Jeřabinový dům
Marie Hajdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495823/bmid_jerabinovy-dum-OJe-495823.jpg
4
388
388
Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel. Z okna samoobsluhy ji žárlivě pozoruje Janina, která se ve vesnici narodila i vyrostla a nikdy se jí nepodařilo odejít. Teď čeká třetí dítě a doufá, že tentokrát zvládne mateřství i svůj vztah lépe. Jenže když se tu objeví emancipovaná Lucie zvyklá na městský ruch, začne Janina pochybovat o tom, jestli jí její životní situace vyhovuje. Obě přehodnocují své dosavadní životy, zatímco i mezi dalšími obyvateli vesnice se pomalu vyjevují dávné křivdy. Vztahový román Marie Hajdové o mateřství ve všech podobách, o návratech a nových začátcích. Vypráví o tom, že některé kořeny nelze tak lehce vyrvat a že je můžeme zapustit tam, kde bychom to nejméně čekali.... celý text
Přidat komentář
Na jedné straně text, který je, zvláště pro prvotinu, velmi svižný a živý. Na druhé straně postavy, které byly, poprvé musím použít slovo "ploché", jinak asi přesnější je víceméně otravné, stejně se plácající, většinou depresivní, takže i děj. Stručně - svižná depka. Mohlo by se to odehrát kdekoli a Jesenicko je sice krásné, ale to je, stejně jako vzácná alej jeřábů pro příběh trochu málo....
Novodobý vesnický román pro ženy, jež se vyrovnávají s mateřskou rolí, s minulostí, se současností a vztahy. Návrat domů, znamená pro každého něco jiného, může být i útěkem, též hledáním a přijetím.
Podle komentářů tady vidím, že kniha se čtenářům buď líbila hodně, anebo vůbec. Podle mě to je jednohubka, hodící se přesně do tohoto podzimního času, ke které se zachumláte s čajem pod chlupatou deku. Vyhledala jsem si ji záměrně pod záložkou Podobné po přečtení knihy Chalupa. Chtěla jsem se prostě znovu ponípat ve složitostech vztahů, ale taky v tom zdánlivě klidném a jednoduchém vesnickém životě. Tady se navíc autorce moc pěkně podařilo vylíčit krajinu a atmosféru Rychlebských hor.
Je to příběh ze života, bez jakýkoliv příkras, který se může stát komukoliv ze sousedů. Je úplně jedno, jak se jmenují, jestli Lucie, Sofie, Jana, Vojta, Lukáš...jsou to takoví ti lidé odvedle..
Jsou tu dvě hlavní dějové linky - Lucie, která se plácá v partnerském vztahu a její kamarádka z dětství - Jana, i ona není v partnerském vztahu úplně spokojená. Každá jinak....i o tom je život.
Všichni žijí ve vesnici, Lucie se sem vrací po letech, právě do domu tety Sofie, která žije v Jeřabinovém domě.
Konec za mě vůbec předvídatelný nebyl.
Kniha se mi četla hodně dobře. I proto, že místa dobře známe, jezdíme sem pravidelně na podzimní dovolenou.
Knihu doporučuji a kvituju i moc hezkou obálku.
Mně to vůbec nepřišlo špatné. Text se může tvářit prostě a lacině, zvlášť v případě dějové linky Janiny, ale on ten její život přesně takový měl být... rutinní, prostý, až nesmyslně prázdný. Kdo zná (pod)Jesenicko takové jaké je, mimo turistické resorty, v jeho zvláštní hořkosladké ponurosti, s životem, který socioekonomicky s turistickými mekkami nemá nic společného, ví, že obraz tohohle zvláštního kraje je opravdu věrný. Jednoduchý příběh je po atmosféře místa i lidských vztahů v téhle knížce až druhořadý.
Co to mělo být? Nechce se mi věřit, že tohle vydala Paseka. Je to taková klasická česká depresivní jednohubka. Sice čtivá, ale to je tak všechno. Dialogy jsou nepřirozené, uměle konstruované. Děj předvídatelný a vyhnaný do extrémů, že to místy působí až jako fraška.
Knihu jsem poslouchala v audiu s Klárou Oltovou a byla to fajn volba.
Nicméně jsem doufala v trochu větší gradaci nebo nějaký posun postav. Kniha ale místo toho dost klouže po povrchu, postavy jsou stále stejné, jen se plácají v něčem jiném a v knize se vlastně nic nestane. Prostě s těmi lidmi jen prožijeme nějakou část jejich nespokojeného života.
Možná to byl záměr, dát jen nahlédnout, ale mně to nějak nestačilo.
Jeřabinový dům autorky Marie Hajdové se může na první pohled zdát jako prosté vyprávění o nevydařených životech a vzájemné nevraživosti. Návrat Lucie na místa svého dětství a později dospívání je těžký stejně jako důvod, který ji přitáhl zpět. Janina je stereotypní vesnická žena, zdánlivě jednoduchá existence rámující český venkov. Příběhy obou žen jsou si však podobnější, než se jim může zdát. Do nich pak vstupují další postavy a náhle vše není tak jasné jako na začátku. Sympatie se mohou měnit, otázky mají překvapivé odpovědi. To vše rámuje alej jeřábů u domu, kde se všechny osudy setkávají.
Posloucháno jako audio /Klára Oltová má velmi příjemný hlas/ a líbilo se mi to, mám tyhle psychologické vztahovky ráda.
Hlavní hrdinka prožívá nelehké období a tak nějak neví co se sebou, co dál a plácá se v tom na celých 264 stranách. Dějová linka její tehdejší kamarádky Janiny mě bavila o trochu více a ani ona si nemyslí, že žije šťastný život.
Bylo to o vztazích a trochu o emocích, ale nějak mě to moc nechytlo a místy i dost nebavilo. Pořád obracíte stránky a čekáte co se stane a ono se nestane nic a už jste na konci :D
Naštěstí stránek nebylo moc a četla se dobře, jen šla nějak mimo mě.
Mám ráda obyčejné příběhy, nevadí mi čist jen tak o životě.
ALE zde je to příliš povrchní a pasivní. Bez vývoje, bez pointy.
Zklamání veliké.
Hvězdička za přírodu a prostředí.
Knihu jsem si koupila, a posílám dál, nikomu ji nedoporučím ani nepůjčím, a sama ji už nikdy číst nebudu.
I obálka už nepůsobí minimalisticky nýbrž lacině.
Kniha je velmi čtivá, co mi ale vadilo, tak pochmurné , bezútěšné vylíčení postav, míst kde se odehrává i obyčejných věcí . V celé knize jsem nenarazila na to, že by autorka něco popsala jako pěkné.
Jsou romány,které prostě plynou, ač bez výraznější zápletky, dějových kotrmelců,přesto mě kniha pohltila a nedokázala jsem se odtrhnout od toho neobyčejně obyčejného příběhu, kdy po chvíli čtení vidíte Lucii, Sofii, Janinu, Vojtu, Lukáše atd, jako někoho z Vašeho okolí, ten dům s jeřabinami přece znáte, je jen kousek od vsi, kde jste vyrůstali, veranda, oprýskaná barva, vrzající křeslo a kocour, co se vyhřívá v paprscích podzimního slunce...slyšíte,jak mu praská elektrizující srst,když ho pohladíte? Není tam happy end, není tam" šťastně až do smrti", přesto mě mrzí, že už mám dočteno, zůstal smutek a na patře chuť trpkých jeřabin...
Čtivá smutná knížka. Nevadí mi ani tak bezutěšnost postav i kraje, protože jsem skoro místní a popis celkem přesně sedí. Spíš nerozhodnost hlavní postavy. Taky jsem trochu doufala ve šťastnější konec, i když by to bylo klišé. Hvězdičku navíc dávám právě za kraj a jeho znalost.
Kniha se mi četla dobře, postavy mě bavily. Vztahový román, děj, který se děje v každé vesnici, líbí se mi různé pohledy postav. Řekla bych, že to není knížka třeba na dovolenou, spíš na dlouhé zimní večery. Pěkně napsáno, líbí se mi umístění. Hodnocení 3 hvězd jsem zvolila čistě po srovnání knih, které hodnotím 4 nebo 5 hvězdami.
Jeřabinový dům
Tak nejak to neprijemne skakalo a houpalo ze strany na stranu, z postavy na postavu. O zadne z postav jsme se nic extra nedozvedeli, dialogy takove nemastne, neslane.
Ztracela jsem pozornost a chut to docist. Myslim, ze za tyden nebudu vedet, o cem to bylo.