gbrgbr
komentáře u knih
Papírák
Billy O’Callaghan
Dneska jsem se pročetla do slzavýho údolí.
O tom, jak je důležitý znát svý kořeny. O tom, že vědět znamená být silnější.
Billy má vytříbenej pozorovací talent a ten se promítá do jeho psaní. Všímá si gest, popisuje změny v tónu hlasu, odrazu v očích, držení těla. A čtenář nejen, že si to všechno představuje, on skutečně vidí a cítí. Je tam. Stává se součástí příběhu.
"Ten chybějící kousek, otec, kterého nikdy nepoznal ani o něm nevěděl, to, že přišel o kus rodiny, ho někdy trápil, ale připomínal se mu spíš v těch zadumaných chvílích, procházel se s ním brzy ráno nebo se s ním přehazoval a převaloval v posteli, když se zhaslo."
"Manželství bez utajených míst je krásná představa, ale nebere v potaz, že i když se něco řekne a udělá, každý je pořád ostrov sám pro sebe a ani nejdychtivější a nejochotnější srdce se nedá otevřít úplně."
"Ona ho mezitím pustila a teď vedle něj seděla na patách. Jeho oči po ní bloudily, vlasy jako sláma rozsypaná na ramenou, její nahota, důvěrně známý zázrak prsou směřujících mírně vzhůru, a měkkost, která ji poslední měsíce jaksi vyplňovala - ne, že by přibývala na váze, spíš jako by dospívala. Vycítila to nejhorší a děsila se to slyšet nahlas, upřeně na něj hleděla, ještě neplakala, ale už musela polykat slzy, a když pootevřela rty, aby ho poškádlila horními zuby s maličkatou mezírkou, která mu na ní odjakživa přišla nejroztomilejší, vzepřel se jí jen tak, že se od ní zase odvrátil a dál seděl jako předtím."
"Rebekah si kolena objala o něco pevněji. Teď už jí slzy tekly proudem, oslepily ji a zkroutily jí tvář, a on se na to přinutil dívat."
Zlozvyk
Alana S. Portero
Ukázka, kterou Prostor zveřejnil ještě před vydáním, mě zaujala. Lyrické texty, to je moje. Jenže poté, co jsem knihu konečně držela v rukách, přišlo zklamání. Nebavilo mě to, do hlavní postavy jsem se nedokázala vcítit a tak nějak jsem získala dojem, že úspěch knihy se veze na trendy tématu. Už to, že kniha vzbudila pozornost už před vydáním ledacos naznačuje.
Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
Excelentní. Čtivé, perfektně vygradované. Dovedu si to představit i jako divadlo.
Liliputin: Povídky z války
Jan Němec
Nejvíc se mi líbila Zoe a pak taky Lepidlo. Něco tomu chybělo, ale Němec potvrdil, že psát umí a píše čtivě.
Grófka
Lenka Horňáková-Civade
Tohle mi nesedlo. Málo uvěřitelné, ale přitom si to hraje na skutečnost...
Šváb
Ian McEwan
Sice jsem studovala politologii a nějaký vztah k tomu tématu mám, ale tohle mě minulo. Nedokázala jsem se začíst. Zklamání.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Co to mělo být? Nechce se mi věřit, že tohle vydala Paseka. Je to taková klasická česká depresivní jednohubka. Sice čtivá, ale to je tak všechno. Dialogy jsou nepřirozené, uměle konstruované. Děj předvídatelný a vyhnaný do extrémů, že to místy působí až jako fraška.
Mořská modlitba
Khaled Hosseini
Myšlenka vznešená, ilustrace krásné, ale nedotklo se mě to. Možná by to chtělo víc slov... Potenciál to má.
Myslete na děti!
Ian McEwan
Velice silné. Perfektně napsané.
"Kdyby byly její děti naživu, bylo by jistě šokující pomyšlení, že by mohly nežít."
"Jak se teď styděla za přízemní strach o svou pověst. Adam ji vyhledal a ona mu místo jeho náboženství nic nenabídla, žádnou ochranu, i když zákon mluví jasně, jejím prvořadým zřetelem měl být jeho prospěch. Kolik stran v kolika rozsudcích věnovala tomuto termínu? Prospěch, duševní pohoda, zájem dítěte, to všechno jsou společenské věci. Žádné dítě není izolovaný ostrov. Domnívala se, že její odpovědnost končí na prahu soudní síně. Jenže jak by tam mohla končit? Vyhledal ji, chtěl to, co chtějí všichni, co mohou dát jen svobodomyslní lidé, žádné nadpřirozené bytosti. Smysl."
Život si se mnou zahrává
David Grossman
Nádherná kniha a jazyk. Zároveň jsem se i dozvěděla něco nového. Jak velká to musela být láska, že předčila lásku mateřskou? To mi rozum nebere... Tolik utrpení pro "pravdu".
Smrt staré Maši
Vratislav Maňák
Tak moc jiný a neobvyklý. Všechny povídky mě bavily a byly nádherně napsané. Doporučuji.
Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
Tak tohle ne. Formánka jsem zkusila poprvé a nejsem si jistá, že mu dám znovu šanci, protože tenhle ten styl psaní mě teda nebere. Nemám pocit, že by mě knížka čímkoliv obohatila, že by mě bavila taky říct nemůžu.
Zimní včely
Norbert Scheuer
Zdejší nadšení nesdílím. Je to popisné a chybí tomu něco navíc.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Od Narine jsem četla Tři jablka spadlá z nebe a Žít dál. Mám moc ráda její poetičnost, líbí se mi s jakou lehkostí píše o těžkých věcech. Čtyři ženy a jeden pohřeb se mi z těch tří knih líbila nejvíc. Je to ukázka toho, že všechno může mít v životě nějaký smysl, bez ohledu, že to tak třeba zprvu nemusí vypadat. Chlap co má čtyři milenky? Jenže bez těch vztahů by se možná nestalo to a tamto... A tak zdá se mi, že to mělo i jiný smysl než jen trápení.
Kalmann
Joachim B. Schmidt
A opravdu se rázem setmělo, byla to černá bezhvězdná noc, takže teď vím, že umírání vůbec nebolí tolik jako život. str. 234
Možná jsem nikoho ze svých zachránců neznal a nejspíš to byli jen nějací lidé, protože my lidi jsme všichni tak nějak stejní, a ne odlišní, jak si myslíme. str. 235
Čistý, skromný život
Viktor Špaček
Excelentní zvládnutí formátu povídky. Je to hořký, ale místama vtipný, sarkastický jako život sám.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Novinku od Štiftera jsem si užila stejně jako ostatní jeho knihy. Jen ta poslední povídka, ta mě minula, nerozumněla jsem jí.
