Život v totalitě

20.11.2022

Autor popisuje svůj život od dětství po rok 1989, vychází při tom pravděpodobně z deníků, které si psal. Jeho otec vlastnil malou vodní elektrárnu, Jiří byl pro svůj třídní původ a kontakt s protistátní skupinou v roce 1952 vyloučen z vysoké zemědělské školy, pracoval jako brigádník na zemědělském statku, byl odveden na vojnu k vozatajské rotě v Bohdanči u Pardubic, po vojně pracoval v pobočce hydrometeorologického ústavu, v roce 1968 byl rehabilitován a mohl začít opět studovat, v roce 1970 byl nucen dát výpověď a začal pracovat ve vodohospodářských strojírnách, v červnu 1971 byl promován inženýrem- agronomem, od roku 1974 pracoval ve Stavební geologii, po deseti letech byl vyhozen a našel místo na obvodní hygienické stanici, v roce 1982 získal titul kandidát věd a začal pracovat ve Výzkumném ústavu krmivářského průmyslu a služeb v Pečkách. Kromě svých pracovních a vojenských peripetiích popisuje i svůj milostný život. Třikrát se oženil a dvakrát rozvedl. Měl tři děti, o kterých ale není v knize žádná zmínka, jen že se narodily. Za jeho nepodařená manželství mohou ženy, neboť když muže lapají, chovají se podle jeho snů a představ, které si zjistily, po svatbě se přestanou přetvařovat a odhalí svou pravou podobu. Muž pak v manželství trpí a musí si hledat porozumění jinde. Podle mě to byl workoholik, který trávil celé dny na služebních cestách, vysokoškolským studiem a kandidaturou a na rodinu kašlal.
Kniha asi neprošla korekturami, neboť je plná překlepů, dokonce se jednou z Jirky stane jirka i Jitka. Kniha je psaná ve třetí osobě, ale někdy přeskočí do 1. osoby čísla množného. Pokud někoho zajímá, jak to chodilo ve státních podnicích a s jakými problémy se museli potýkat nestraníci, kniha mu mnohé přiblíží.