Životopisy dvanácti císařů
Gaius Suetonius Tranquillus
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311/zivotopisy-dvanacti-cisaru.jpg
4
69
69
Nejznámějším Suetoniovým dílem jsou bezesporu jeho Životopisy císařů (De vita Caesarum) o osmi knihách. Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n.l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi. V této knize popisuje Suetonius císaře počínaje Caesarem jakožto zakladatelem dynastie a konče Domitianem. Jsou nabity konkrétními fakty a údaji o nejintimnějších podrobnostech z jejich života. Pro velké množství detailů není látka uspořádána chronologicky, nýbrž podle určitého schematu, zahrnujícího rozličné stránky státnické činnosti i soukromého života zobrazované osoby. Tato forma Suetoniovy práce bývá často kritizována pro svoji úroveň "bulvárního plátku", ale zůstává faktem, že Životopisy císařů byly a jsou velmi úspěšným dílem, které přiblížilo božské císaře prostému lidu. Našlo si i velké množství pokračovatelů, jeho dílo se totiž stalo jakýmsi vzorem pro autory biografií minimálně do středověku.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1998 , Svoboda ServisOriginální název:
De vita Caesarum, 121
více info...
Přidat komentář
Podla mňa osobne krásna knižka. Trosku nespravodlivo ohováraná ako nejaké klebety ale to podľa mňa není moc pravda.
Suetonius evidentne šprtal v archívov, súdi a premýšľa a snaží sa byť objektivny, skvelo psychologizuje a kreslí živé portréty toho čo to vôbec boli za ľudí. A mate dojem ze im skutočne chápete.
Okrem toho je zaujmava a pestrá plejáda osobnosti. Na rozdiel od Plutarcha to zďaleka nie sú samí hrdinovia a podla mňa o to je to možno aj zaujímavejšie. Aspoň pre mňa.
Najviac ma zaujmal zrejme Tiberius, srandovný je aj Caligula a osobitý a zaujmavy pohľad ma autor aj na Augusta a kriticky vidí Caesara.Cool je starý dobrý Claudius.
Vzhledem k vysokému hodnocení jsem se do knihy pustil, ale zjistil jsem, že o této části historie lidstva nemám vůbec přehled a navíc že mě ani moc nezajímá, alespoň touto formou. Četba pro mě neměla vůbec smysl.
Velmi čtivá kniha, psaná svěžím stylem. U každé osobnosti autor uvádí pozitiva i negativa, také spoustu drbů a zábavných historek, což ale podle mne není na škodu, protože ani sám Suetonius nepředstírá, že se jedná o seriózní fakta a uvádí je spíše pro úplnost a pro dokreslení toho, jak byl dotyčný vnímán a co se o něm říkalo. Stejně tak i znamení a věštby, které dnes mohou někomu připadat v podobném díle nepatřičné, byly tehdy vnímány mnohem vážněji a mnohdy jim byla přikládána značná důležitost. Myslím, že tato kniha je pro svou čtivost vhodná i jako jakýsi úvod do studia antiky.
Jak píše klasik: "Dřív to bejvalo horší. Dneska? Je to legrace! Poměry se rozhodně zlepšily! K našemu dobru."
Rozhodně čtivé a v jistém směru zábavné. Jak píší kolegové, ne trochu, ale pořádně bulvární s poněkud propagandistickým cílem oslavit Flaviovce a ukázat naopak v nejčernějších barvách Nera. Nero to schytal z více stran (jinak skvělý Sienkiewiczův Quo Vadis?) a je otázka do jaké míry kde kdo později se zaujetím opakoval onu směs výmyslů a v lepším domněnek za účelem vytvoření té správné "podoby" toho či kterého císaře. Nakonec na tomhle fundamentu vznikla celá řada pozdějších literárních děl, Gravesem třeba počínaje (Já, Klaudius a Klaudius a jeho žena Messalina) až třeba po pozoruhodný román Josefa Tomana Po nás potopa. Je nesporně zajímavé, že o císařích, kteří nebyli dostatečně bulvární se vesměs literatura nevyskytuje (napadá mě Marcus Ulpius Traianus). Kroniky i podobné historie, jako je tato kniha musíme brát s rezervou. Když otec dějepisu Herodotos napíše, kolik táhlo Peršanů proti Řecku, je každému jasné, že ta obrovská čísla jsou nesmysl, protože takovou armádu by s tehdejšími prostředky nešlo vůbec zvládnout, ani jí efektivně velet. Takhle je třeba se na Seutoniovo "historické" dílo dívat. Machiavelli nikdy nenapsal, že účel světí prostředky, Marie Antoinetta nikdy neprohlásila, že pokud pařížská chudina nemá chleba, ať jí koláče, Vladislav Jagellonský neodpovídal na vše Bene, Bene protože byl slaboch, ale budeme to číst pořád znova a znova. Protože to spousta lidí ráda čte a nějak tak zvláštně jim to dělá dobře a svým způsobem je to vzrušuje. Ona ta pravda bývá většinou příliš prostá a až nudná. Při dnešním propadu tištěných novin je Blesk nejnakupovanější tiskovina.
Suetonius nejde sice zdaleka tak do hloubky jako Tacitus, navíc se možná až příliš zabývá různými drby, (a na můj vkus především) věštbami a znameními, která měla předpovídat smrt či nástup císařů, ale díky těm drbům je to na druhou stranu i po dvou tisíciletích letech čtení docela svěží a místy zábavné. Posuďte:
„Také prý (císař Claudius) pomýšlel vydat edikt, jímž by se povolovalo při hostině pouštět tajné i hřmotné duchy; dozvěděl se totiž, že jistý hodovník vážně onemocněl tím, že větry stydlivě zadržoval.“ :-) (Božský Claudius 32)
„Kdykoliv Nero zpíval, nebylo nikomu dovoleno vzdálit se z divadla ani v případě nezbytnosti. Tak prý některé ženy při představeních dokonce porodily a mnozí muži, kterým se zhnusilo poslouchati a jemu tleskat, buď tajně seskočili z hradeb, protože městské brány byly zavřeny, anebo předstírajíce smrt, dali se vynést jako mrtvoly ... :-)“ (Nero 23)
Klasika antické literatury. Často na hraně serióznosti, napsané ale nezvykle lehkým perem a stylem, který mísí vysoké s nízkým, s citem pro detail, ale i s určitou dávkou ironie a humoru. Myslím, že je to skvělý vstup pro zájemce o dějiny římského impéria v době prvních císařů. V tomto případě poměrně detailní pohled na jeho hlavní aktéry, tedy na císaře. Asi jen málokterá dějepisecká kniha ze starověkého Říma je stále tak čtena, vydávána a překládána. Rád se k ní vracím. Doporučuji.
Za zaujatosť a nepresnosti som strhla jednu hviezdičku, ale musíte uznať, že ako historický prameň má táto kniha určite svoju hodnotu, aj keď niektoré Suetoniove tvrdenia boli modernou historickou vedou spochybnené či dokonca vyvrátené, vrátane tých najškandalóznejších rozprávaní o výstrelkoch cisárov. Suetonius je pre nás proste tým, čo budú pre našich potomkov bulvárne denníky - môžete to považovať za nespoľahlivé a utápajúce sa v senzáciách, ale nemôžete to pri svojom výskume ignorovať...
Životopisy prvních dvanácti římských císařů jsou velice zajímavé. Suetonius u každého jednotlivě popisuje jeho vzhled, chování, úspěchy, rodinný život a dobré i špatné vlastnosti. Myslím, že to zaujme nejen historické nadšence.
Nádherné dielko, hoci Suetonius bol subjektívny, ale kto nie je? Nebyť však jeho, nikdy by sme sa nedozvedeli toľko zo životov cisárov a mnohokrát ide o pikantné a intímne záležitosti.