Život té druhé
Frédérique Deghelt
12. května 1988 se pětadvacetiletá Marie seznámí na večírku s přitažlivým mužem Pablem a pak s ním prožije vášnivou noc. Když se druhý den ráno probudí, zjistí, že mezitím uběhlo dvanáct let, je za Pabla vdaná, mají spolu tři děti, a ona si na nic nevzpomíná. Jediným pojítkem s minulostí je Pablo. Marie je zoufalá, neví, zda jde o sen nebo o nemoc, zmocňuje se jí panika a strach, a tak se rozhodne svěřit dávné přítelkyni. Ta jí poradí, aby vyhledala psychoterapeuta. Psychoterapeut pomáhá Marii odhalit tajemství oněch dvanácti let, důvod, proč na ně zapomněla. Podaří se Marii najít si opět cestu k dětem a k manželovi?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Vie d\'une autre
více info...
Přidat komentář
Velmi neotřelé téma - žena zapomene na 12 let svého života! Celou dobu jsem si říkala, jaké by to bylo, kdybych se najednou probudila, a nepamatovala si nic z předchozích let mého života. Nepoznala bych svou rodinu, přátele, prostě nic. Hodně zajímavý námět knihy. Moc se mi to líbilo.
Myšlenka dobrá, nadchla mě, ale když se děj ještě na 60. stránce vlekl a hrdinka své potíže racionálně neřešila, začala jsem stránky přeskakovat a dočetla až konec. Tam jsem si uvědomila, že mě fakt irituje způsob autorčina psaní - rozhovory jsou přepsány do jednolitých bloků odstavců, těžko lze odlišit, co kdo říká, natož jestli to jsou jen hrdinčiny myšlenky. Vše se prolíná. Navíc jsem stále čekala nějaké vysvětlení a ono ne...
Jakási čtivost by tam i byla.
Ale za absenci uvozovek, odstavců a vůbec gradace děje jen jen jedna hvězda.
Ve finále o nic nešlo.
Kniha mě zaujala podle anotace, téma zajímavé, ale dočetla jsem jen proto abych věděla jak to dopadlo a co se stalo, že Marie zapomněla na 12 let života, ale jinak mě to moc nebavilo
Mě to tedy zklamalo. Styl psaní mi nesedl vůbec, ale zápletka se mi zdála zajímavá a s napětím jsem čekala, co z toho bude. Ale za mě nic moc..
Naprosto vynikající kniha. Děj vás pohltí a nebudete moci přestat číst. Navíc má naprosto úchvatný závěr, který jsem absolutně nečekala. Autorka velice důkladně popisuje pocity hlavní hrdinky a seznamuje nás se všemi maličkostmi, se kterými se musí při ztrátě paměti poprat. Detailně vyobrazuje také její touhu zjistit, proč vlastně takovou část života vytěsnila ze své mysli. Knihu vřele doporučuji.
To jak se se ztrátou paměti hrdinka vyrovnává a jak se jí daří všechny okolo sebe klamat, tak aby nic netušili, je zajímavé, ale jinak mě knížka moc nebavila.
Když jsem četla tuto knihu cca před 10ti lety, tak se mě pravděpodobně líbila, protože jsem si knihu zakoupila ve výprodeji z knihovny, jen jsem na ní narazila. S nostalgií jsem se pustila do čtení. První stránky super, myšlenky utíkaly směrem k vlastnímu životu, co by kdyby. No ale pak se příběh začal táhnout a vlastně nic nevysvětloval. Styl psaní žádná přímá řeč, slité odstavce, které se strašně špatně četly a jeden musí být ve střehu, aby pochopil, čí myšlenky zrovna čte. Prostě psáno jakoby z jednoho dechu. Takže za mě špatná volba. Jedna hvězdička za námět, druhá za obálku.