Narine Abgarjan

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Narine Abgarian · pseudonym

arménská, 1971

Nová kniha

Žít dál

Žít dál - Narine Abgarjan

Žít dál je sbírka povídek zasazená do prostředí arménského městečka Berd, ležícího nedaleko hranic s Ázerbájdžánem. Autorka v jednotlivých příbězích skládá pest... detail knihy

Populární knihy

Tři jablka spadlá z nebe
Tři jablka spadlá z nebe
Žít dál
Žít dál
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Čtyři ženy a jeden pohřeb

Nové komentáře u knih Narine Abgarjan

Tři jablka spadlá z nebe Tři jablka spadlá z nebe

„Byla to velmi zvláštní kniha. O životě obyvatel ve fiktivní arménské vesnici, v neurčeném čase. Byla zde nádherně popsaná pospolitost vesničanů, jak žili jeden pro druhého, vážili si jeden druhého, vždy pomohli, třebaže sami měli nouzi. Úplně mě dostala pasáž při zvelebování obecní knihovny a pasáž s kvasnicemi. Trochu mě rušilo časté nečekané odbíhání do minulosti, vadily mi věty, které byly někdy dlouhé i třetinu až polovinu stránky. Kniha určitě nebude pro každého, není to jedna z knih, od které se nemůžete odtrhnout, ale měla své kouzlo.“... celý text
— Ivana11

Žít dál Žít dál

„Po přečtení anotace se mi do knihy moc nechtělo, ale o to větší překvapení mi přinesla. Povídky o důsledcích války o Náhorní Karabach jsou totiž napsány tak zvláštně - mísí se v nich smířlivost, odhodlanost, nádhera divoké přírody s brutalitou lidské nenávisti, válečnými traumaty a všudypřítomnou smrtí. . Z povídek vás bude chvílemi mrazit, ale jindy se zase dojmete, ale vždy na hranici literárního vkusu. I přes tíživé téma je styl psaní konejšivý a je velmi blízký magickému realismu. Jsou tu nádherné lyrické pasáže a nejkrásnější jsou pro mě ty, které popisují zdánlivě jednoduché věci - vaření tradičního jídla, tkaní koberce, výčet potravin ve spižírně. Vedle lidského pekla války je tu zlatavá plástev medu, modrá obloha, tiché hory a mlhavá údolí. Abgarjan svojí knihou říká pokorou a nikoli patosem, že lidské dobro přetrvá navěky. Chtělo by se říci: překvapivě krásná kniha navzdory tomu, že je o válce.“... celý text
— Carlita.cte

Žít dál Žít dál

„Témata autorky jsou vážná, závažná, těžká až tragická. Přesto její příběhy působí nějakým zvláštním kouzlem optimisticky. Ačkoliv byl pro mě sled povídek trošku matoucí, emocím neubral na síle, ničemu to nevadilo. Poselství bylo předáno. Autorka mi dala pocítit hrůzy války naplno, ale způsobem, který jsem v žádné jiné knize nenašla. Taková lidskost! Asi proto, že všechny postavy, ač ztratily hodně, nebo všechno, žily dál důstojně a hlavně pomáhaly druhým. Skvělá, báječná kniha!“... celý text
— Aleen

Čtyři ženy a jeden pohřeb Čtyři ženy a jeden pohřeb

„První a poslední kapitola - Simonův pohřeb: snové, fantaskní, skvělé a nesmírně vtipné. Kapitoly mezi tím - každá věnovaná jedné z milenek - jsou poněkud "přetížené" počtem postav (někdy až ze čtyř generací) a množstvím dramatických až tragických příhod. To v celém městě nebylo jediné klidně a šťastně žijící ženy, která by podlehla takovém donchuánovi, jakým byl Simon? Musel si vybírat jenom samé takové nešťastnice?! Do vesměs tragických příběhů těch žen (a snad ještě tragičtějších osudů jejich předků i potomků) jsou nevtíravě zakomponované četné sovětské a postsovětské prvky, dokládající ubohost tamějšího života: samozřejmý alkoholizmus, strašlivé a časté domácí násilí přijímané jako nezbytnost partnerského života, jugoslávský nábytek, polský módní časopis a české sandálky ceněné jako vrchol "luxusu", k jakému se arménská žena mohla vůbec dostat, účelová fingovaná manželství s cizinkami jako jízdenka na Západ, propadlé sovětské rubly, osudová předurčenost, ale přitom vitální síla porvat se i s tak zmršeným životem a vyrvat ze života alespoň krátké štěstí. Některé epizody vyznívají poněkud přehnaně (výjez uklízečky kravína do kalifornského Fresna považuji za asi největší nadsázku), ale dramatické epizody se tak rychle střídají a jsou natolik závažné pro osud postav, že čtenář/ka to pobere. Oceňuji kvalitu překladu, méně už kvalitu korektur.“... celý text
— Koka

Tři jablka spadlá z nebe Tři jablka spadlá z nebe

„Kniha obsahuje mnohé prvky typické pro literární tvorbu zakaukazských autorů 20. století: popisují realitu za dob Sovětského svazu, v rozporu s proklamovanou snahou o udržování národních tradic nejsou napsané v národním jazyku, ale v ruštině, přitom tematicky těží z národních mýtů, tradic, zvyklostí. V tomto směru mi Tři jablka připomínají knihy mého oblíbeného Čingize Ajtmatova. Na strašlivě ničivé zemětřesení v Arménii v roce 1988 si moc dobře pamatuji, opravdu celý svět tehdy strnul v šoku a pomáhal. Postavy tohoto románu dokazují, že žít lze i u propasti - jejich nezdolnost, fatalizmus a soudržnost jsou velmi sympatické, až dojímavé. Zarazila mne pouze epizoda s instantním droždím - přišlo mi poněkud divné, že hospodyně, která neumí číst ani psát si dovede přečíst (a na den přesně respektovat) doporučené datum spotřeby na obalu výrobku. Příběh je čtivý, místy magický, plný zajímavých receptů na tradiční arménská jídla, některé epizody odkazují na mnohé - časově blíže neidentifikované - historické události těžce zkoušené Arménie, jedné ze zemí světa, která za poslední tisíciletí nezažila snad ani deset kontinuálních let bez války, bojů, ohrožení. To se na postavách tohoto příběhu podepsalo. Některé postavy by si - dle mého názoru - byly zasloužily více rozvinutý svůj osobní příběh, zejména u Nastasji jsem čekala větší "záběr", než jenom skici zanechané na parapetu. Ale stejně - bylo to hezké.“... celý text
— Koka

Přejít na knížky autora