Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih David Grossman

Život si se mnou zahrává Život si se mnou zahrává

Kniha zajímavě přibližuje region Balkánu, o jehož historii z 2. sv. války a začátku titova režimu jsem měl jen kusé informace. Některé momenty knihy přišly jen malinko slabší. Přesto velmi dobrá kniha, kterou rád doporučím.... celý text
bob0985


Přijde kůň do baru Přijde kůň do baru

Knihou jsem se někdy prokousával a někdy jsem letěl stránkami. Nedivil bych, kdyby byl podobný počet čtenářů, kteří knihu odloží, podobný počtu diváků, kteří v knize z představení odcházejí. Pro mne to byla také hodně zajímavá sonda do života v Izraeli. Určitě si odnáším důležitý zážitek.... celý text
Winoga


Přijde kůň do baru Přijde kůň do baru

Nedočetla jsem, asi se to nepotkalo s mým momentálním rozpoložením, ale to už nějakou dobu.. nechala jsem dlouho rozečteno, jenže depresivní naladění, které mi vždy zůstalo po přečtení pár stran, mi nedělalo dobře. Snad někdy jindy v budoucnu.... celý text
Gugu



Život si se mnou zahrává Život si se mnou zahrává

Nádherná kniha a jazyk. Zároveň jsem se i dozvěděla něco nového. Jak velká to musela být láska, že předčila lásku mateřskou? To mi rozum nebere... Tolik utrpení pro "pravdu".... celý text
gbrgbr


Život si se mnou zahrává Život si se mnou zahrává

Hodně těžká kniha. Nemohu říct, že by se dala číst lehce nebo těžce. Musíte si zvyknout na styl vyprávění. Zkomolený jazyk (hebrejsko-srbština), který je mistrně přeložený do češtiny (všechna čest). A pak také na všechny ty postavy, z nichž Vám stejně nakonec vyjdou 4 nejdůležitější - Vera, Nina, Gili a Rafi. Ve chvíli kdy zjistíte, že vlastně čtete příběh postavený na reálném příběhu paní Evy Panić-Nahirové, o to víc Vás to pohltí. Chcete vědět víc a hlouběji. Pak strpíte i nepřehlednost vyprávění, vsuvky, výkřiky a vlastně všechny myšlenky Gili, která je vypravěčkou. Pak vám dojde, že celé vyprávění je pojato stylem filmové skriptky. Vždyť Vám skoro pořád připomíná - Gili piš všechno co vidíš, slyšíš, cítíš i to co nevidíš a neslyšíš a necítíš. A ona píše. Myslím, že to ta východní Evropa po 2. světové válce neměla lehké (počítaje do toho i ČSSR). Nelze obvinit západní země (USA, Německo, Francii, VB atd) že nás v tom nechali. Vlastně nemohli. I oni byli vyčerpaní z 6 let trvající války, hrůz a děsu. A nechtěli dopustit, aby se to strhlo znovu, ve větší síle. Protože na to tu sílu v danou chvíli neměli. Proto, je dnes (ano v roce 2024) důležité aspoň nějak pomáhat. Protože, je to tu zas. Kousek za našimi hranicemi. Proto jsou tyto Evy, Milady nebo Heliodorové důležití i dnes. Abychom nezapomněli co bylo a raz dva může zase být. Ten pocit jistoty bezpečí je tak strašně zrádný. Život si s námi opravdu zahrává. Těžké čtení, ale stálo za to.... celý text
brabofka