Život v Paříži, můj splněný sen
Lisa Anselmo
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336921/bmid_zivot-v-parizi-muj-splneny-sen-Pt2-336921.jpg
3
53
53
Newyorčanka Lisa žije dlouhá léta v těsném sepětí se svou milovanou, ale svéráznou matkou, která má na dceru velký – možná až moc velký – vliv. Teprve když matka zemře, si Lisa začne uvědomovat, že si vlastně nevybudovala žádný osobní život. Pokouší se najít smysl své existence a klade si otázku, kým je bez matky a jejích očekávání. Ve snaze dobrat se odpovědí zaměří Lisa pozornost na svoji oblíbenou destinaci – Paříž, rozhodne se přestat sázet na jistotu a impulzivně si tam pořídí byt. Tato zpočátku poněkud zoufalá akce Lisu vžene do proudu změn, které si dřív ani dokázala představit. Najednou se ocitá v roli běžné obyvatelky města, o němž se domnívala, že jej zná, ale její středoškolská francouzština stačí tak nanejvýš na to, aby si dokázala koupit chleba v boulangerii na rohu. Velmi rychle zjišťuje, že život tu nebude jen šňůra pikniků u Seiny; všechno od navazování vztahů po starosti s vlastnictvím bytu je tu jiné a Lisa začíná pochybovat o sobě i o své lásce k Paříži. Přišla sem nicméně hledat štěstí a nemůže se jen tak vzdát. Spokojenost přece stojí za to, aby o ni člověk bojoval, ne? Život v Paříži, můj splněný sen je příběhem pro každého, kdo si kdy připadal ztracený či zoufalý, avšak sní o něčem víc. Tato upřímná biografie čtenáři přibližuje hledání poklidu a smyslu života jedné (osamělé) ženy a to, jak ji dobré i zlé aspekty života v cizině naučily nebát se strachu, vážit si sebe samé a vytvářet si skutečný a trvale spokojený život ve Městě světla.... celý text
Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , JotaOriginální název:
My Paris (Part-Time) Life, 2016
více info...
Přidat komentář
Zpočátku poněkud uplakané, ovšem při dalším čtení zjistíte, jak velice důležité jsou zdravé rodinné vztahy a jak velkou paseku dokáže nadělat manipulativni, být blízká osoba. A moc jsem držela autorce palce, aby se jí povedlo začít žít svůj opravdový život.
Vůbec nechápu ta nízká hodnocení, kniha je skvělá. Něco jako Jíst, meditovat, milovat, akorát ve Francii. Ne tak duchovní a autorka se ani tak nelituje, jako Liz po rozvodu. Tady se Lisa vzpamatovává z úmrtí maminky, vzpominá, přemýšlí, vyvíjí se. Čte se to lehce, strávila jsem s knihou krásný víkend v Paříži. Už teď vím, že se ke knize budu vracet. Moc se mi líbila.
Upřímně, po přečtení knihy jsem nevěděla, jak vlastně budu hodnotit. Paříž miluju,.. To prostředí se mi líbí, klidně bych se tam ráda podívala,.. Taky mám ráda romantické příběhy a asi jsem to od této knihy očekávala, ale nedostala jsem příběh klasický. Furt se to ve mne trošku bije. Čtení to bylo fajn, poznáte spoustu zajímavých míst, prostřednictvím vyprávění autorky, některé popisy na mne byly příliš zdlouhavé. Naopak já vždycky ocením, když v klasickém příběhu vidím i trošku psychologického aspektu a to se mi zde taky dostalo - autorka se sebou měla hodně práce. Je zde hodně do očí bijící, jak důležité jsou rodinné vzorce, co všechno nám předají a jak je potom náročné, když je chceme změnit. Knížku bych určitě nedoporučovala na vytržení ze čtecí krize, na to je tam podle mne dost pesimismu. Na druhou stranu mi byl naservírován pohodový styl života, jaký jsem si v Paříži vždycky představovala a spousta maličkostí, ze kterých se člověk může radovat.
Miluju příběhy z Paříže. Kniha byla velmi čtivá, odpočinková, pohodová, zajímavá byla i psychologická linka matka - dcera - sestra. Doporučuji jako oddechovou četbu.
Hodně lidí, jak čtu zde v komentářích, bylo z knihy zklamaných. Já jsem zklamaná nebyla. Já jsem byla šťastná, že jsem nedostala další naivní romanci o tom, jak se osamělá Američanka přestěhovala do kouzelné Paříže, objevila v sobě talent na pečení, otevřela si cukrárnu, potkala chlapa svých snů, hromadu přátel a žila šťastně až do smrti.
Tak zpět, Lisa vás zavede do reality. Vypráví o svém až nezdravém vztahu s matkou, kterou miluje, ale která z ní pozvolnou manipulací, ponižováním a nespokojeností s vlastním životem, vytvoří perfekcionistku plnou obav. Lisa se neodvažuje žít vlastní život. Oboustranná závislost mezi ní a matkou jí neustále zavírá dveře. Po její smrti se rozhodne, že nadešel čas myslet na sebe. Paříž je zde dokonalá kulisa, kdo by si při přečtení názvu nepředstavil pohádku, kterou by si rád vyzkoušel. Ale realita je jiná. Lisa bojuje s francouzštinou, bytem, do kterého zatéká, osamělostí a pochybnostmi, zda udělala správné rozhodnutí. Ukazuje nám, že změna sebe samé, je dlouhodobý a bolestivý proces a tím, že se přestěhujete kamkoliv na světě, se váš život nevyřeší.
Ten příběh je reálný, Lisa je reálná - najdete ji na instagramu, na Youtube a má i svůj blog. Trochu mi chybělo, žejsem při čtení neznala její věk, víc by mi to pomohlo se do ní vžít. Držím jí palce, zaslouží si to.
Nejsem fanouškem stylu, kdy je kniha zasazena do popisu s minimem přímé řeči. A přesně v tomto nudném popisu je psaná celá kniha.
Nadějné téma totálně vyšlo naprázdno. Popis ulic a lokalit, bez hlubšího zaměření na děj.
Život ve dvou státech, způsobem, jaký prožívá autorka působí až nereálně.
Nebylo to špatný,ale stále dokola tam bylo jak ji plesnivý byt jak z přateli jsou na jej bytě na někoho bytě jedí pijou nic zamilovanýho.
Trochu jsem váhala s hodnocením. První polovina knihy měla skoro všechno, byla i vtipná a nepostrádala ani tak zvanou "člověčinu", kdy si autor sáhne až na dno vlastní duše. To bych hodně ocenila...
Ke konci už trochu ochabovala moje pozornost, ale bůhví proč.
Pokud bych hledala smysluplnou poslední větu, bylo to milé a příjemně francouzské vyprávění a kdo miluje Paříž jako já, může si tuto pěknou knihu užít.
Na knihu jsem se těšila, zajímá mě všechno o Paříži. Byla tak půl napůl, něco se mi líbilo, něco ne. Překvapivé je rozhodnutí koupit si byt v Paříži a "dojíždět" z New Yorku. Hezké ale bylo, že neukazovala jen to pozitivní, není to jen o tom se přestěhovat a všechno nejde samo od sebe, mohou se objevit i komplikace - viz byt.
Mám ráda Paříž a Francii a i kvůli tomu jsem si knihu koupila, ale vůbec mě příběh nebavil, nezaujal. Ano, některé části byly fajn, ale jinak ne-e. Knihu jsem se nutila dočíst asi 6 měsíců a po dočtení jsem byla ráda, že už je konec.
Tahle kniha je určena hlavně pro milovníky Paříže - ty, kteří o ní něco vědí...
Ti si snadno promítnou místa, o kterých autorka ve své autobiografii píše.
Mně se líbila kapitola "Paříž k sežrání" - o dobrotách francouzské kuchyně.
Autorka je původně z New Yorku a do Paříže přesídlila po smrti své matky, aby tu našla nový domov.
" Paříž - příliš skutečná a příliš krásná.
Sáhne po vás a otevře vám duši do široka, a tak už to zůstane."
Na tuto knihu jsem se těšila už kdy vyšla,ale po přečtení už z ní bohužel tak nadšená nejsem.Hodně tu autorka řeší smrt své matky,to že si poté uvědomila,že na ní vlastně byla závislá,a to že vlastně žila jako její matka.Proto poté chtěla udělat něco,co by nikdy neudělal- pořídila si byt v Paříži.Takže začal kolotoč létání z Ameriky do Evropy,kdy hledala byt,vybavovala byt,řešila práci...chybělo mi tady více z toho pařížského života.
Nehodnotím hvězdičkami, došla jsem pouze po stranu 64. Vůbec mě to nebavilo, zásadně knížce chybí jakýkoliv děj, je to jen změť autorčiných zpovědí.
Na knihu jsem se moc těšila, ale bohužel mě vůbec nezaujala. Chyběla mi tam nějaká zajímavější zápletka, která by to táhla. Autorka pouze vyprávěla svůj příběh, jak se odstěhovala a sžívala s Paříží.
Pokud máte rádi skutečné příběhy a cestování nebo dokonce přímo Paříž či Francii, budete tuto knihu milovat. Příběh je psaný srdcem. Působí na vás, jako by vám Lisa vyprávěla vše při posezení s partou přátel u dobrého vína. Je to zpověď o tom, jak autorka truchlí po matce a zároveň se snaží splnit si dávný sen – žít v Paříži. Kniha se mi moc líbila :-) ... více v mojí recenzi zde v záložkách :)
Když ode mě chce někdo doporučit nějakou knihu, vybírám podle toho, zda si z ní daná osoba může něco vzít – nějakým způsobem se z ní poučit. A tahle je přesně tou, kterou bych vybrala. Život v Paříži má totiž jednu důležitou věc, jenž si může čtenář odnést: poslání. Autorka se prostřednictvím něj svým čtenářům snaží říct, že by se měli vyhnout jednomu nešvaru, který asi všichni známe – odkládání našich snů. Neodkládejte je na „jednou“, ale uskutečněte své sny okamžitě, protože není na co čekat. Nepotřebujete ničí svolení. A pokud něco neustále odkládáte, brzy zjistíte, že pravděpodobně nikdy nebudete stoprocentně přesvědčeni o tom, že je ten správný čas na změnu. Možná si tak zbytečně zavíráte dveře, dveře ke štěstí a spokojenosti. V tomto smyslu je její vyprávění opravdu inspirativní.
Život v Paříži, můj splněný sen
Kniha, která není ani moc o Paříži, jako o autorce samotné. Nic proti tomu, je to biografie. Ale, nevím. Poslední dobou se rozmohl zvyk sepisovat jakékoliv zážitky z jakéhokoliv života. Ale, rozhodně všechny tyhle sepsané knihy nejsou čtivé. Bohužel, tohle pro mě bylo hrozně depresivní. Paříž bych řekla, že je tu druhořadá. V popředí stojí vztah matky a dcery, a věčné vzpomínání na prožitý život. Biografie málo kdy bývají nějaké ha ha čtení, jenže by to nemělo být ani něco takového. Autorce se v té Paříži nepřihodilo nic, co by stálo za čtení. Nic zajímavého, nic optimistického, jen se vypsala ze svých starostí. Tím ty starosti ale přenesla i na čtenáře. Ne díky, tohle už ne.