Zjazvený kráľ
Leigh Bardugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420164/bmid_zjazveny-kral-cSO-420164.jpg
4
690
690
Nikolaj Lantsov série
1. díl >
Prvá časť novej série z magického sveta gríš od bestsellerovej autorky Leigh Bardugo! Nikolai Lantsov mal odjakživa dar dokázať nemožné. Nikto nevie, čo si počas krvavej občianskej vojny vytrpel - a chce, aby to tak aj ostalo. Teraz sa však na oslabených hraniciach zbiehajú nepriatelia a mladý kráľ musí nájsť spôsob, ako znova naplniť ravkanské pokladnice, nadviazať nové spojenectvá a zastaviť hrozbu, ktorej čelí kedysi veľkolepá grišská armáda. Temná mágia v jeho vnútri však každý deň mocnie a hrozí, že zničí všetko jeho úsilie. Nikolai sa v sprievode mladého mnícha a legendárnej grišskej búrničky vydá s cieľom poraziť svoje prekliatie na tie miesta v Ravke, kde prežíva staroveká mágia. Dá do stávky všetko, aby zachránil seba a svoju krajinu. Niektoré tajomstvá však nemajú ostať tajomstvami – a niektoré rany sa nemajú zahojiť.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
King of Scars, 2019
více info...
Přidat komentář
Ty vole, tady se zase ždíme něco, kde už toho na ždímání moc nezbylo. Grišu jsem nečetl, jen Šešt vran, ale příběh Nikolaje byl asi 380 stran velice nudnej a na to, že to má být kniha o něm, tak nebejt mojí oblíbený Niny, tak knížka jde do bazaru a nedočtená. Bardugo už bohužel nezopakovala svůj úspěch s vránama a bohužel se mi osvědčuje i po Válkonošce, že to možná už nikdy nepřijde. Samozřejmě takovej průser to nebyl, na konci si trošku autorka nahonila bodíky, ale jsem z toho pořád takovej rozpolcenej. Rád jsem se vrátil do tohohle světa, ale knížka byla velice průměrná a po dočtení jsem zjistil, že to má být počátek nový série. Takže doufám, že ty vole Bardugo to trošku zlepší a další díl bude napínavější a čtivější. Aspoň, že ty její knížky lahoděj oku a v knihovně se krásně vyjímaj.
Celkem o ničem. Na to že zo měla být kniha o Nikolajovi, polovinu zabírá příběh Niny, který mě teda bavil daleko víc a klidně to mohlo být věnováno přímo jí. Druhý díl ještě přečtu, ale doufám, že autorka už tenhle svět opustí, protože je podle všeho vyždímán, i když nápad může přijít.
Já prostě k Leigh Bardugo nedokážu být tak úplně kritická, alespoň, co se Grishaverse týče. Ten svět je nádherný a já o něm prostě chci číst dál a dál. Přesto se mi však nakonec podařilo trochu vystřízlivět a dojít k závěru, že Šest Vran prostě bylo lepší počtení.
Kniha je vyprávěna z několika pohledů - z pohledu krále Nikolaje, který se potýká nejen s rozpolcující se zemí, ale i svými vlastními problémy, z pohledu Zoji, která se snaží ze všech sil králi pomoct udržet si trůn a kterou také straší její vlastní historie, z pohledu Niny, která se po událostech v Ketterdamu vydala do Fjerdy na tajnou misi, a nakonec z pohledu Isaaka, člena královské gardy, který se svůj úkol snaží plnit jak nejlépe dovede. A tak je docela logické, že se zde setkáme s tím mnohým problémem knížek psaných podobným způsobem - o některých postavách se nám bude číst o něco radši než o jiných.
Já osobně jsem si původně myslela, že se jedná o duologii zaměřenou hlavně na Nikolaje (vždyť se jí taky přezdívá Nikolai duology, že ano). Autorka se však nechala podlé mého až příliš unést a místo na Nikolaje často světla reflektorů namířila na Zoju, která se svými myšlenkovými pochody působila spíš jako malé děcko než obávaná větrostrůjkyně a generálka. Konec knížky (spolu s údálostmi točícími se kolem Zoji) mě úplně nepotěšil, protože se obávám, že vím, kam autorka směřuje. A pokud tomu tak ve druhém díle skutečně bude, budu se cítit dost podvedená a zklamaná.
Nikolaj je samozřejmě ikonická postava. Svým humorem dokáže knížku vždycky odlehčit, což se mi tady moc líbilo. Nepůsobil jako šašek, ale stejně jsem se usmívala. To je moc dobře.
Ninina dějová linka se mi líbila asi nejvíc ze všech (tedy, vlastně až po Isaakovi), protože ačkoli na ní bylo vidět, jak ji drama v Ketterdamu poznamenalo, pořád v ní je vidět ta stará známá waflová královna. Co se mi nelíbilo, byla dejme tomu romantická linka, která sice tady romantikou zas až tak nezaváněla, ale dost se obávám, že k tomu směřujeme ve druhém díle. No co už, nechám se asi překvapit.
A teď k Isaakovi. To je postava, která se zjevila nečekaně a dost mě překvapila. Jeho neohrabanost (dá-li se tomu tak říkat) byla vtipná a já se usmívala od ucha k uchu. No, tedy, až do vy-víte-čeho.
Celkově jsem u čtení knížky měla pocit, že čtu knížku úplně jinou - v jedné chvíli připomínala Selekci (tedy, lepší verzi Selekce), v druhou Romea a Julii (tedy, modifikovanou verzi Romea a Julie) a pak zas Divotvůrce (miluju všechny ty úskoky, kterými se Nikolaj předvádí).
A politická stránka? No, jednoduše řečeno, já jsem zamilovaná. Zjizvený král totiž jasně ukazuje, je porazit padoucha není konec všech problémů, ale že ty pravé a skutečné teprve přicházejí. A to jak v podobě zahraničních nepřátel, ale i tech skrývajících se uvnitř vlastní země.
Když se s mužem rozhodujeme,kam jet na dovolenou,nakonec stejně vybereme Řecko. Už jsme tam byli několikrát,pokaždé na jiném místě.A s L.Bardugo to mám stejně,vracím se za ní do Ravky,Fjerdy,Kerchu, už tam znám dost míst a lidí,ale stejně je při každé další cestě co vidět a objevit.Škoda jen,že si na další dovolenou musím zase nějaký čas počkat...
Leigh mám moc ráda, její svět inspirovaný dávným Ruskem, tradice uctívání svatých, ale především Gríšové (a jak ke svému jménu přišli), taková pohádka pro dříve narozené. Leigh se podařilo skloubit postavy z Grišů a některé hrdiny z hříšného Kerchu, až v této knize člověku dojde, že se obě série odehrávaly paralelně. Bavil mě příběh Niny, měl svoji tradiční hloubku a smysl. S příběhem Nikolaje to bylo trochu horší, asi jsem od něj čekala více, příjemně překvapila Zoja a její krásně zcela od základů vypracovaná postava, těším se na její další vývoj v pokračování (květen: 424 str.)
Super. Mám tenhle svět Grišů prostě ráda. Vyhovuje mi i styl autorky. Před touto knihou jsem četla Šest vran a Prohnilé město, což bylo super pro linii Niny. Bohužel z původní grišovské trilogie si tolik nepamatuji. Chtělo by číst ideálně vše najednou. Těším se už nyní na druhý díl.
Na Zjizveného krále jsem se dost těšila, protože se mi zatím všechny knihy od Leigh Bardugo líbily. Asi jsem však měla příliš vysoké očekávání, protože to prostě nebylo ono... V Griše byl Nikolaj mojí nejoblíbenější postavou, tady tomu nebylo jinak. Víc jsem si však oblíbila Zoju, kterou jsem předtím moc nemusela.
Když se však podívám na druhou stranu, tak Ninu jsem neměla ráda ani v Šesti vranách a bohužel ani tady. Celá její linka mi v knize přišla lehce zbytečná a odváděla mě od hlavního děje, když to zrovna bylo napínavé.
Celkově však knihu hodnotím pozitivně a doufám, že v druhém díle se vše ještě rozvine (a Ninina linka se propojí s ostatními)
Dobrý příběh, známé postavy, příprava na další díl. Nezklamalo, ale Šest vran bylo lepší.
Je pravda, že už je to dlouhá doba, co jsem dočetla sérii Šest vran a Grišu, ale čekala jsem nějaké menší shrnutí děje z předchozích knih. Dlouho jsem nechápala, co se vlastně děje, proč je Nina pryč a jiné věci. Takže rozhodně před přečtením Zjizveného krále doporučuji přečíst předchozí série.
Co se týče děje, očekávání bylo větší. Popravdě ze 3/4 se v knize nic nedělo, v podstatě jsem se i trochu nudila. Těšila jsem se na příběh o Nikolajovi, ale potom jsem se přistihla, že mě víc zajímají zápletky s Ninou a pohled do minulosti ze strany Zoji.
Abych knihu jen nehanila, nejvíc bych ocenila obálku, která je naprosto boží. Vykreslení světa jako takového a propletení dvou sérii z předchozích knih.
Doufám, že v příštích dílech se dostane Zoja na přednější místo v autorčině psaní a také bych byla ráda za větší odhalení života všech postav kolem Nikolaje.
Před čtením Zjizveného krále by bylo dobré, kdybyste svět Leigh Bardugo už znali. Pár postav se tam totiž z duologie Šest vran a trilogie Griša vyskytuje.
Čte se to skvěle stejně jako autorčiny předchozí knihy, ale tady se krapet liší ten děj. Je o dost horší. Vlastně mě to bavilo trochu na konci, ale jinak mi přijde, že to bylo celé o ničem.
Strašně moc jsem se těšila na Nikolaje, jenže to byl ten hlavní kámen úrazu. Vůbec to nebyl ten Nikolaj, do jakého jsem se zamilovala v Griše. Ztratil svůj důvtip, šarm, charisma. Prostě se mi nelíbil, a to je trochu problém, když je to hlavní postava.
Bohužel se mi nelíbila ani postava Zoji. Pro mě celkem záživné byly linky Niny a Isaaka. Hodně jsem nad tím příběhem přemýšlela, ale pokaždé jsem dospěla k tomu stejnému závěrečnému hodnocení.
Byla to dobrá kniha, ale upřímně jsem čekala něco velkolepějšího.
Potom, co všichni dávali recenze typu "nejlepší kniha" atd. jsem byla trochu zklamaná. Ale bude ještě druhý díl a já doufám že vyšvihne celou duologii nahoru.
S recenzí na Zjizveného krále jsem si dávala chvíli načas, abych si uspořádala myšlenky, protože z knížky mám smíšené pocity.
S jistotou nemůžu říct, zda se mi to líbilo či nelíbilo. Na příběh Nikolaie jsem se opravdu těšila, neboť jsem si ho v Griše velmi oblíbila.
I když se jedná o nenavazující sérii, tak si myslím, že je lepší, kdyby si člověk přečetl nejprve Grišu a následně Šest vran a Prohnilé město.
V knize se odehrávají dva příběhy paralelně. Jeden v Ravce, kde se Nikolai snaží upevnit moc své země a zároveň se snaží zbavit démona v sobě, a druhý ve Fjerdě, kde Nina Zeniková plní nelehký úkol svěřený samotným králem. A možná právě tohle rozdělení mohlo za fakt, že jsem se občas do čtení musela nutit, abych to vůbec dočetla. Bohužel tou slabší stránkou byla Ninina linie příběhu. Nevím proč, ale přišlo mi to takové zvláštní. Nina už nebyla ta samá postava, kterou jsem si v Šesti vranách oblíbila. A její nový love interest!? O tom raději nemluvit. Za to Nikolaiův příběh mě hned zaujal a celou dobu jsem byla napnutá, jak to asi dopadne. Ještě musím vyzdvihnout to, že nám autorka víc přiblížila postavu Zoji, kterou jsme mohli lépe poznat a pochopit.
Snad bude pokračování lepší.
Opět jsem se ráda vrátila do světa grišů, aby mi připomněl jeho magickou krásu, pověsti o svatých a hlavně návrat oblíbených hrdinů.
Kniha má jednu z nejhezčích obálek a vystihuje její podstatu. Příběh nabízí několik linek, které se odehrávají na odlišných místech. Všechny mě bavily, nemůže říct, že by mě nějaká bavila méně.
Díky Nině se občas vzpomnělo na partu z Katterdamu, po které se mi stýská. Zoju jsem v Griše moc nemusela, ale zde se ukázalo, že pod povýšeným a ledovým povrchem se skrývá bojovnice s dobrým srdcem.
Jak to bude dál a jestli Nikolaj dokáže zachránit Ravku, si budu muset počkat.
Začátek knihy dost pomalý rozjezd, ale zbytek knihy krásně napsaný, těším se na pokračování.
Je zajímavé jak se prolínají postavy a příběhy v knihách L. Bardugové. Gřišu jsem ještě nepřečetla a říkám si, že je to škoda a uniká mi kus příběhu, co se stalo za války.
nicméně mě příběh nadchl. Je to příjemná změna od gaunerů ke královské krvi. Nicolajovi noční můry, do kterých nás děj vtáhne do samého začátku a Nina hrdinka ve Fjerdě byli napínavé téměř po celou dobu. Chybějí mi tak Gauneři z Vraního klubu, ale i tak jsem si zamilovala odměřenou Zoju, dvojčata i Nicolaje a vlastně i Issaka, kterého mi bylo na konci líto (To si nezasloužil)
Ano podle mě bylo Prohnilé město promyšlenější a napínavější, ale na druhou stanu tahle kniha nás měla natáhnout do problémů Ravky z venčí i zevnitř a věřím, že další díl (ten prostě musí být) mě dostane a nebudu chtít přestat se čtením.
Ani nevím, kolik vlastních verzí příběhu „Co bylo potom s Nikolajem“, jsem si po přečtení Griši navymýšlela. Tenhle je všechny předčí. (A to dokonce i přesto, že v něm chybí svatba se mnou, která nechyběla v žádné z mých verzí… ehm… no nic.) Už v první kapitole člověk zabředne do Nikolajových problémů a s nimi spojenými opatřeními. Všechny intriky a plány, které vycházejí nebo selhávají, aby mohly být nahrazeny lepšími a složitějšími plány, mi hodně připomíná Šest vran. Nikolaj je tady se svým temným tajemstvím taková usměvavější blonďatá verze Kaze. Mnohem víc prostoru tu má Generál Zoja a její magický výcvik, a hlavně je tu konečně taky jako plnohodnotná postava – s minulostí, motivy a vlastními jizvami. Celé tohle uspořádání je pro mě celkem ideální, protože mnohem víc než složité popisy magických proudů, mě zajímají prostě lidé a jejich příběhy. Příběhy a životy členů triumvirátu, nebo třeba nějakého strážce s talentem na jazyky. Ideální.
Stejně tak mě bavil příběh Niny a jejího truchlení a práce ve Fjerdě. Lehký problém ale vidím v tom, jak moc odlišná je atmosféra těchto dvou příběhů a jak těžce se tím pádem přebíhá z jedné roviny do druhé. Co mě ale vysloveně štvalo je, že příběhy dohromady nesedí časově. Nikolaj a Zoja cestují týdny po Ravce, zatímco Nina prospala dvě hodiny. Dohromady celá kniha zabere v Ravce něco kolem půl roku, ale ve Fjerdě jen asi dva týdny. Jak? Magická časová pásma? Tak jako tak se těším na druhý díl a do té doby si samozřejmě budu dál vymýšlet vlastní verze. Ono mi to s tou svatbou třeba nakonec klapne.
Štítky knihy
intriky zmrtvýchvstání nadpřirozené schopnosti fantasy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Šest vran |
| 2017 | Světlo a stíny |
| 2018 | Prohnilé město |
| 2019 | Zjizvený král |
| 2017 |  Bouře a vzdor |
Nikolaj je můj nejoblíbenější charakter ze světa Griši. Takže jsme nadšená, že dostal svoji knihu. Postavy, které naskytnou svůj pohled v pribehu si ziskaji vaši přízeň. A pokud jste četli Šest vran tak si jistě pobrecite u kapitol, které jsou z pohledu rudovlase hrdinky.