porozumět tomu, jakým výzvám nadaní lidé čelí. Kniha, která se mě hluboce dotkla.
Oceňuji jasný a stručný styl knihy. Škoda, že takovou knihu nenapsal někdo dřív, můj život mohl být jednodušší.
Myslím, že pro nadaného, který neví nebo ještě stále tápe, přináší kniha neuvěřitelnou úlevu v životě. Oceňuji způsob, jakým je kniha napsaná - stručně, jasně, ničím se přehnaně nezdržuje a přeci je (pevně věřím, že i pro čtenáře z té větší části populace) naprosto srozumitelná!
Ačkoliv už nějaký ten pátek vím, kdo jsem, stejně jsem plakala. Moc mi to pomohlo se pohnout o velký kus blíže ke svému štastnému životu.
Úvodních několik vět od Kazimiera Dabrovského by podle mě mohlo být bez problémů vydáno jako samostatná báseň. Jde totiž o cca dvě stránky, kterými dokázal vyjádřit pocity a vlastnosti, jež v sobě pozoruji už dlouho. Akorát jsem je nikdy nebyl schopen plně popsat.
Samotný text na tento úvod skvěle navazuje. To nejen svojí úžasnou vlastností takřka bezchybně charakterizovat život s nadprůměrnou inteligencí, ale i svojí upřímností s jakou o něm vypráví.
Neprezentuje totiž nadání či vysokou inteligenci jako požehnání nebo prokletí, jak bývá mnohdy mylně interpretováno. Naopak jej vyobrazuje coby určitý potenciál, který bývá často špatně chápán, a pro jehož plné rozvinutí (nebo jen soužití s ním) je nutné obrovské množství práce. A to jak ze strany nadaného tak jeho okolí, přičemž pro ani jednu stranu to není nic lehkého. Plody jejich úsilí ale nakonec mohou převážit všechny strasti.
Onen nesentimentální, realistický a pravdivý popis duše nadprůměrně inteligentního člověka vede čtenáře, (ať už se mezi tyto lidi řadí nebo ne) aby je nebral jako "nadčlověky" nebo naopak nepochopitelné misantropy. Nadaní nejsou lepší nebo horší než ostatní. Jsou prostě jiní. Dívají se jinak sebe, ostatní, své okolí i svět jako takový. A právě k pochopení tohoto pohledu, jeho výhod i nevýhod a jeho možností i limitů je tato kniha vynikající a neopakovatelná.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Život s vysokou inteligencí |
| 2018 | Nadané dítě: Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu |
Když jsem objevila tuto knihu, tak jsem se velmi potěšila, že konečně někdo, kdo se tématu vysoké inteligence v dospělosti věnuje, protože to je opravdu téma opomíjené.
Souhlasím s tím, že při čtení si člověk uvědomí, že pocit, že jsem asi z nějaké jiné planety, než celý zbytek tohoto světa, prožívá asi většina lidí s vysokou inteligencí, a že teda v tomto nejsem jediná, kdo tím fakt trpí. I některé další charakteristiky byly fajn, protože mi to vysvětlilo některá má prožívání věcí.
To, co bych naopak knize vytkla, je opravdu relativizování všeho, především teda již zmíněné tvrzení, že nadaný je v podstatě každý, kdo je v něčem dobrý. Pak se ovšem kniha neměla jmenovat Život s vysokou inteligencí, ale spíše život s nadáním, a pak bych ji nejspíše vůbec nečetla. O inteligenci je to opravdu velmi málo, což za mě bylo zklamání.