Život si se mnou zahrává
David Grossman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475022/bmid_zivot-si-se-mnou-zahrava-XyS-475022.jpg
4
141
141
Grossmanův nový román je rodinné drama – příběh tří generací silných žen. Temné události z minulosti otrávily jejich vztahy a neúprosně je přivedly zpět k sobě. Společně se vydávají na cestu na ostrov Goli otok u chorvatského pobřeží. Nyní devadesátiletá Vera zde strávila tři roky ve vězení za Titova režimu v 50. letech, když odmítla zradit svého manžela Miloše, neprávem obviněného z velezrady. Příběh o zranění, které se přenáší z generace na generaci, o děsivé síle tajemství a o lásce, která nevyprchá ani po letech, kdy už milovaný člověk nežije. Příběh odvahy, rodičovské volby a jejích důsledků...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
Iti ha-chajim mesachek harbe, 2019
více info...
Přidat komentář
Emocionální obnaženost zanechávající mi bolení na záložce z leckdy krutých životních scénářů... nelze být soudcem ani jedné z těch rozechvělých duší... přeci jen každá ta jedna odepřená mámovská náruč bezcitně vydrancuje komoru srdeční... najít v sobě opět kousek té láskyplné vlídnosti a neztratit se v labyrintu křivd je vcelku jízda... a tu jejich jsem si tedy patřičně užila... jen možná škoda... ten jakoby dokumentárně zkratkovitý náhled mi odepřel si ji i náležitě a se vším všudy prožít.
Skvělá kniha, co se příběhu i zpracování týče. Příběh samotný je tedy tíživý a bolestný, ale neskutečně zajímavý. Vztah matek a dcer, který se celou knížkou prolíná, chytá za srdce, člověk chvílemi neví, koho má litovat, a jestli smí být vůbec naštvaný na některé z postav. Vždyť přece...
Styl psaní, k němuž se David Grossman uchýlil, mě naprosto nadchl. Forma odkazující na dokumentární filmy, samotá kniha dokumentární stylem, že jsem místy zapomínala, že čtu ryzí román, ač s reálnou inspirací. To, že mi autor představil další nepěknou část evropské historie, za to děkuji, zase jsem hledala dál. Nicméně nutno přečíst si po těch dvou posledních - silných, těžkých a bolavých - knihách něco lehčího.
(SPOILER) Zprvu rozbouřené vyprávění, vrhající čtenáře doprostřed spletitých rodinných vztahů, se postupně uklidňuje a z nesouvislých střepů se poskládá silná kniha o střetu generací, o rodinné historii plné bílých míst, které po dekády kazí vzduch, o lásce, zradě, nenávisti a odpuštění. Pátrání po osudech předků je pro Izrael coby zemi emigrantů typické a David Grossman ve svém posledním románu otevírá nepříliš známou historii jugoslávských „převýchovných“ táborů na ostrovech u chorvatského pobřeží, v nichž tajná policie UDBA po druhé světové válce věznila i pravověrné komunisty, které maršál Tito v rámci roztržek se Stalinem považoval za špiony a zrádce. „Podle skutečné události“ je ale i jádro příběhu matky a dcery, na který dějiny dopadly okovanou holínkou. A stačila jedna „malá lež“, aby mezi ně zasela semínko nedůvěry a zrady, které během desetiletí vyklíčilo v trauma, dusící i další generaci. Jde přitom o nepochopení, vycházející z nepřenositelné osobní zkušenosti. Stejně jako cizinci nerozumí tomu, proč se války na Balkáně zvrhávají v krvelačné běsnění, nedovedou Nina a Gili pochopit, proč Vera zvolila věrnost zemřelému manželovi a několik let sisyfovského lopocení v lágru, než aby se postarala o svou jedinou dceru. Pro ni to ale ve skutečnosti žádné dilema nebylo, pro ni a Miloše byl komunismus více než vlastní život a rodina. Dnešní generace už (snad) vědí, jak nebezpečné „opium lidstva“ představují politické ideologie, ale ony zase neprožily válečné hrůzy, politické čistky, strach z tajné policie. Zamlčování a milosrdné lži však k rozhřešení ani odpuštění vést nemohou, k tomu je třeba jedině upřímnost. „Aby člověk na světě vykonal aspoň trošku dobra, musí se opravdu hodně snažit, ale zlo jako by pokračovalo samo od sebe, stačí se k němu jenom přidat.“ (9/10)
Hodně se ztotožňuji s komentářem od KatChiss. Na knihu jsem se nesmírně těšila, anotace mě nalákala maximálně. Při čtení jsem se ale poměrně dost natrápila a s knihou jsem strávila víc než měsíc.
Přišlo mi, že se s postavami nedokážu sžít a jejich těžké osudy se mnou nic extra nedělají.
Dlouho jsem nečetla nic tak intenzivního. V knize se neustále něco děje už od první strany - když jsem si myslela, že už jsem tak ve třetině příběhu, zjistila jsem, že jsem teprve na straně 35. Přemýšlela jsem, čím chudáky svoje postavy autor ještě povláčí a nedokázala jsem přestat číst, dokud jsem to nezjistila. A že je nešetřil - každá ze čtyřech hlavních postav si toho táhne vrchovatě, jejich traumata jsou desítky let propletená a autor k nim své čtenáře pozval hodně hluboko. Výborná kniha.
Jak velká může být láska, jak silná nenávist za zradu, jak složité odpuštění.. Myslím, že tato kniha ve mně bude doznívat ještě dlouho a možná se k ní časem vrátím. Rozhodně to není lehké čtení a to nejen obsahově, ale i stylem. Zvláště první část. Žádné kapitoly, jen proud myšlenek a vzpomínek jedné z postav. Volné prolínání "přítomnosti" a minulosti, často i v jednom odstavci, vyžadovalo permanentní soustředění. Ale od knihy se stejně těžce odpoutávalo, protože sám příběh, lépe řečeno příběhy, nedovolil od knihy odejít. Svým způsobem rodinná sága, tři životy poznamenané a ztracené. Vztahy mezi ženami, kde láska a nenávist za zničený život se se jen těžce oddělovaly.. Ideály, přesvědčení, volba a zrada, ale i láska a možná i odpuštění... Tu knihu si prostě člověk musí přečíst, popsat ji je těžké a neprozradit víc. Za mě 5*.
(7/22)
Je to Odeonka, takže nic lehkého nečekejte. Čtení je to hutné, bolestné, náročné. Ale vynikající, přestože musíte opravdu dávat pozor, neboť dějové linky nejsou nijak oddělené. Zase jsem se dozvěděla něco nového ze světových dějin.
Příběh tří žen různých generací. Babičky, matky a dcery. Příběh o lásce a zradě. O pravdě a životu ve lži. O přijetí a odmítnutí. Autor se inspiroval skutečnou událostí, příběhem ženy, která mu převyprávěla svůj život. O to je vše smutnější a na člověka osudy jednotlivých postav více dolehnou.
.
Děj se odehrává v Americe, Jugoslávii i Izraeli. Sleduje život tří žen, který nebyl ani pro jednu přívětivý. Všechny čelily odloučení od milované osoby. Jedna z nich musela učinit Sophiinu volbu, která změnila život nejen jí, ale také její dceři a posléze vnučce. Je šokující, jak jedno rozhodnutí, které uděláte v jednu chvíli, může změnit tolik věcí. Jak by vše dopadlo jinak. V tomto případě, alespoň dle mého, mnohem lépe. Méně utrpení a mnohem více lásky.
.
Příběh sám o sobě je velmi smutný a srdcervoucí. Jenže jeho zvláštní podání mi nedovolilo nic cítit. Absence kapitol a věčné přeskakování z minulosti do přítomnosti a z postavy na postavu mi bránilo se začíst. Ke čtení jsem se vyloženě nutila a těšila se, až knihu dočtu. K žádné z postav jsem si nevybudovala vztah, jejich osudy mi byly lhostejné. Což je dost kruté, když jsem v doslovu zjistila, že příběh, o kterém jsem četla, se opravdu stal. Mrzelo mě, že jsem ho nedokázala ocenit. Že jsem se nudila a nezajímalo mě to, jelikož je to opravdu zajímavý, i když dost krutý, osud.
.
Pokud máte rádi historické romány inspirované skutečnými událostmi, mohla by se vám tato kniha líbit. Radila bych vám, abyste před koupí nebo přečtením zavítali do knihkupectví a pár stran si přečetli, abyste zjistili, jestli vám tento ojedinělý styl vyprávění nevadí.
Grossman (v českém překladu) popáté. A popáté jiný. Jiný, a opět úžasný. O lásce tak velké, o zradě (tak velké, že bolí i na tu dálku), o ideálech - velkých a nepochopitelných, o životě, který se s vámi tak nevyzpytatelně zahrává!
Tohle bylo mé první setkání s tvorbou Davida Grossmana, uznávaného izraelského spisovatele a držitele Man Bookerovy ceny. Život si se mnou zahrává je rodinným dramatem popisujícím osudy tří generací žen odehrávajícím se na pozadí reálných historických událostí. Autor zasadil příběh do doby tvrdého Titova režimu, který se v Jugoslávii dostal k moci po druhé světové válce. Jedná se o velmi temnou, ale bezpochyby zajímavou část evropských dějin, což už samo o sobě dělá z knihy výborné čtení!
Jediné, co mi na knize úplně nesedlo, byl styl vyprávění. Příběh není rozdělen do kapitol, ale jedná se o souvislý text. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se v knize zorientovala, jelikož autor ve vyprávění často skáče nejen v čase, ale i mezi postavami. Přesto bych neřekla, že se mi kniha četla zle, jen se člověk musí na čtení více soustředit a přenést se přes to, že občas trošku tápe.
Líbily se mi silné ženské hrdinky a množství témat, které se v příběhu objevilo. Autor skvěle pracoval s psychologií postav. Zapůsobil na mě především život nejstarší Very, která si na vlastní kůži prožila hrůzy Titova režimu, a jejíž příběh byl napsán podle skutečnosti.
Kniha se zaměřuje na velmi silné, zajímavé a ne tolik propírané téma.
Ideologie, čest, odkaz mrtvého muže a manželská sounáležitost vs. mateřská láska či pud chránit vlastní potomky. Hlavní postava musí učinit největší dosavadní rozhodnutí a ona volba následně ovlivní a nasměruje život jí i její dceři.
V rámci příběhu se ocitáme v Izraeli, Jugoslávii, Americe i v zapadlé vísce na severu Evropy. Všude tam, kam naše postavy prchly, aby se vymanily ze spárů minulosti, která jakoby ne a ne odejít.
Postavy nejsou strohé, jak tady někdo píše, naopak v sobě skrývají širokou škálu emocí, které rezonují za jinak chladným zevnějškem - toto sedí zejména na postavu Niny. Na to konto musím přiznat, že mi bylo hrozně líto postavy Rafaela, který Ninu bezmezně miloval a opětovných citů se z její strany vesměs nedočkal, stejně tak jako Gili, ve které ale Nina vzbuzovala spíše emoce opačného rázu.
Forma vyprávění je zvláštní a ojedinělá - jedná se o souvislý text, který není oddělen kapitolami. Tu se soustředí na jednu postavu, tu zase na jinou ….
Sledovat vztah tří generací žen bylo poutavé. Příběh doporučuji. Doslov byl opět brilantní, jak už to u většiny odeonek bývá a možná se podívám i na některé doporučované dokumenty o ženě, která se stala pro autora předlohou kurážné a houževnaté Very.
PS: Vera má dobrý hudební vkus - Bella Ciao
Rovněž mám poněkud rozporuplné pocity. David Grossman uchopil velmi zajímavé a ne příliš zpracované téma a anotace slibovala pochmurné vypravování, názorový střet generací. A opravdu otevřel obrovskou kontroverzní až "sophiinu" otázku volby zrady milovaného mrtvého, či neméně milované živé, na niž si zřejmě každý čtenář odpoví jinak. Nicméně jsem od tohoto věhlasného izraelského autora očekávala jeho poetický "rukopis" spolu s ambicióznějším prostorem zabývajícím se vztahy mezi jednotlivými postavami... A přestože tradičně v doslovu objasnil svou striktnost; přestože se Vera nikdy řádně nenaučila hebrejsky, tudíž hovořila velice krkolomně... nějak jako by mi cosi scházelo... V žádném případě to nebylo špatné, jen jsem se těšila na skvělost.
Čekala jsem podle recenzí víc. Víc hloubky, víc psychologie postav, víc reálií. Na to, že se to tváří jako "vyšší literatura" bych si představovala větší zážitek. Nebavilo mě, jak je to napsané, dialogy a přemýšlení hlavních postav, navíc v příběhu nebylo nic, s čím bych se ztotožnila.
Knizka, ktora je krasna. Obsahovo aj tym, ako je sk verzii spravena, velka vdaka S. Singer za preklad, Verine "repliky" su lahodka, doslova ich pocujem. Pre mna je tema matiek a dcer naozaj vecne - a v akychkolvek kulisach.
Bolestivú rekonštrukciu príbehu starej ženy, ktorý je plný nejasností otravujúcich vzťahy v celej rodine, si zaumienia urobiť a nakrútiť na kameru členovia tejto nešťastnej rodiny.
Vyberú sa teda do Chorvátska a Srbska, na najboľavejšie miesta rodinnej histórie, kde sa podrobia čisteniu rán, vyrezávaniu kurích ôk a rozrezávaniu hnisavých vredov.
Film nakoniec Nina zničila, ale nám ostala aspoň táto kniha.
Hoci mi zo začiatku kniha kládla mierny trecí odpor, nakoniec som sa až pokĺzol...
P.S. Pán Grossman vie písať aj lepšie
Kniha Život sa so mnou pohráva nie je pre každého a svojím obsahom skôr uspokojí náročnejších čitateľov.
Nekonvenčný životný príbeh devätdesiat ročnej ženy, ktorá si prežila Titové gulagy so všetkými dôsledkami tiahnúcimi sa cez ďalšie dve generácie, postupne uputával aj moju pozornosť.
Životná voľba, ktorá uprednostnila lásku k zosnulému manželovi pre záchranu jeho cti pred láskou materskou, si vybrala svoju krutú daň aj na dcére a vnučke...
Veľmi sa mi páčila "inakosť" spracovania príbehu troch žien - matky, dcéry, vnučky a ich nevlastného syna, životného partnera a otca v jednej osobe, ktorá túto knihu robí osobitou.
Nakoniec musím pochváliť aj ilustráciu na obale, ktorá veľmi vystihuje podstatu príbehu.
Môj prvý zo štyroch knižných vianočných darčekov bol absolútny zásah na môj čitateľský vkus.
Štítky knihy
20. století rodina rodinné vztahy ságy zločiny komunismu matky a dcery izraelská literatura Jugoslávie
Autorovy další knížky
| 2018 |  Přijde kůň do baru |
| 2022 |  Život si se mnou zahrává |
| 2010 | Mít s kým běžet |
| 1996 | Viz láska |
| 2011 | Žena, ktorá uteká pred správou |
Kniha mě trošku potrápila. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale nedokázala jsem se začíst, příběh ani pohnuté osudy se mě nijak nedotýkaly, k postavám jsem nezískala žádný vztah. Jsem ráda, že to celé mám za sebou, přestože jsem se na knihu velmi těšila.