Grófka
Lenka Horňáková-Civade
Z pařížského Východního nádraží, Gare de lEst, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení, co všechno ono sladce znějící slovo znamená a jakou cenu za ni bude muset platit. První svobodné kroky ji zavedou na hřbitov Pere-Lachaise, kde dojde k osudovému setkání s tajemnou, krásnou a rozporuplnou ženou, která si nechá říkat Grófka. Grófka Anu pak jako dobrá i zlá víla provází jejím přechodem do dospělosti, její cestou z jedné strany „zdi“ na druhou, jejím hledáním identity. Není ale vílou jedinou. Ostatní Aniny víly jsou ovšem vousaté: majitel baru Bernard, malíř Albert, zodpovědný Eugene a nerozlučná dvojice staříků ze Středomoří, Jacob a Yacoub… ti všichni Anu svým způsobem vedou její iniciací, a z dítěte v nesvobodné rodné zemi, posléze z tápající dívky na území nikoho se stává mladá, sebevědomá žena v zemi svobodné, i když adoptivní. Aninu cestu provází symbolický přerod z jednoho jazyka do druhého, Ana dá Grófce slib mlčení a zůstává dlouho němá, nakonec však i ona může promluvit.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Une verriere sous le ciel, 2018
více info...
Přidat komentář
Možná špatné načasování, ale mně tahle knížka úplně nesedla . Příliš poetické, příliš abstraktní ...
Třeba se k ní jednou vrátím a budu jí lépe chápat.
Naprosto úžasné a pohlcující čtení. Krásný jazyk, nádherně se četlo a bylo moc zajímavé sledovat vývoj děje a chování postav.
Trochu slabší než jiná autorčina díla, ale nebyla špatná ani tak! Skvělé prostředí, popisy a záhadnost postav...
Knihu Grófka jsem si vybrala, protože Marie a Magdalény od Lenky Horňákové-Civade se mi moc líbilo. S Grófkou to bylo složitější. Musela jsem si k ní najít cestu a přistoupit na to, že jde víc o pocity a obrazy než jen příběh. Skoro do poloviny knihy jsem váhala, jestli pokračovat, nebo ji odložit. Ale pak se to zlomilo a dočetla jsem jedním dechem. A právě v těch "obrazech", které autorka kreslí je kouzlo a síla této knihy.
Grofka sa necitala zle, aj namet sa mi pacil...obcas mi usli cesticky autorkinych uvah...
Jedna z recenzí na knihu uvádí, že je to jako číst obrazy. To je přesně to, co ji vystihuje. Jenomže ne všechny tyto obrazy v sobě dokáží udržet potřebné napětí a tajemství po celou dobu čtení. A zejména prostřední část knihy se proto velmi vleče.
To ale neznamená, že jde o špatný příběh, právě naopak. A kvůli němu jsem knihu dočetl až do konce.
Jsem z toho rozpačitá. Bylo to takové pocitové a poetické, ale místy možná až utahané. Stylu této knihy jsem zřejmě nepřišla na chuť. Chyběla tomu hloubka, přestože několik míst k zamyšlení tam bylo. Autorka nakousla spoustu zásadních témat, což bylo možná na škodu, protože žádné z nich neměla prostor dovést do důsledků a podrobně rozpracovat. Působilo to na mě útržkovitě a neuceleně.
Za mě jedno velké trápení, snažila jsem se začíst, najít si něco, ale nenašla jsem nic. Kdyby nešlo o naší nedávnou historii Časkoslovenska, tak knihu odložím.
Styl knížky je stejný jako u knížky: Marie a Magdalény. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, knížka mě zaujala, ale ne příliš bavila. Hezké pasáže díky reáliím z Paříže. Prostě takový průměr. :)
Poetický příběh Any, která neutekla - jenom se rozhodla nevrátit z tábora. Příběh začíná o prázdninách 1988 a Grófka je ta, která čerstvě osmnáctiletou studentku v Paříži postrčila vstříc jejímu novému životu.
Nové dílo moravské autorky píšící ve Francii - o vůni svobody...
Čerstvě osmnáctiletá Ana stojí na pařížském nádraží a cítí vzdálenou vůni svobody ...
A na cestě jí pomáhá tajemná " grófka" - a nejenom ona ...
A zajímavá definice lásky:
" ničeho se nevzdat, z ničeho neustoupit, všechno chtít ... a nakonec všechno ztratit ...."
Je to kniha o snu po osobní svobodě - ovšem :
" svoboda není dar, ale tíha, kterou není snadné nést ..."
Líbilo se mi a doporučím.
Autorku jsem poznala díky knize Marie a Magdalény, která je neskutečně čtivá a krásná. Těšila jsem se na Grófku, a ta byla úplně jiná. Kniha je velmi snová, poetická a ne moc dobře se čte..ke konci už jsem se do čtení musela dost nutit, ale i tak si nemyslím, že by to byla špatná kniha. Jen je prostě úplně jiná než předešlé tituly této autorky.
Takový snový příběh stínových postav. Všiml si někdo, jak přesně koresponduje obálka knihy s obsahem samým? V podstatě je to příběh mé vrstevnice, jevila se mi trochu divná, jenže, v té době, abyste vynikli, utrhli se z té uniformní, strojové šedi, jste trochu divní být museli. Jinak - kaleidoskop je skutečně to správné slovo. Střípek reality, za ním další, kousek, kousíček a za chvíli je pryč, tak jako myšlenka. Znovu to asi číst nebudu, ale v podstatě zůstala příjemná zasněná nálada.
Knihy této autorky mě vždy zaujaly, ale tato byla spíše průměrná. Přesto jsem si početla a připomněla dobu, kterou jsem jako mladá prožila. Myslím si, že autorce více "sedne" francouzský jih, hlavně Provence, o které dokáže psát velmi podmanivě...
Kniha mě moc nebavila. Jednu hvězdu přidávám za popisy pocitů ze socialistického Československa, s nimiž jsem se ztotožnila. Jinak zklamání.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Tak tohle byla... nuda. Jak už bylo řečeno níže: začátek a obzvláště konec celkem hezký, ale ten prostředek se táhnul k uzoufání.
Byla z toho cítit hrozná snaha... snaha vytvořit zajímavý postavy, okouzlující atmosféru. Až z toho byla křeč.