Jeřabinový dům
Marie Hajdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495823/bmid_jerabinovy-dum-OJe-495823.jpg
4
388
388
Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel. Z okna samoobsluhy ji žárlivě pozoruje Janina, která se ve vesnici narodila i vyrostla a nikdy se jí nepodařilo odejít. Teď čeká třetí dítě a doufá, že tentokrát zvládne mateřství i svůj vztah lépe. Jenže když se tu objeví emancipovaná Lucie zvyklá na městský ruch, začne Janina pochybovat o tom, jestli jí její životní situace vyhovuje. Obě přehodnocují své dosavadní životy, zatímco i mezi dalšími obyvateli vesnice se pomalu vyjevují dávné křivdy. Vztahový román Marie Hajdové o mateřství ve všech podobách, o návratech a nových začátcích. Vypráví o tom, že některé kořeny nelze tak lehce vyrvat a že je můžeme zapustit tam, kde bychom to nejméně čekali.... celý text
Přidat komentář
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.
Měl jsem trochu obavu podle popisu i recenzí na obálce knihy, že půjde o román, kdy příběh hlavní hrdinky bude doprovázet žárlení jiné ženy na její osobu.
Ale bylo to mnohem hlubší, autorka rozehrála příběhy více osob, které byly do sebe propleteny nebo se propletly.
A to vše se událo v samém zapomenutém koutě Rychlebských hor. Na povrch vypalavala tajemství a staré křivdy. Celý příběh má ponurou až mrazivou atmosféru a v podstatě i tak končí.
Za mě vynikající kniha. Čtenář do ní může vcítit svůj příběh.
Je s podivem, jak kniha popisující celkem obyčejné životní příběhy může být čtivá, poutavá a vlastně i napínavá! Přečteno jedním dechem během dvou dnů a i tak mám pocit, že jsem v trochu zapomenutých a ospalých končinách strávila s hlavní hrdinkou celý rok.
Jsem ráda, že už snad konečně končí "móda" českých autorek, které psaly knihy jako vnitřní monology plné nespisovné češtiny a jednoduchých vět. Tuhle knihu byla radost číst i z toho důvodu, že je plná poetických popisů - ať už přírody nebo situací. Může se to zdát jako zbytečnost, ale právě tyhle poetické a originální popisy jsou tím, díky čemu se cítíte "jako byste tam byli."
Je vidět, že autorka měla blíž k postavě Lucie, než Janiny. Ta je totiž vykreslená až trochu jako karikatura. Na druhou stranu - nemáme každý ve svém okolí pár lidí, kteří jsou také trochu karikaturou sebe samých?
Současný, český a psychologický román z venkovského prostředí. Vedle hlavní postavy Lucie jsou tu také překvapivě rozepsané i další postavy, se kterými prožijeme jejich obavy a starosti... těch radostí mnoho není. Je to dobré, i když spíše melancholické, smutnější. Ovšem je to prvotina a docela zajímavá, autorka je rozhodně nadaná (i když bych někdy něco malinko ubrala a něčeho naopak přidala).
Milé překvapení, krásně popsané prostředí Rychlebských hor i uvažování místních lidí se všemy dobrými i špatnými vlastnostmi. Jedná se o obyčejný lidský příběh, jaký si žije každý z nás a proto je to příjemně čtivé.
Příběh introvertní Lucie a její rodiny se mi moc líbil, hlavně ta melancholie Jeseníků a Rychlebských hor, ta byla vykreslena skvěle. Je nyní v české literatuře více autorek, které tento kraj a jejich obyvatele zmiňují - Bílá Voda Kateřiny Tučkové a Až uvidíš moře od Scarlett Wilkové. Líbila se mi určitá syrovost běžného života - příběh obhroublého Vojty a Janiny v protikladu k Lucii, která mi přiznám se nebyla moc sympatická.
Za mě příjemné překvapení (má očekávání byla nízká a knihu jsem brala jen kvůli prostředí Rychlebských hor), po dlouhé době současný vesnický příběh z českého prostředí, který nepokřivuje postavy a nedělá z nich (zbytečně) karikatury. Myslím, že autorka dokázala vystihnout problémy a slabé stránky, ale také jejich sny, důvody, následky a pohled na život. Chvílemi jsem osudy vedlejších postav poznávala v takových detailech (jako je babiččina slovenská zelňačka), až jsem přemýšlela, zda se s autorkou neznáme (ne).
Hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale díky popisům atmosféry, přírody a nálady (těch mohlo být více, opravdu se povedly) a vedlejších postav mi to vůbec nevadilo.
Život není snadný, jen někteří z nás se s ním perou lépe a někteří hůř. Nejinak je tomu i v této lehce ponuré knize, kde autorka vykresluje oblast Rychlebských hor a Jeseníků a jejich obyvatel, kteří k životu a k tomu, co jim nabízí, přistupují každý dle svého.
Vztahový román, který mě sice nenudil, ale na druhé straně ani nijak výrazně neoslovil.
Vnímala jsem to jako takové to mechanické čtení, kdy sice stránky rychle ubíhají, ale nenutí k nějakému velkému přemýšlení či souznění s postavami.
Docela příjemná odpočinková četba, ale za pár dnů si asi nevzpomenu, o čem byla.
Pro Marii Hajdovou je Jeřabinový dům sice prvotina, pro mě to ale ničím originální kniha nebyla. Téma - kdy hlavní hrdinka neví, co se svým životem, a tak se vrací ke kořenům - bylo už zpracováno tolikrát, včetně rozkrývání zasunutých vzpomínek z dětství, že mě nijak nezaujalo. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, jestli nejsem ke knize moc přísná. No nebyla jsem.
Pravda je, že je kniha napsána hezkým stylem, bohatým na přirovnání, jsou v ní různé "filozofické" postřehy a povzdechy, až mě to vlastně obtěžovalo, protože čeho je moc, toho je příliš, a v jejich záplavě se nějak ztratil osobitý styl autorky. Nenašla jsem ho tam a tak příběh mnou jen tak prošel a nic nezanechal. Škoda.
Nedočetla jsem,kniha mne nezaujala,asi je určena mladším,méně náročným čtenářům. Taky mám tady hromádku lákavějších knih z knihovny.
Děkuju za komentář markej, cítím to podobně. Jen mám tu (ne)výhodu, že všechna místa, o nichž je v knize řeč, znám osobně.
I když ne všechna, právě jeřabinový dům je pro mne neznámý. A netuším, zda má smysl ho hledat - po knihách K. Tučkové (Bílá Voda) a M. Pilátové (Senzibil) už vím, že některá místa jsou zkrátka autorskou fabulací . . .
Každopádně určitě doporučím; čtení to není strhující, ale to snad ani nikdo neočekával. Je to "jen" obyčejný životní příběh - a to je podle mě až dost.
"V noci jsou hory jiné. Černější než nebe před úsvitem. Temnější. Nebezpečnější. Zabloudit v nočních horách není jen tak. Mezi stromy číhají vlkodlaci. Po polích přebíhají stíny. Cesty se kroutí jinak než ve dne a místo do bezpečí vedou ještě hlouběji do míst, odkud se už nikdo nedostane."
Novodobé české autory, popravdě moc nevyhledávám. Knihu jsem si vybrala na popud čtenářské výzvě. Příběh, který začal nesmírně poutavě a věřila jsem, že bude takto psán souvisle až do poslední stránky. Nestalo se. Kniha psaná formou teď.....potom co následovalo... a zase, než bylo, to co následovalo........... mě neseděla.
Příběh mladé ženy, která z mého pohledu ještě ani nedozrála ve svém věku dospělosti. Utíká sama před sebou, není schopna sama řešit své problémy, vrací se k domovu a tam také nachází, že každý žije svými životy a také......nechápe, není schopna komunikovat co jí tíži. Upíná se na svou tetu z dětství, ale i tam se po letech dovídá, o čem se nemluvilo. Vůbec celé to dílo a osoby v něm,na mě působily, že moc mezi sebou nekomunikovaly a měly mezi sebou hodně nevyřčeného a své boly si nesly ve svém nitru.
Hold, všechno je o komunikaci.
Lucie a její hledání sebe sama. Kniha se mi líbila. Ale pořád jsem při čtení měla pocit, že by se kniha mohla dostat dál, až za popis. To se pro mě nestalo. Proto 4 z 5.
prvotina marie Hajdivé, dle popisu se má jednat o vztahový román o mateřství ve všech podobách. Pro mě spíše o návratech a nových začátcích, o tom, že kořeny nejde zapomenout, překročit, ale mají na nás vliv, i když nechceme.
(SPOILER)
Česká autorka a opět celkem dobré čtení. Jsem ráda, že mám štěstí na výběr dobrých knih.
Lucka se nějakou dobu plácá v nefungujícím vztahu. Když se objeví zamlčené těhotenství, rozhodne se, že potřebuje prostor a čas na sebe. Odjede do města, kde vyrůstala a navštíví svoji tetu. V tom samém místě žije ještě její vrstevnice Janina, která čeká už třetí dítě a její manželství je v krizi. Příběh dvou žen, tak podobný a zároveň jiný...
Kdo máte rádi české autor(k)y a zároveň romány o všemožně zvláštních, nedokonalých a složitých rodinných a partnerských vztazích, zpozorněte, tohle by mohlo být něco pro vás…
Lucie odchází po traumatickém zážitku z Prahy do svého rodného kraje Rychlebských hor, nastěhuje se ke své tetě do Bílé Vody a snaží se dát svůj život dohromady… Jak se jí to podaří, nebudu odkrývat, nicméně prozradím, že nesentimentální a zároveň uvěřitelný způsob zpracování příběhu (a hlavně konce) mě oslovil…
Na druhou stranu nemůžu říct, že by mi byla Lucie nějak moc sympatická, připadá mi, že se svým životem nechá až moc unášet, na můj vkus je trochu unylá a poddajná, ale možná je to prostě jen tichá introvertka…
Závěrem ještě podotknu, že se mi moc líbí, jakým způsobem autorka píše, jaký užívá jazyk.
***
Ticho těsně okolo rozbřesku je nejhlubší. Moment, kdy si člověk přeje, aby se čas zastavil. Noční déšť se vpíjí do odhalené země a barví ji do černohněda. Vítr rozfoukal uschlé listí shrabané na hromady a odhalil kostry jeřábů. Nebe je rozpárané, slunce protahuje dírami své dlouhé ruce a napíná stíny holých stromů po opuštěných polích. Je chladno a ve vzduchu ostře voní blízká zima. (str. 128)
***
Jeřabinový dům považuju za velice zdařilou prvotinu, a až autorka napíše další knihu, bude mě určitě zajímat…
*
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐
***
P. S. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na tři knihy, jež různými způsoby s Jeřabinovým domem souvisí – umístění příběhu do Bílé Vody mi samozřejmě připomnělo román Kateřiny Tučkové, téma řeckých přistěhovalců na severní Moravě zase knihu Až uvidíš moře od Scarlet Wilkové a při některých scénách ze života Janiny a Vojty se mi nemohla nevybavit Dědina Petry Dvořákové… Dovedu si představit, že někomu by tyhle asociace možná mohly vadit, mně ale nevadily…
Poutavý příběh o návratu ke kořenům, který je příjemný, ale ne až tak pohádkový, jak by se mohlo zdát. Děkuji za něj.
Příběh ze života,který by se mohl stát kterékoliv ženě.Tento prožívá Lucie,která strádá ve svém vztahu,který jí nepřináší nic dobrého i když nemá pěkný vztah ani se svými rodiči, přesto se vrací do jeřabinového domu,kde prožila dětství.Tento román pojednává o mateřství ve všech podobách o vztazích, návratech a nových začátcích.Četla se mi dobře i když se některé části opakují.
Jeřabinový dům
Mile prekvapeni na jeden vikend. Poeticky roman z vesnickeho prostredi, ktery zanecha silnou melancholickou stopu. Libilo se mi, ze ac se dej mohl odehravat prvoplanove, predvidatelne, tak se neodehraval, nic nebylo pro ctenare zadarmo, jak se dalo ocekavat a to z Jerabinoveho domu dela knihu, kterou mohu doporucit. Zajimave je, ze si vzdy vykreslim predstavu o postavach v knize, vidim je jako herce ve sve roli. Ale tady? Tady ne, tady jsem videla cestu s brazdou ze suche travy po ktere sla Lucie v doprovodu Lukase...videla jsem slunce nad zapadajicim Jerabinovym domem. Autorka dokazala zasadit zivot nekolika postav do nadherne vykresleneho prostredi. Na pocatku jsem si porad rikala, co s tim Jerabinovym domem, ze stoji za to po nem pojmenovat celou knihu, ale ta hloubka myslenky je velka. Ja mam presne tyhle knihy rada a moc dekuju autorce za jeji tvorbu, tesim se na dalsi, diky tehle knize mi doslo, jaka skoda, ze mi tahle kniha lezela 2 mesice v knihovne, protoze tenhle pribeh ve mne bude chvili rezonovat.