Život za život
Maylis de Kerangal
Po ranním výletu k moři má skupina mladých surfařů nehodu v dodávce, která se pro jednoho z nich stává smrtelnou. Jeho rodiče se musí vyrovnat nejen s faktem, že syn se nachází na přístrojích ve stavu mozkové smrti, ale jsou zároveň postaveni před těžkou volbu – zda svolit k transplantaci orgánů a pomoci tak zachránit životy jiných. Román význačné francouzské autorky je podán mimořádně originálním a čtivým stylem. Čtenář je v proudu vědomí všech zúčastněných, od kamarádů přes rodiče až po ošetřující personál a čekatele na transplantaci, bezprostředně vtažen do děje a prožívání aktérů. Autorka přitom čerpá z nejlepší francouzské stylistické tradice a jejímu poetickému obrazu lidských prožitků ve vypjatém okamžiku se dostalo velkého uznání kritiky i mnoha nadšených čtenářů jak ve Francii, tak v zahraničí. Kerangal virtuózně uchopuje bohatý rejstřík témat – od lidských emocí přes mravní dilemata až po reflexi toho, jak nové možnosti lékařství mění náš vztah k tělu a jeho důstojnosti či jak se proměňují rituály obklopující v naší kultuře smrt. Kniha byla přeložena do více než 30 jazyků a mimo jiné byl na jejím základě natočen úspěšný film Život za život v režii Katell Quillévéré.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , MaratonOriginální název:
Réparer les vivants, 2014
více info...
Přidat komentář
Simon a Claire..... přesto, že se neznali, tak jsou spojeni. Srdcem. Mladým Simonovým srdcem, které už jemu bylo k ničemu, neb mu umřel mozek a pro ni naopak mohlo začít tlouct pro další život..... jak se s tragickou smrtí mladého muže vyrovnávají jeho blízcí, co je přiměje k souhlasu s dárováním jeho orgánů, jak to působí a co se honí hlavou tomu, kdo je přijímá a jaký proces to vlastně spouští, tak o tom ten příběh je. Pro mě exelentně napsaný.
(SPOILER)
kniha mi po čase připomněla, proč skoro nečtu francouzské autor(k)y. protože je to ukrutně upovídané! pozornost jsem udržela jen tak tak - díky silnému příběhu a tomu, že je autorčin jazyk poetický. taky jsem ráda za technické a velmi zajímavé detaily transplantací. ale stejně jsem si nedokázala nepředstavovat, oč lepší zážitek bych měla, kdyby se to celé vykostilo zhruba na třetinu, vyházely by se zbytečné linky jako nepříběh mladé sestry z ARO a lékaře/fotbalového fanouška, nebo absurdní cesty do minulostí. někdy až brutální stručnost mnoha* severských či německy psaných knih mi zkrátka vyhovuje více.
*tím samo nemyslím všechny, třeba toho Fina s knížkami se zajícem taky nedokážu číst
Smrt. Tema vsudypritomne, ale odmitane. V teto knize se clovek citi jako jeji soucast, sleduje vlny spolecne se Simonem, vnima jejich silu, proziva lasku, trpi nesnesitelnou bolesti ze ztraty, proziva nadeji pacientky cekajici na nove srdce...
Tolik naznacenych etickych a psychologickych otazek...jak moc nas zmeni cizi srdce ?
Co je vlastne srdce ? Opravdu v nem uchovavame vse, co nas dela tim, kym jsme ?
Anebo je to spis mozek? A proto, kdyz on nereaguje, teprve potom jsme skutecne zemreli?
A hlavne oci- ty se nesmi mrtvemu odebrat...prece mu nemuzeme odebrat dusi...
Mam husi kuzi, spoustu otazek a v mladych muzich milujicich zivot vidim toho kluka, je mi smutno, a tizi me ta duse...
Specialni poklona jazyku, autorce i prekladateli...
Velmi čtivá kniha na těžké téma. Je skvělé, že ho někdo zpracoval, a to hned pohledem všech zainteresovaných stran.
Kvalitní, neotřelé, hluboké, zajímavé. Takto bych označila tuto knihu. Ač se jedná o složité téma, příběh se četl sám. Po dočtení ve mně ještě dlouho zůstane - jak by se člověk zachoval na místě Marianne a Seana (kéž se to nikdy nikomu nestane!)? Je sobecké odmítnout darovat orgány, které by mohly zachránit jiné životy, když se jedná o vaše dítě? A jak se žije člověku s vědomím, že v jeho těle bije cizí srdce člověka, který musel zemřít, aby on mohl žít? Rozhodně velmi originální (i svým jazykovým zpracováním) kniha, kterou nelze než doporučit k přečtení.
Moc mi nesedl styl psaní, především dlouhé věty, během jejichž čtení jsem často ztrácela souvislost. Naopak pro mě byla velmi zajímavá myšlenka a popis celé situace z několika pohledů zúčastněných.
I když má kniha pouhých 219 stran, rozhodně to není čtení na jedno odpoledne. Styl napsání jakoby umocňoval dramatičnost. Uvažovala jsem, jak bych asi reagovala v postavení Marianne a Seana. Asi stejně, ale je to hrozně náročné. Jeden souhlas a vzdáváte se veškeré naděje. Kéž bych se do takové situace nemusela nikdy dostat. 219 stran a bude to ve mně rezonovat ještě hodně dlouhou dobu.
Poetické a velmi tíživé vyprávění. Zahrnuje především psychické procesy, které prožívají všichni , které zasáhne nečekaná smrt a náhlé rozhodování o možnosti darování orgánů po mozkové smrti. Pokud se jedná o dítě ač už dospělé a musí rozhodovat rodiče je to velmi bolestné. Ale dozvíme se i o myšlení lékaře, který toto musí vykomunikovat a o tom co zažívá člověk, který čeká na darované orgány v tomto případě srdce .
Mimo to se dozvídáme o průběhu takového dárcovství a něco i o legislativě, která toto zahrnuje.
Kniha je napsána zvláštní naléhavou a zdrcující formou. Určitě každého dovede k zamyšlení. Ale nejedná se o běžnou beletrii, takže každému čtenáři nemusí tento styl vyhovovat. Taky asi nebude pro slabší povahy . I se mnou to hodně otřáslo.
Ještě ráno Simon bezstarostně sjížděl vlny ledového moře. Sledovala jsem ho a jediný, co mě napadlo bylo, že by mě do tý studený vody nikdo nedostal ani heverem. Pak spolu se svými kamarády nasedl zpátky do auta. V tu chvíli jsem začala mít zlou předtuchu.
Teď leží v nemocnici a jeho tělo je napojené na přístrojích. Ptáte se, zda bude v pořádku? Nebude. Právě teď se rozhoduje o tom, zda se Simon stane dárcem. Dárcem svých vlastních orgánů
Těžký téma bravurně zpracovaný do románový podoby. Dlouhý souvětí a spousta odborných termínů, který mi nic neříkaly. Přesto jsem tuhle útlou knížku přečetla jako nic. Text pěkně plyne, nikde nic nedrhne, je to zajímavý a vy prostě chcete znát s každou stránkou víc. Takže ve finále přihlížíte celýmu procesu dárcovství orgánů až k velkýmu finále, kterým je samotná transplantace, a to všechno během jedinýho dne.
Maylis de Kerengal ve vás svým vyprávěním dokáže velmi snadno rozpoutat hotovou bouři pocitů, avšak nepotřebuje k tomu utrpení postav, vyhrocené situace ani spoustu krve. Pokládá důraz na drobné detaily, které vás plně zasáhnou. A právě díky nim si uvědomíte, co všechno se kolem vás vlastně děje. Navíc se mi moc líbilo, že se při vyprávění střídají různé úhly pohledu. Celý děj tak můžete vnímat skrze myšlenky rodičů, lékařů nebo třeba sestřičky.
Doporučuju :)!
Trochu nešťastnej název hodně vydařený knížky, která byla v roce 2016 nominovaná na prestižní mezinárodní Man Booker Prize. Ve stejným roce pak vzniknul na motivy románu film, kterej v český distribuci získal název Život za život. A když pak knížka vyšla v Maratonu, už ten název z pochopitelnejch důvodů nechali. Ačkoliv doslovnej název Opravit živé (btw narážka na Čechovu hru Platonov) je výrazně lepší.
V knížce se řeší, jak se zachovaj pozůstalý po mladým surfaři, kterej se společně s dalšíma kámošema ošklivě vybourá v dodávce. Simona udržujou na živu jenom přístroje. A brzo se ukáže, že je to hlavně proto, aby mohl darovat orgány. Pokud s tím teda bude rodina souhlasit.
Román nemá hlavního hrdinu. Skvělej je hlavně v tom, že střídá úhly pohledu mnoha postav, kterejch se událost týká. Rodiny, doktorů, sestřičky v nemocnici. Autorka v něm používá zajímavý formy vyprávěče, kterej je někdy vševědoucí, jindy se dohaduje nad tím, co se postavě asi honí hlavou. Šikovná je taky práce s přímou řečí někdy jsou použité uvozovky, jindy zase ne.
Taková literární lahůdka. Ale bez velkýho důrazu na děj a s ním spojený rytmiky textu. Takže jestli hledáte nějaký to vzrušeníčko, nechte radši bejt. Jestli vás ale zajímá problematika výměny orgánů, případně zajímavý literární postupy, bejt nenechávejte.
Podcast o knize pro ty, kdo uvažují o četbě knihy: https://open.spotify.com/episode/7GtVl3Gvb0oDlJ8c7HUmvN
Podcast o knize pro ty, kdo už knížku četli: https://open.spotify.com/episode/6FIIl6GwiTNUwmku5kjpyU
Tento příběh působí velmi naléhavým dojmem, tady jsem měla při četbě pocit jako bych cítila veškerou fyzickou únavu a psychické vypětí spolu s postavami románu. Problematika transplantace orgánů je v knize vylíčena ze všech možných úhlů pohledu. Ač to zní rozporuplně, konec jednoho života může znamenat novou šanci pro někoho jiného.
Vyprávěný příběh se odehraje v jednom dni, přesněji od půlnoci do půlnoci a celý den probíhá v napětí a stresu, pro každého ze zúčastněných samozřejmě z jiného důvodu.
Hned na začátku je třeba udělat to hlavní a nejtěžší - příbuzní musí udělit souhlas s darováním orgánů a na toto nepředstavitelně těžké rozhodnutí mají jen velmi omezený čas dvou hodin. Tady nahlížíme do myslí všech postav - příbuzných možného dárce, potenciálního příjemce orgánu i veškerého zdravotnického personálu. Autorka ve zkratce popíše jejich životní příběhy, nechává postavy utíkat do vzpomínek.
Vyprávění má téměř poetický tón, přímá řeč není vyznačena, děj příběhu plynule přechází do myšlenek různých postav, přesto je román čtivý a pohlcující.
Doporučuji.
Působivá a naléhavá kniha, náročná, ale citlivá. Těžké téma napsané lehkým perem, stojí za přečtení.
Příběh o životě a smrti vyprávěný poeticky. Na konci vás čeká tíha na hrudi a opuštěnost. Můj mozek a především moje srdce tuto knihu bude dlouho zpracovávat.
Záležitost, která je psaná svou specifickou formou, která mi ovšem nesedí.