Žízeň po životě
Irving Stone (p)
Život malíře Vincenta Van Gogha
Literatura světová Romány
Vydáno: 1948 , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
Lust For Life, 1934
více info...
Přidat komentář
Krásné nahlédnutí do života jednoho z největších malířů všech dob. Na van Gogha se hodí více než na kohokoliv jiného text kapely No Name (Čím to je, že maliar uznania sa dočká, až keď zavrie svoje oči.). Ač malování obětoval vše, za života nepoznal slávu, ale jen bídu a existenční starosti. Nebýt podpory bratra Thea, pravděpodobně by Vincenta dnes nikdo neznal. Kniha věrně zachycuje malířovi duševní pochody, obavy, místa kde čerpal inspiraci i jeho šílenství, které končí sebevraždou. Navíc nechybí ilustrace jeho nejznámnějších děl. Jeho Jedlíky brambor jsem si oblíbil stejně jako celou tuto biografii.
Nevíte kde by se tato kniha dala koupit? Vsechna internetová knihkupectví ji maj vyprodanou! Díky.
Žízeň po životě mě chytila za aortu, jako kovboj chytá laso před naháňkou telátka .... točí, roztočí, vrhne a chytí. Utáhne! až slza ukápne.
Přečetla jsem ji již před několika dny, ale stále se mi v hlavě objevují nové a nové myšlenky a postřehy, které mi i zpětně berou dech. Van Gogh a jeho neuvěřitelná touha malovat ...
Ze začátku jsem moc nadšený z téhle knihy opravdu nebyl. Hledání sebe sama a kazatelství křesťanského života mě moc nebrali. Holt, ale co dělat, když je to životopis. Až jeho život ve Francii mě pohltil. Rozmluvy s dalšími malíři, exploze barev a sebezničující touha malovat, to jsem hledal. A to mě doslova pohltilo. Navíc mě moje zvědavost nenechala a co chvíli jsem lítal od knížky k počítači a hledal obrazy a malíře, o nichž byla v knize zmínka. No možná mohlo být něco trochu jinak napsáno, ale celkově je to moc pěkná kniha o člověku, který si šel za svým snem i přes šílenství.
Irving skutečně umí psát a má talent. Když se k tomu přidá i zajímavý život a mít o čem vyprávět, pak je to skvělé čtení. Škoda jen, že chyběla obrázková dokumentace, ale tu si člověk najde na internetu. :) Námořník na koni asi lepší, Původ určitě slabší, ačkoliv všude je cítit pero (a oči), které po papíře uhání jak olejem namazané. Nelze než doporučit pro všechny i pro mámy. 8,5/10
tahle kniha mi ovlivnila život, díky ní jsem se začala zajímat o dějiny umění a později je šla studovat, takže díky a za to plný počet :), tenkrát mě to úplně pohltilo, ale už je to hodně dávno, co jsem ji četla, takže nevím, jestli bych dnes nehodnotila už jinak...
Moje osudová kniha ,
četla jsem ji ještě na Hollarce je to již 30 let....mám jí v knihovně , mnoho výtvarníků ví o čem mluvím, je potřeba tvořit...třeba jako já -alespoň kaligrafie do šuplíku, letos jsem si splnila sen a navštívila blázinec v Arles, mám odtud pohled Almon tree-Arles 1888(Oil on canavas)-Rijskmuseum V.Van Gogh-Amstrdam, svým dětem říkám , nic není nemožné, jenom jaké úsilí a čas do toho , co chcete dělat musíte dát, Lukáš studuje na Královské akademii v Antverpách, tam strávil Vincent jeden rok svého života, také jim říkám , běžte a dívejte se , či naslouchejte....žijte, tohle poznání ovšem bolí a je jenom pro silné, kteří jdou svou cestou...psychologové nejspíše specifikují Vincentovu poruchu jako hraniční osobnost....tedy nedostatek lásky a péče v ranném dětství si lidé různým sebepoškozováním ničí celý život....tedy touha po lásce hnala jeho práci vpřed ...prostředkem byla jeho práce...a dnes je uhnízděn jako miláček v mnohých našich srdcích bez toho , aby jsme ho skutečně poznali....o díle ani nemluvě ...mimochodem Holanďané a Němci vydali celou jeho korespondenci mezi ním a Theem
Tenhle spisovatel opět nezklamal:-)
Knížka se hodně dobře četla- skoro sama, a měla jsem pocit, že mohu skončit až s poslední stránkou.Úžasně posaný život Vincenta van Gogha.I když hodně smutný život.....
Každý kdo si spojuje Vincenta van Gogha především s uříznutým uchem, zjistí nakolik může jeden lidský život prožít vnitřního utrpení. Nelze uhodnout co lze připsat rekonstrukci autora, ale jelikož korespondence mezi Vincentem a Theem lze věřit,potom není třeba obávat se toho, že by si autor ony ostré hrany příliš zaoblil. Ostatně z celé knihy čiší dost nervozity i bez vlastního přispění Vincenta v G. Vrhá mnoho perspektiv nejen na život člověka,který nebyl přijat za svého života, ale až po něm,ale také na člověka vůbec, rozvrstvení,tragédie i odevzdanost ovšem nikdy ne ztrátu vůle žít, kdekoliv, jakkoliv,mít alespoň tu sílu o sobě vědet. Na každého bude působit jinak už jen proto že kniha je umění, a kniha o malíří, to je nadstavba toho umění. Pro někoho bude horlivá, pro někoho netečná. Ale je to kniha víc jak dobrá.
Velice čtivě napsaná kniha, ovšem hodnotím pouze 4*. To, proč je kniha strhující, je zejména životní příběh Van Gogha, který napsal jeho život, nikoliv autor knihy. Stone si samozřejmě zaslouží veliký obdiv za zpracování a poděkování, protože díky jeho knize Žízeň po životě si mnoho lidí po celém světě rozšířilo obzory v díle Van Gogha.
Vďaka Stoneovi máme možnosť nahliadnuť do neobyčajne smutného života Vincenta van Gogha. Aj laik, a absolútny neznalec umenia, a to nie len maliarskeho vie, kto Vincent van Gogh bol, ale asi ani v najmenšom netuší, aký život prežil.
Aj keď jeho život predstavovali farby a lásku k maľovaniu, jeho osudom bol neúspech končiaci šialenstvom. Ako jediné dobré, čo v živote mal, bol jeho brat Theo, ktorý mal od začiatku až do konca môj veľký obdiv.
Stone napísal veľmi pekný životopisný román, ktorý určite stojí za prečítanie a to nie len pre obdivovateľov Vincenta van Gogha.
"Touha po úspěchu Vincenta už dočista opustila. Pracoval, protože musel, protože ho to chránilo před přílišným duševním trápením, protože to rozptylovalo jeho mysl. Obešel se bez ženy, bez domova, bez dětí. Obešel se bez lásky, bez přátelství a zdraví. Obešel se bez jistot, pohodlí i jídla. Obešel se dokonce i bez boha. Ale nemohl se obejít bez toho, co bylo větší než on sám, co bylo jeho život - bez síly a schopnosti tvořit."
Román o Vincentu van Goghovi,na třísté stránce knihy mě zaujaly výroky E.Zoly:"Veřejnost nedokáže pochopit, že v uměnínení místo pro mravní soudy. Umění je amorální stejně jako život. Pro mě neexistují žádné lascívní obrazy nebo knihy, existují jen díla špatně vymyšlená a špatně provedená. Obyčejný lidský mozek uvažuje podvojně, zná světlo a stín, sladkost a kyselost, dobro a zlo. V přírodě takováhle podvojnost neexistuje. Na světě není žádné dobro ani zlo, nýbrž jen bytí a konání. Jestliže popisujeme nějakou činnost, popisujeme život. Ale samozřejmě, že musíme mít nějaké zásady. Obecné dobro vyžaduje od jednotlivce oběti. Nestavím se proti morálce, nýbrž proti cudnosti, která plive na Olympii a žádá, aby byl umlčen Maupassant." Tato kniha mě uchvátila a stojí za to si jí přečíst.
Přiznám se, že předtím, než jsem se do románu ponořil, měl už u mě rezervované místo na zlatém piedestalu mé knižní inspirace a prožitku, poté, co na mě zapůsobily nejrůznější komentáře a recenze.
I nezbylo než vymazat toto předpojaté plátno a začíst se bez jakýchkoliv předsudků a šťavnatých očekávání. Že kniha splnila, ba možná překonala má očekávání (stále se snažím chladit si rozpálenou hlavu a nepropadnout zde patetickým oslavám a hymnům), není důležité. Je potřeba se zeptat, proč. Proč život jednoho holandského asociála, neohrabance a smolaře s příměsí maniakálního šílenství pozvedá hladiny aukcí do nesmírných rozměrů? Ponechme stranou umělecký přínos a inovaci, to také v tomto případě nehraje větší roli. Takových průkopníků tu bylo, troufnu si říct, jako hub po dešti. Je to snad lítost nad tragickým osudem? Snad, lidé jdou po tragických příbězích, nešťastných osudech a neštěstích jako slepice po flusu (vzpomeňme jak nás stále nutí vytáhnout kapesníky takový Forrest Gump, nebo Titanic, že? Jen tak například). Máme tu úžasně tragickou postavu, většinu života živořící na kůrce chleba a která se nad nepochopením svého díla nakonec zastřelí, poté co její inspirace vyschne jak studnice mládí muže na prahu středního věku. Ještě k tomu přidáme slova J. M. : "People are strange, when you´re strange" a dojemný příběh je na světě.
Samotný děj je čtivý, obrovská porce dialogu mu propůjčuje živost a autentičnost, nenudí, dojímá.
Dávám tolik hvězd, kolik září na vincentově plátně.
Mám pocit, že po přečtení knihy víc rozumím Vincentovým obrazům. Nejsilnější část příběhu byl jeho život mezi horníky.
Krásně napsaná knížka. Poutavý život slavného malíře vezme za srdce snad každého čtenáře, který má alespoň malý vztah k umění nebo k přírodě. A před spisovatelem hluboce smekám.
Autor čerpal z dopisů mezi Vincentem a jeho bratrem Theem, ale měl také možnost setkat se s mnoha lidmi, kteří van Gogha osobně znali. Mnohé v knize je tedy autentické a mnohé je samozřejmě fikce, zejména dialogy, které si musel autor vymyslet. V dialozích se občas objevily ne zrovna povedenéé pasáže, které kvalitu knihy trochu srážely. Fikce je rovněž scéna s Májou, jakýmsi přeludem, který se Vincentovi jednou při práci zjevil. Není to špatně napsané, ale podle mě úplně zbytečné. No ale jinak kniha velmi dobrá, čtenář v některých místech vyloženě cítí Vincentovu posedlost prací, zejména ono vyčerpávající období v Arles, kdy maloval jeden obraz za druhým, někdy dokonce 2 - 3 denně. Stejně tak se dají procítit Vincentovi pochybnosti a zoufalství. Zemřel v sedmatřiceti letech, když cítil, že už svými obrazy nemá co říct, že vše už ze sebe dostal a byl by jen na obtíž. Tragický konec jednoho naplno prožitého, tvořivého života. Jediný prodaný obraz (Červená vinice) za 400 franků, který byl později vydražen za 400 milionů dolarů, a o ceně dalších Vincentových obrazů ani nemluvě. Kniha obsahuje některé jeho obrazy a kdo chce vidět víc, může kouknout třeba na Google Art Project - určitě to stojí za to. Za zhlédnutí rovněž stojí stejnojmenný film s Kirkem Douglasem v hlavní roli.
Štítky knihy
malířství umění životopisy, biografie Holandsko zfilmováno Francie životopisné, biografické romány Vincent van Gogh smutekAutorovy další knížky
2009 | Žízeň po životě |
1987 | Řecký poklad |
1963 | Námořník na koni |
2010 | Vášně mysli – román o životě Sigmunda Freuda |
2012 | Původ |
Dám jí 10**********!!!!