Život snů a skutečnosti
Miroslav Zikmund , Jiří Hanzelka , Jaromír Slomek

50 otázek položil a 2x50 odpovědí zpracoval Jaromír Slomek.
Přidat komentář


Audiokniha.
Nevím, jestli je zpracování totožné do puntíku, ale předpokládám, že pod stejným názvem se příliš lišit nebude. Snad jen trochu stylisticky upravené pro knižní podobu budou odpovědi pánů Hanzelky a Zikmunda, které jsem vyslechla v autentické nahrávce, jak ji před časem vyslal do světa v desetidílném seriálu Radioservis.
Redaktorky Eva Lenartová a Hana Krejčová položily oběma pánům (odděleně v jejich bydlištích) totožné otázky, které se týkaly cest, samozřejmě, ale také všeho, co dobrodružná léta na čtyřech kolech s Tatrou vnesla do jejich životů ve všech souvislostech. A že toho bylo.
Vážím si obou. Pro to, co dokázali, pro to, jak vytrvale obhajovali svá stanoviska, i když to bylo "nepohodlné", pro to, jak si byli vědomi svých chyb i limitů.
Škoda, nevědět. Nebo zapomenout. Moc takových lidí není.


Není možno jinak hlasovat než plným bodováním. Veliká závist, ale hlavně veliká hrdost nad těmito Čechy, gentlemany. Knihu jsem dal taťkovi k Vanocům v roce 1997 a sám jsem se k ní dostal až nyní a velice se stydím, že tak pozdě. Těším se, že si přečtu další cestopisy H+Z a budu je hltat ještě více než tuto knihu.
"Díky cestování neberete věci za samozřejmé"
Hanzelka a Zikmund zůstávají neskutečné osobnosti českého národa, jenž svými názory, myšlenkami, postřehy a zevrubným popisem přesahují do politiky, či historie a antropologie. Skvěle se doplňují, jeden druhého nevymění, paměť jim slouží, ale hlavně ten globální přehled se jen tak nevidí. Několik rekordů Tatry, neutuchající žízeň po dobrodružství a nových cestách kvůli kterým zanedbávali jejich rodiny, přesto když přišlo na lámání chleba zachovali se jako pravý patrioti. A právě ona lidskost, nulová nabubřelost, zato čisté svědomí před národem, pro blaho kterého si vzájemně editovali řádky a snažili se jeden druhého překvapit je přesně to, co z nich činí významné osobnosti s pevnou páteří. Mají můj bezbřehý obdiv a já sám už si plánuji svoji cestu kolem světa, i když mně chybí parťák. Kdyby tak každý člověk cestoval a budoval v sobě cennosti, kterým věřili tito dva - svět a jeho kultury jsou důvodem poznání a údivů, ne rozdělenosti a strachu z neznámého. Je mi 26 let a cestopisy těchto machrů na mě mají velký vliv, což značí, že i v dnešní rychlé, ustarané době má H+Z, co dát jak starým, tak hlavně těm mladým. Děkuji.