Papírák
Billy O’Callaghan
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544983/bmid_papirak.jpg
5
7
7
Cork 80. léta: Jack Shine objeví ve věcech své matky Rebeky krabici od bot plnou milostných dopisů. Rebekah přišla do Corku po vypuknutí druhé světové války jako židovská uprchlice z Vídně. Brzy poté zemřela a Jack se nikdy nedozvěděl, kdo je vlastně jeho otec. Proč si tedy matka schovala výstřižky z novin o slavném fotbalistovi? Kdo byl Papírák? Vídeň 30. léta: Rušné město se ocitlo na pokraji války a Matthias Sindelar patří k nejslavnějším fotbalistům na světě. Přezdívá se mu Papírák. Když Sindelar potká Rebeku, jejich životy se navždy změní. Aby válku přežili, musí se ale jejich cesty rozdělit a osudy zpřetrhat. Román inspirovaný skutečnými událostmi je příběhem Evropy dvacátého století. Vypráví o lásce, která se rozhodla přemoci všechno.... celý text
Přidat komentář
Dvě dějové linky, dvě různá období, inspirace skutečnými událostmi a také osudem slavného fotbalisty s českými kořeny. Právě taková je nová kniha tohoto irského autora.
První dějová linka nás zavádí do Vídně, do druhé poloviny 30. let těsně před válkou. Hlavní postavou je úspěšný a oblíbený fotbalista Matthias Sindelar, kterému se přezdívá Papírák. Zamiluje se mnohem mladší Rebeky, která se kvůli němu přestěhuje do zmiňovaného města. Jejich láska je tak silná, že Matthias posílá kvůli blížící se válce Rebeku ke svým příbuzným do Irska. Má o ni strach a chce ji tak zachránit.
Další dějová linka nás posouvá do 80. let do irského městečka Cork. Jack, syn Rebeky, najde 30 let po smrti své matky krabici s dopisy a novinovými články o Papírákovi. Jack nikdy nepoznal svého otce a tak ho hned napadne, zda by jím mohl být on? Pouští se do pátrání a postupně zjišťuje, s kým si jeho matka dopisovala a kdo vlastně byl ten fotbalista? Chce Jack opravdu zjistit, jak to bylo? A podaří se mu to?
Kniha mě pohltila od první stránky. Nejsem fanoušek fotbalu, ale při čtení mě fotbalová atmosféra nadchla a rychle vtáhla do děje.
Užívala jsem si také vyjadřování autora a ve finále i dlouhé věty, na které jsem si zvykla.
A pak to krásné Jackovo gesto nakonec - to mě dojalo.
Celé je to krásný příběh o silné lásce (červenou knihovnu ale nečekejte), ale také o odvaze, naději a tajemství. Bavilo mě sledovat vztah Rebeky a Matthiase - ani pro jednoho nebylo lehké jejich odloučení. Stejně tak bylo zajímavé Jackovo pátrání, jeho pocity a mnohdy i rozpolcenost při zjišťování informací.
Jen mě mrzí, že kniha není skoro vidět a přitom vážně stojí za přečtení.
A pak taková zvláštnost - posledních cca deset stran, obsah a poděkování jsem měla ve čteném výtisku 2x.
Dneska jsem se pročetla do slzavýho údolí.
O tom, jak je důležitý znát svý kořeny. O tom, že vědět znamená být silnější.
Billy má vytříbenej pozorovací talent a ten se promítá do jeho psaní. Všímá si gest, popisuje změny v tónu hlasu, odrazu v očích, držení těla. A čtenář nejen, že si to všechno představuje, on skutečně vidí a cítí. Je tam. Stává se součástí příběhu.
"Ten chybějící kousek, otec, kterého nikdy nepoznal ani o něm nevěděl, to, že přišel o kus rodiny, ho někdy trápil, ale připomínal se mu spíš v těch zadumaných chvílích, procházel se s ním brzy ráno nebo se s ním přehazoval a převaloval v posteli, když se zhaslo."
"Manželství bez utajených míst je krásná představa, ale nebere v potaz, že i když se něco řekne a udělá, každý je pořád ostrov sám pro sebe a ani nejdychtivější a nejochotnější srdce se nedá otevřít úplně."
"Ona ho mezitím pustila a teď vedle něj seděla na patách. Jeho oči po ní bloudily, vlasy jako sláma rozsypaná na ramenou, její nahota, důvěrně známý zázrak prsou směřujících mírně vzhůru, a měkkost, která ji poslední měsíce jaksi vyplňovala - ne, že by přibývala na váze, spíš jako by dospívala. Vycítila to nejhorší a děsila se to slyšet nahlas, upřeně na něj hleděla, ještě neplakala, ale už musela polykat slzy, a když pootevřela rty, aby ho poškádlila horními zuby s maličkatou mezírkou, která mu na ní odjakživa přišla nejroztomilejší, vzepřel se jí jen tak, že se od ní zase odvrátil a dál seděl jako předtím."
"Rebekah si kolena objala o něco pevněji. Teď už jí slzy tekly proudem, oslepily ji a zkroutily jí tvář, a on se na to přinutil dívat."
Jeho předchozí knihy mě utvrdily v tom, že autor je výborným vypravěčem. Papírák je dílem, ve kterém autor vychází ze skutečných událostí a nechal se navíc volně inspirovat osudy českého fotbalisty. Příběh se odehrává ve Vídni 30.let 20.st. a irském Corku v letech osmdesátých. Právě střídání dvou časových rovin s retrospektivním způsobem vyprávění umožňuje čtenáři složit si plastický obraz děje. Na začátku knihy jsme svědky fotbalového zápasu mezi Němci a Rakušany v roce 1938, v době osudného anšlusu Rakouska. Právě zde na sebe upozorní svým svébytným způsobem sportovec Sinclair s přezdívkou Papírák. Sehraje mistrný zápas, jehož cílem je porážka německého týmu za účasti těch nejvyšších nacistických pohlavárů. Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat...
Druhá dějová rovina, zasazena do irskeho přístavního městečka Cork , nás seznamuje s osobou Jacka žijícího v Židovské čtvrti. Ten jednoho dne nalezne v matčině pozůstalosti záhadné dopisy a články o neznámém fotbalistovi, který měl s jeho matkou podle všech indicií milostný poměr. Asi je více než jasné, že oním fotbalistou je právě onen Papírák. Jelikož Jack nikdy nepoznal svého otce, zaujme ho celý příběh natolik, že se rozhodne dopátrat vice souvislostí. Mohl by tento tajemný sportovec být jeho otcem? A věděl vůbec o jeho narození v době, kdy jeho matka utíkala před nacisty do Irska?
Autor opět rozehrál skvělý komorní příběh, který svůj námět čerpal z relativně nedávné historie a spojil v něm tragiku doby s milostným vzplanutím dvou lidí, do jejichž životů zasáhla krutá válka. Válka, která dokáže nemilosrdně rozdělit i to, co je zdánlivě pevně spojené.
Jako vždy v případě knih Billyho, vřele doporučuji všem čtenářům.
Papírák
Nakonec musím dát za pět. A to především za to, jak autor krásně píše. Jeho literární schopnosti mě chytly už u románu Náš Coney Island a zatím mě nezklamal. S větami si pohrává a hýčká je, váží každé slovo a každé sedí jak ulité. Je mistrem atmosféry a především mistrem v zachycování běžných okamžiků - tak plasticky, že si připadáte součástí knihy. Dokáže přenést na místo a do různých časů, jste tak součástí napjaté doby předválečné ve Vídni, jste divákem na fotbalových zápasech, cítíte ve vlasech sůl, která se tam zachytila cestou do dalekého Irska, vnímáte těžkou práci v docích. Vnímáte lásku, tu velikou, která právě začíná, ale i tu, která už nějakou dobu plyne.
Billy O´Callaghan je báječný spisovatel, jeden z těch, který by si zasloužil, aby se četl nahlas po kavárnách i parcích, případně doma v křesle vašim nejbližším.
A pro nás ještě malinká nadstavba v postavě Sindelara, který se v naší zemi sice moc dlouho nezdržel, ale ty kořeny tam prostě jsou.