Život v zahradě
Penelope Lively
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539516/bmid_zivot-v-zahrade.jpg
4
53
53
Zpátky ke kořenům! Se sazeničkou a se srdcem na dlani. Podmanivé přemítání nad dějinami a smyslem zahrad, zahradničení i zahrádkaření pohladí na duši každého, kdo neváhá v tichém usebrání plít, rýt, zalévat nebo se jen užasle kochat. Původně ryze anglickou zálibu, díky níž ostrovní národ zvelebil prostor kolem sebe v obecném zájmu, vnímá však Livelyová dalece nad rámec země, kde zahradou stále disponuje 89 % domácností a kde péče o ni přerostla v dámský sport vyznačující se náruživou soutěživostí. Držitelka Bookerovy ceny, která pro něj rovněž horuje, čile dokládá, nakolik tento výmluvný kvetoucí prostor vábil světoznámé malíře i její kolegy literáty, autora Zahradníkova roku Karla Čapka nevyjímaje. Z rozjímání v duchu tradičně vybroušené britské esejistiky ale vedle očekávaného humoru vyvěrá i cosi hlubšího o směřování lidské touhy. Jakpak by ne. Člověk – zrozený podle Bible i podle evoluce v zahradě – prací v ní nejspíš hledá ztracený ráj. A bezpochyby tím vzdoruje smrtelnosti, neboť zas a znovu v rytmu přírody koná tak, aby po sobě v moři času zanechal něco krásného.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Zahrada
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Life in the Garden, 2013
Interpreti: Libuše Švormová
více info...
Přidat komentář
Potom, co jsem se prokousala nudným úvodem, jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou. Omyl. V podstatě všechny kapitoly byly stejně nezáživné jako úvod. Autorka se v jednotlivostech rýpala jako v záhonech, o anglické literatuře se zas tak nezmiňovala, zato se dost opakovala a neustále vyjmenovávala jména nějakých rostlin, které - jakožto nezahradník - vůbec neznám. Také jsem měla pocit, jako kdyby knížka byla jenom o hromadě snobů - "plebejci" buď mají na zahradě posekaný trávník a bazén, nebo na ní pěstují převážně zeleninu a ovoce, protože z těch kytek se člověk nenají. Po první kapitole jsem vzdala souvislé čtení a knihu jen prolistovala v naději, že najdu nějakou pasáž, která mě zaujme a začtu se. Nestalo se.
Ani nemohu najít ta správná slova chvály této knihy. Potěšila mého zahradnického ducha, procestovala jsem s ní mnohá zahradní zákoutí naší planety a setkala se se zahradnickým umem mnohých osobností z řad malířů či spisovatelů. Se zaujetím cituje autorka našeho milého Karla Čapka a vrací se k němu jako ke spřízněné duši. Kdo nemiluje knihy a květiny, asi mu to nic neřekne, ale já jsem si tuto rozmanitou cestu zahradami nesmírně užila.
Jsem knihomolka a zahradnice, tyto dvě věci mě dost vystihují. A Život v zahradě je knížka, která je přesně pro mě. Autorka rozebírá různé zahrady a rostliny v literárních dílech, na obrazech... Dojde i na Čapka a jeho Zahradníkův rok, a to několikrát. Pokud nemilujete květiny a zahradničení stejně jako knihy, může vás to nudit. Není to román, je to spíš takové pojednání o životě v zahradách.
Náročnější kniha ke čtení nabízí netradiční pojetí zahradničení. Zahrada v jakékoli podobě je nyní doslova fenoménem. Autorka se zabývá jejím otiskem v anglické literatuře. Propojuje historický přístup k zahradním pracím, zmiňuje známé rostliny, cituje pasáže z knih, kde spisovatel zasazuje děj do zahradního zákoutí (podle toho zvažuje, zda daný autor byl skutečně zahradníkem...). Dává nahlédnout ke kořenům anglických zahrad, které mají svůj kult i za hranicemi. Zahradou se zabývá i v kontextu módy a stylu, času a řádu, což je opět velmi zajímavé pojetí na hranici filozofie. Řada myšlenek mě nadchla v duchu "a jo, vlastně", např. její popis toho, jak rostliny migrují za ploty zahrad a stávají se součástí přírody a naopak, jak se zahrádkáři tetelí nad v podstatě běžnými rostlinami z přírody. Zahradničení je v knize pojato i jako jakási snaha o usměrnění přírody. A více už najdete v samotné knize, která rozhodně stojí za přečtení těm, kteří nad zahradou hloubají v tak trochu v jiném kontextu.
Poslouchala jsem v rámci Českého rozhlasu a moc jsem si u poslechu odpočinula a nabrala nový dech. Je to klidné čtení, sem tam vykoukne krásná či zajímavá myšlenka. Především je to však opěvování zahrady a to já moc ráda!
Příjemné a mnohdy inspirativní čtení, jen mi trochu chybí sem tam nějaký obrázek / fotka / zahrady, třeba u začátků jednotlivých částí.....knížka by byla daleko vlídnější. Takhle krásná obálka a uvnitř hromada téměř nepřerušovaného textu, který na první pohled vůbec neláká ke čtení. Škoda, stačilo by tak málo........
Před třemi lety jsem si na ní vystála frontu na knižním veletrhu (knižní veletrh a fronta! Něco, o čem si v současné době coronavirové mohu nechat tak akorát zdát) a od té doby se k ní pravidelně vracím. Nejprve mě zaujala recenze Markéty Pilátové a hned potom obálka knihy. Byla jsem zvědavá na obsah a došlo ke střetu dvou světů. Překonala jsem mírné rozčarování a pochopila, že budu muset být hodně trpělivá, budu-li se chtít prokousat už jen úvodem. Nemohla jsem se zlobit na autorku, že čerpá ze vzpomínek na místa, která neznám a odkazuje na knihy, které jsem nikdy nečetla. Vzala jsem to jako osobní výzvu nikoliv k průniku do stylu britského zahradničení, ale spíše kulturních odkazů, které mi doposud zůstaly utajeny. Potěšilo mě sdělení věnované Čapkovu Zahradníkovu roku a pochopila jsem, že rozmrzelost většiny čtenářů pramení z toho, že by raději něco z českých reálií, což ovšem nelze čekat od autorky vyrůstající v Africe a žijící v Británii. Přitom kniha má spoustu inspirativních a vtipných míst, jen je důležité nebát se je najít. Na první čtení to ovšem není kniha do vlaku nebo do zahradního lehátka, neboť budete puzeni k neustálému vyhledávání citovaného a pro vás neznámého. Ale když vytrváte, bude to už jen lepší. Pokud byste si však chtěli číst o zahradě jako místě mystickém, zajděte si raději pro knihy Daniely Hodrové. Pokud toužíte po zahradě dětství, vraťte se k té Trnkově. Mrzí-li vás, že se jste nikdy nedrželi v ruce The Garden Visitors Handbook (v knize zmiňovaný jako Yellow Book) počkejte si, až zase nastanou lepší dnové a v Čechách i na Moravě se bude pořádat Den otevřených zahrad. Zmiňuje-li autorka soutěživost britských zahradníků a zahrádkářů, nelze nevzpomenout na veselé historky z litoměřické Zahrady Čech. Jen jedno mě mrzí, že se více nevěnovala zahradnickým střetům manželským a generačním. Ty by totiž třeba v naší rodině vydaly na celou knihu.
Heboučká obálka dokonale příjemná na dotek (kdo máte z knihovny, svlíkněte na chvíli obal, stojí to za to).
Autorka ve svých 83 letech (!) píše o zahradě s velkou láskou. I když nijak "prakticky". Dozvíme se o historickém vývoji zahrad v Anglii, o tématu zahrad v malířství a beletrii i o současném postavení zahrady v Anglii. Autorka mapuje též texty profesionálních zahradníků a dalších zahradních nadšenců své doby, mezi nimiž mile zmiňuje i Čapkův Zahradníkův rok.
Jak autorka říká, "nakonec jsem nepsala ani tolik o zahradničení jako spíše o účinku, který zahrady a zahradničení mají: o jejich charismatu". A toto je klíčový důvod, proč jsou mnozí čeští čtenáři zklamaní. Ovšem stejně jako jsem si užila Čapka, užila jsem si i paní Penelopu a navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavého o anglické mentalitě.
Knihu jsem si v knihovně objednala, protože jsem na ni před časem zahlédla pěknou recenzi a jsem duší romantická botanička. Když jsem ji dostala do ruky, okamžitě mě nadchla obálka, ale tím pozitivní pocity skončily - při čtení jsem se ukrutně nudila. Autorčino pojednání o zahradách je zaměřené příliš společensky a příliš lokálně, než aby mě mohlo zaujmout. Kromě toho jsem si příliš často musela povzdechnout: Tohle už jste říkala.
Škoda.
Dočetla jsem do půlky a odkládám, čekala jsem něco jiného. Chvílemi jsem se začetla, byly tam i zajímavé postřehy, ale když nejste zahradník, tak vás ty popisy zahrad a postupů a kytek prostě unaví. Připadalo mi, jako bych četla diplomku na téma Život v zahradě: Vliv zahrady na člověka a umění...
Tahle kniha se mi těžko hodnotí. Zpočátku pro mne představovala velké zklamání - domníval jsem se, že kniha bude o autorčiných vlastních zkušenostech se zahradou a zahradničením, ale podstatná část knihy je ve skutečnosti soupisem literárních a výtvarných děl týkajících se zahrad, proložených krátkými úryvky vytrženými z kontextu a úvahami o jejich autorech. Ještě vzdálenější a nudnější mi přišly popisy módních trendů v britském zahradničení. Nebýt tak nadšený pro zahrady, knihu bych brzy odložil. Teprve závěrečná část knihy s tak trochu filosofickým zamyšlením o významu zahrad a zahradničení mi byla bližší a zlepšila celkový dojem z knihy.
Souhlasím se všemi, kteří tu o knize píší jako o milém, uklidňujícím čtení. V duchu se usadíte někam pod strom, posloucháte zpěv ptáků a probíráte se zahradami v námětech malířů, spisovatelů, necháte se provést historií zahradničení a poučit o jeho společenském významu. Občas jsem si něco dohledala na internetu (tu nějakého malíře, obraz, nějaký keř nebo květinu) a dělalo mi radost, že si rozšiřuji obzory. Četbu jsem načasovala na úplný počátek jara - už se nemůžu dočkat, až se sama zavrtám se do hlíny.
Ja som sa nechala stiahnuť obálkou- áno, vedela som, že pôjde o eseje o záhradkárení, ale myslela som, že sa záhradkárstvo bude popisovať na základe života rôznych umelcov ako je Woolfová a iní Angličania. Virginia tam síce bola spomenutá, ale len v niekoľkých vetách a ten zvyšok boli ódy na rôzne druhy kvetov, ktoré som si neustále googlila, pretože gladioly, rododendrony a Kleopatrine slzy proste nepáčim. A síce úvod sľuboval, že je kniha aj pre záhradníkov laikov, tak to vôbec nebolo pre nich. Vlastne vôbec neviem, kto tú knihu číta...P.s. Knihe by pomohol obrazový materiál, ale v tom prípade, už by to nebola zbierka esejí, ale niečo na pomedzí miniencyklopédie.
Veskrze anglická (anglo-americká?) kniha. Psaná lehkou rukou s čokoládovou hlínou za nehty. Jako esej. Rozdělená do kapitol, pro autorku logických. I já jsem z rejstříku vypsala díla, ke kterým je potřeba se vrátit. Knihy i obrazy. Tenhle typ uvažování je radost číst a dále o něm přemýšlet. Velmi inspirativní. Zůstávám překvapena nad bohatstvím anglických zahrad.
Kniha o zahradách, kde se prolíná tolik informací o různých zahradách - těch skutečných i těch vymyšlených i o malířích, kteří je zobrazili na svých obrazech. Někdy jsem četla a četla a nechala jsem se vtáhnout do stínů některé zahrady, jindy jsem se musela plně soustředit a znovu se v textu vracet, zkrátka je to kniha, která pro mne jako amatérskou zahradnici a zároveň téměř náruživou čtenářku byla velmi milou a inspirující. A moc, moc mne potěšila zmínka o K. Čapkovi.
Milé a pohodové čtení určitě zaujme nejen ty, kteří zahradu mají, ale i ty, kteří si o zahradách jen čtou. Mě osobně zaujaly odkazy na literaturu, kde jsou některé zajímavé zahrady zmiňovány, takže jsem si pár titulů poznamenala. Většinu citovaných knih jsem už četla, ale díky této inspirativní knize, jsem si je ráda připomněla. Doporučuji pro horké letní dny, nejlépe se začtěte někde ve stínu po stromy...
Příjemné čtení, kniha je jako vzpomínka na všechny zahrady, ve kterých jsem nikdy nebyla :). Plná literatury, umění a rukou zamazaných od zeminy. Mně, neznalé britských poměrů, v některých částech chyběly souvislosti. Myslím, že v původním znění a ve své domovině musí kniha působit ještě daleko lépe.
Píšu ještě jednou, protože knihu nečtu v celku a teď o dovolené jsem se k ní zas vrátila a jsem už u konce. Líbily se mi ještě pasáže o Giverny a malířích, kteří zahrady malovali. Zaujaly mě a potěšily i odkazy na výstavy těchto obrazů. Jedná se samozřejmě o impresionisty. Tato kniha Vás přenese do zahrad, parků i okolí zámků.
Neobyčejná kniha o zahradách, jak autorka v textu zmiňuje - pro zahradníky intelektuály - nebo pro naprosté nadšence všeho kolem zahradničení (dodávám skromně já). Nejsou to pouze paměti, to by bylo jednodušší čtení a spisovatelka toho měla na srdci mnohem více, to je zřejmé. Kniha je napěchovaná tématy, která se prolínají a vše se točí kolem zahradních rostlin, typů zahrad, historie zahradničení (i zahrádkářství) a jeho významu a kouzlu - pro toho, kdo mu propadne. Je tu členění na shrnující kapitoly, ale mě by se líbilo, kdyby jich bylo ještě více, podle toho, o čem je zrovna řeč. Ale na konci je rejstřík, tak se dá vracet tam, kde to bylo zajímavé. Také nečekejte žádný obrazový doprovod, kromě skvostné obálky a jedné dvoustrany uvnitř - není to ten typ naučné literatury. Přesto se z ní dozvíme dost nového a zajímavého, my, co máme věčně hlínu za nehty - a při čtení si představujeme, přikyvujeme (nebo ne) a třeba i plánujeme. Je dobře, že ji pro nás autorka napsala. Nejvíce se mi líbily pasáže, které jsou přímo zahradnické, které mi mluví z duše, a ty literární rozbory bych klidně oželela.
"Zahradničíme totiž pro zítřek a pro budoucnost. Zahradničíme v očekávání, a proto je to tak osvěžující a povzbuzující činnost."
Štítky knihy
eseje paměti, memoáry anglická literatura osobnosti zahrady, zahrádky zahradní rostliny zahrádkářství, zahradničení
Krásná kniha, zajímavá a je to zase něco jiného, než jsem zvyklá. Spisovatelé opravdu využívají květiny literárním námětem do svých knih a zároveň se jim věnují. Úžasná láska k tomuto koníčku, do kterého dává člověk sílu a čas. Květinou lze i něco říci a to bez použití slov.