Čtyři ženy a jeden pohřeb přehled
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512775/bmid_ctyri-zeny-a-jeden-pohreb-hxk-512775.jpg
4
187
187
V arménském městečku Berd zemřel nejlepší místní zedník a pokrývač Simon, který byl mimo svou zručnost známý jako velký záletník. Spolu se všemi příbuznými a sousedy se s ním přicházejí rozloučit také jeho bývalé milenky - každá se svým životním příběhem, každá s dávnou šťastnou vzpomínkou. Jejich osudy jsou tragické, poznamenané toxickými vztahy z minulosti. Simon procházel životem těchto ztrápených žen jako životodárná síla, která jim vrátila sebevědomí, radost a pocit, že svět může být přese všechno strádání krásný. Autorka s upřímností a laskavým humorem zobrazuje proměnu ženských hrdinek na pozadí traumat dvacátého století: arménské genocidy, občanské války, dvou světových válek a sovětské nadvlády. Silný příběh o silných ženách, nominovaný na prestižní literární ocenění Bolšaja kniga, čtenáře znovu přesvědčí o nevyzpytatelnosti života, o tom, že štěstí přichází, když ho nejméně čekáme. Především však vypráví o lásce - té, která je často nedosažitelná, ale když ji konečně najdeme, zůstane nám na celý život.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čtyři ženy a jeden pohřeb. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
První a poslední kapitola - Simonův pohřeb: snové, fantaskní, skvělé a nesmírně vtipné.
Kapitoly mezi tím - každá věnovaná jedné z milenek - jsou poněkud "přetížené" počtem postav (někdy až ze čtyř generací) a množstvím dramatických až tragických příhod. To v celém městě nebylo jediné klidně a šťastně žijící ženy, která by podlehla takovém donchuánovi, jakým byl Simon? Musel si vybírat jenom samé takové nešťastnice?!
Do vesměs tragických příběhů těch žen (a snad ještě tragičtějších osudů jejich předků i potomků) jsou nevtíravě zakomponované četné sovětské a postsovětské prvky, dokládající ubohost tamějšího života: samozřejmý alkoholizmus, strašlivé a časté domácí násilí přijímané jako nezbytnost partnerského života, jugoslávský nábytek, polský módní časopis a české sandálky ceněné jako vrchol "luxusu", k jakému se arménská žena mohla vůbec dostat, účelová fingovaná manželství s cizinkami jako jízdenka na Západ, propadlé sovětské rubly, osudová předurčenost, ale přitom vitální síla porvat se i s tak zmršeným životem a vyrvat ze života alespoň krátké štěstí.
Některé epizody vyznívají poněkud přehnaně (výjez uklízečky kravína do kalifornského Fresna považuji za asi největší nadsázku), ale dramatické epizody se tak rychle střídají a jsou natolik závažné pro osud postav, že čtenář/ka to pobere.
Oceňuji kvalitu překladu, méně už kvalitu korektur.
Kniha začíná Simonovým pohřbem, na který se kromě manželky dostaví i čtyři bývalé milenky. Úvod, ze kterého netušíte, co se vyvine. A byla to krása. Každá kapitola se věnovala jedné z těch žen. Všechny byly nějakým způsobem smutné, nešťastné nebo zklamané. Po Simonově boku začaly zase věřit v lásku nebo se alespoň dokázaly postavit samy za sebe. Ale nejhezčí na tom všem byl autorčin jazyk a styl. Ty ženy si dokážete úplně jasně představit, chodíte s nimi po ulicích, do práce, do školy, veškerou jejich činnost děláte s nimi. Dozvíme se, jak se dostaly, tam kde jsou a jak jim Simon zasáhl do osudu. Celý příběh se odehrává v Arménii a my se i lehce seznamujeme s historii tohoto státu. Ačkoliv kniha vypadá na krátký příběh, je písmo malé a text zhuštěný a obsahem vydá za tlusťošku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čtyři ženy a jeden pohřeb v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 235x |
| ve Čtenářské výzvě | 31x |
| v Doporučených | 17x |
| v Mé knihovně | 89x |
| v Chystám se číst | 219x |
| v Chci si koupit | 48x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
nevěra Arménie ženy rodinné vztahy genocida žárlivost arménská literatura osudy žen maloměstoAutorovy další knížky
| 2020 |  Tři jablka spadlá z nebe |
| 2023 | Čtyři ženy a jeden pohřeb |
| 2024 | Žít dál |
Jak moc usouženou duši konejší, když ji někdo doopravdy vidí... je tohle láska nebo zkrátka jen opěrná berlička v těžkostech momentálního bytí... však je všechny viděla Vardanuš a ony k ní na oplátku byly tak slepé... emoce... emoce jsou solí života... a ač v mnohém nesouzním s nýmandem Simonem a jeho možná trochu moc okatým oblbováním... jsem zamilovaná do každého jednoho pečlivě zvoleného slova... nekonečně nesnesitelná vyčerpanost arménské lidskosti podaná s křehkou grácií... jako bych si všechny ty ztráty a nálezy prožila společně s nimi... díky za to!