Život střídá smrt
Petr Prouza
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89401/zivot-strida-smrt-89401.jpg
4
62
62
Úspěšný třicetiletý mladý muž, zaměstnanec velké reklamní kanceláře, se kdesi na začátku svých manželských problémů málem stane hrdinou kriminální aféry. Sotva se mu podaří překonat atmosféru nejistoty, která pronikla jeho existenci včetně vztahu k manželce, sotva najde sám sebe a život mu nastaví laskavou tvář, všechny plány se hroutí před krutým zjištěním, že Hedvika, matka dvou malých dětí, trpí nevyléčitelnou chorobou. Těžce vystavěné jistoty jsou ztraceny a zbývá jen tragická úzkost a úsilí zachovat důstojnost pro sebe a nejbližší, snaha nepropadnout zoufalství a vyvzdorovat na osudu zbytky štěstí. Autorovi se podařilo zachytit situaci mladého manželství, které prodělává krizi a podléhá proměnám vztahu mezi mužem a ženou. ... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Silný a dojemný příběh, který ukazuje jak hluboko zasáhne těžká nemoc ženy mladý manželský pár. Mění se úplně a totálně životní priority. Při čtení si každý zdravý člověk uvědomí jaké banality někdy řeší spojené s kariérou, zaměstnáním bydlením apod. Pokud si to neuvědomí, tak by si měl zajít jednou do čekárny na onkologii a tam už to dojde opravdu všem. Při čtení máte stále naději, že to bude dobré a Hedvika svůj boj vyhraje. Bohužel opak je pravdou. Traumatizující prožívání nemoci je dáno do protikladu s profesionálním odstupem ošetřujícího personálu. Velice smutný příběh ze života, takže tentokráte nechávám na volbě čtenáře.
Do Krámku s kráskami jsem se ani nemusel vracet, a to by stačilo pouze přelistovat v objemném svazku, aby osazenstvo i po skoro dvou letech ožilo, tentokráte ne však v poeticky hýřivém metaforickém nasvícení, nýbrž v dokumentaristicky zdrcujícím přímočarém přítmí. Autor tohle na vlastní kůži prožil, a kde by se jiní neprodyšně uzamkli do sebe, tam on vydýchával trauma úderným chorobopisem. 13/22
Velmi dojemné, člověk si při čtení této knihy více uvědomí, jak je zdraví to nejdůležitější, co máme.
Na tuto knihu jsem narazila v jedné knihobudce. Už při listování v ní, jsem si všimla, že obsahuje tužkou značené věty, souvětí, odstavce…. Tak jsem si řekla, že knize dám šanci a nelituji - nějakou dobu u mě zůstane....
I přesto, že v ní člověk nachází naději je to velmi bolestné čtení a určitě není vhodné pro všechny (i když na druhou stranu bych ji doporučila velkému počtu lidí). Autor velmi důvěrně a detailně popisuje život jedné rodiny bojující s nevyléčitelnou nemocí. Předem tušíte konec, ale pořád nějak doufáte, věříte, že prostě takhle ten příběh skončit nemůže…. Opravdu těžké čtení co se prožívaného příběhu týče. Velké množství myšlenek o životě…Kniha ve mně zanechala opravdu mnoho zvláštních pocitů.... Těším se na další knihy tohoto autora.
"Když klesáte dolů ke dnu, mění se podoba toho minulého. Čím hlouběji padáte, tím víc vám dřívější vrstvy, kterými jste procházeli, připadají lehké a prostupné. A každé nadechnutí, každý zásvit světla vnímáte mnohem, mnohem procítěněji než dřív."
Silný příběh o člověku, jenž jenž pomalu přichází o milovanou osobu, v tomto případě manželku postiženou laukemii. Pravdivé, nesemintalni, bez patosu. Kniha, kterou jsem chtěl adaptovat ve filmový scénář je v mé knihovně popsána poznámkami a postřehy k převodu na filmové plátno.
K této knize se často vracím. Navazuje na Krámek s kráskami se stejnými postavami Pavlem a Hedvikou, kteří po rozluce opět nacházejí ztracenou lásku, porozumění a krásně naplněný život narozením druhého syna. Ale " Život střídá smrt a naopak smrt je střídána životem". Ten byl Hedvice bohužel dán velice krátký, i když se až do konce své vážné nemoci nevzdávala.
"Pavle, a chtěj žít, chtěj žít kvůli sobě a kvůli Štěpánkovi a Davídkovi. Na světě je tak pěkně, tak nádherně......"
Tuto knihu napsal Prouza ze svého těžkého prožitku, umírání a smrt jeho vlastní ženy. Popisuje pro všechny, aby si uvědomili ve svém životě zbytečné šarvátky, spory, malichernosti, závist apod. a uměli žít.
Proto, když si vezmu tuto knihu v dobré nebo pochmurné náladě a jen tak listuji a čtu jenom úryvky, vážím si svého života a zdraví svého a všech mých blízkých.
Ač smutná, přece jen je to jedna z mých oblíbených knih. Patří mezi ty knížky, které občas vytáhnu z knihovničky a přečtu si třeba jen určitý úryvek. Po delší době jsem si ji v rámci výzvy opět přečetla celou. A jak již napsali někteří přede mnou, člověk si při čtení tohoto příběhu uvědomí, že zdraví je opravdu to nejcennější, co máme.
Tohle je moc smutná knížka. Dopředu tušíte, jak to dopadne, ale pořád doufáte...
Velmi dojemné, člověk si při čtení této knihy více uvědomí, jak je zdraví to nejdůležitější, co máme.
Velmi smutná kniha, která mi připomněla, co je v životě důležité. A dokonce jsem si i poplakala, což jsem nečekala, jelikož jsem věděla, do čeho jdu a cítila jsem se na to připravená.
Zajímavé a netradiční téma zpracované formou jednoduchého vypravování s lehkou retrospekcí (pohled do minulosti). Obsah jasně převyšuje formu psaní, děj je zasazen do doby předrevoluční (kniha je myslím napsaná roku 1985), která z knihy trošku "čiší". Na druhou stranu se román čte velmi dobře, kdo má rád smutné příběhy, bude spokojen. Nedoporučuji číst lidem, jejichž blízcí trpí leukémií, přestože si myslím, že za uplynulých 20 let věda v léčbě této nemoci pokročila.
Realistický smutný příběh z obyčejného života napsán zvláštní čtivou formou.
Kniha stojí opravdu za přečtení a konec.. Konec, ten mě "totálně" složil a odrovnal! (i když byl docela předvídatelný).
V knize se neustále píše, že "Naděje umírá poslední", tak jsem věřila v obrat v lepší konec, ale bohužel neúspěšně.
Velice výborná a dojemná kniha!! Stojí za přečtení, ale s horou kapesníků po ruce.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Babička |
| 2004 |  Život střídá smrt |
| 1988 | Hotel Karneval |
| 2014 | Psychiatr |
| 2015 | Dřevěné ženy |
Příjemné překvapení. Realistické vyprávění o těžkém tématu, bez přehnaného patosu, krásně plyne a je velmi čtivé. Příběh jedné rodiny a jejího boje o společně strávený čas. Silné charaktery. (Pro mě osobně bylo bonusem zaměstnání hlavní hrdinky v právní poradně - to je mi velmi blízké téma).