Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů I

05.09.2022

Umělec píšící o jiných umělcích. Napsané je to velmi barvitě a čtivě, kromě popisu díla a života knížka také obsahuje celou řadu zábavných historek. Autor se nebojí jednotlivé umělce a jejich díla hodnotit.

Hlavním záporem ovšem je, že má velmi bujnou fantazii, takže příliš nehledí na případnou pravdivost údajů (když mu tam něco chybí, tak si to prostě vymyslí). Bez uzardění připíše dílo patřící umělci X někomu zcela jinému. Zrovna tak se nelze spolehnout na data, která uvádí. Vyskytne se tam i případ, kdy umělec měl údajně vyzdobit stavbu, ale ta bohužel vznikla až po jeho smrti. Umělci připíše nový postup v malířství, který ovšem byl již dříve běžně používán. Podobných nepřesností je tam opravu celá řada, naštěstí jsou tato tvrzení uvedena na pravou míru v poznámkách pod čarou přímo na dané stránce, takže není nutné nikde listovat (u vydání z roku 2019). Knížka určitě stojí za přečtení, jen to chce nevynechat dané poznámky pod čarou.

14.11.2020

Dlouho jsem Vasariho životopisy sháněl, až konečně se mi podařilo je koupit. Je to kniha, kterou musí mít v knihovně každý, kdo se věnuje renesanci, nejen kunsthistorik. A poutavá může být i pro širší veřejnost. Je totiž fascinující sledovat, jak na renesanční umělce nahlížel jejich mladší současník. Ale je třeba také upozornit na to, že se jedná "jen" o výběr. Vasariho Vite jsou mnohem rozsáhlejší, mají osm částí (první je dedikace a teoretický úvod), celkem 171 "životů". Dělat výbory z tohoto monumentálního díla je rozumné, i když je jasné, že výbor je pak udělán na základě naší historické zkušenosti - co my považujeme za nejvýznamnější.

17.03.2019

Vasariho Životy jsem celé přečetla hned, když v r.1976 vyšly.Není to zrovna lehké čtení, ale tenkrát to pro mne bylo jako zjevení. Vždyť do té doby žádné takové knihy u nás nebyly. Od té doby jsem v Životech listovala nesčetněkrát. Listuji, prohlížím, občas něco přečtu. Dříve jsem si zakládala u některých umělců lístečky s poznámkami. Lístečky padaly a ztrácely se. Teď dělám to, co jsem vždycky nesnášela. Píšu poznámky tužkou po okrajích, podtrhávám v textu a jsem spokojená.

Vasariho dílo je úžasné. A je mnohem rozsáhlejší, tohle je vlastně jen výběr umělců z jeho knih. Pro každého zájemce o renesanci budou tyto Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů určitě nepostradatelné.

29.06.2018

Po knize jsem sáhla, protože mě zajímám Vasari - výborný malíř, architekt,...ale nevěděla jsem o jeho literární činnosti. Klobouk dolů, muselo to být velmi náročné v té době získat všechny informace (bez pana googla).

21.05.2013

Vasari je základ, myslím, že nejen výslovně pro milovníky renesance, ale i všech následujících epoch. A že HTO chyběl Jan Vladislav jako překladatel, tak jsem sem vložila mladofrontové vydání z r. 1998, které už pana Vladislava v tiráži přiznává.

25.01.2012

Naprosto základní dílo pro každého, koho zajímá renesance. U prvního vydání je jako překladatel uveden Pavel Preiss, ale ve skutečnosti knihu přeložil Jan Vladislav.

Z kapitoly o Giottovi:

Když mu bylo deset, nakreslil při hlídání ovcí jednu z nich ostrým kamenem na jiný kámen tak, že okolojdoucí malíř Cimabue, autor nesmrtelného obrazu sv. Františka z Assisi, si od jeho otce vyžádal svolení přijmout Giotta za svého učedníka. Giotto se mu bohatě odměnil: jako Dante, otevřel novou epochu.

*

Vyslanec papeže Benedikta IX. který požádal Giotta o ukázku jeho práce, dostal toto: „Giotto vzal list papíru a štětec s červenou barvou, opřel si ruku o bok, aby mu sloužila jako kružítko, a udělal jedním tahem kruh." Dvořan nevěděl co si má myslet, ale po Giottově ujištění, že nic jiného nedostane, odnesl papír do Říma. Papež, když se dozvěděl, že Giotto kruh namaloval jedním tahem bez jakékoli pomůcky, okamžitě jej povolal k sobě. Od té doby se v Toskáně vychloubačům říká „Jsi kulatější než Giottovo kolo." (Slovo tondo znamená nejen kulatý, ale i hrubý. Krásné úsloví.)