Zkáza templářů – Vzestup a pád křižáckých států - Michael Haag

01.01.2024 2 z 5

Kniha "Zkáza templářů - vzestup a pád křižáckých států" je dalším dílem autora úspěšného hitu "Vaříme s tuřínem - opravte si vůz Škoda Felicia svépomocí". (vysv. - autor je známý tím, že do názvu zakomponuje vždy dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisí).

Haag hned v některé z prvních kapitolách neváhá důsledně kritizovat přístup jiných autorů, kdy pro svoje názory čerpají pouze z jednoho pramene, aby pak po následující zbytek knihy postupoval přesně v tomto stylu. Pro názory, které jsou nám prezentovány, vždy vybere nějaký sporný citát z úryvku muslimského autora (nejlépe aby v něm zazněly v jedné větě pojmy "Frank", "pes" a "je"). Díky tomu je pak schopen vyfabulovat celou následující kapitolu, do nebes vychválit vše křesťanské a v blátě povláčet zbytek.

Po přečtení se dozvíme, že "Frankové" (Haag tak označuje veškeré příslušníky národů, kteří do Levanty dorazili, byli absolutně dokonalí. Po dobytí Jeruzalému podle jeho názoru křesťané původní obyvatelstvo s poklonami vyprovodili z města a ještě jim zabalili na cestu svačinu. Žádné krveprolití se konat nemohlo, protože zápisky dobových autorů, které uvádějí, že potoky krve v ulicích Jeruzaléma sahaly do výšky kolen, jsou nesmyslné. Autor vybízí uvědomělého čtenáře, aby si to představil. Tak vysokou hladinu přece řeka krve ve městě nemůže dosáhnout, že? Haha, takže se to nemohlo stát.

Poté se nově příchozí "Frankové" věnovali v družném svazku s muslimy i Židy především zemědělství. Dokonce jsem se od autora dozvěděl naprostou novinku, že se v té době pod křesťanskou nadvládou vyplatilo být muslimem - narozdíl od křesťanů odváděl nižší dávky. Celý myšlenkový veletoč autor završuje tvrzením, že vlastně křesťané byli v Levantě více doma než Muslimové, jelikož Saladin byl Turek a ti pocházeli ze stepí středního východu a to je dál než z Evropy (PŘÍSAHÁM, tohle je autorova logika).

Všechnu tu utopickou dokonalost po první kruciátě pak však kazí právě tento proradný Saladin, který ani neuměl pořádně vést svoje vojska do bitvy. Veškerá jeho vítězství byla buď šťastná nebo naprostým podrazem na čestná "franská" vojska. Naštěstí všechny spasil dokonalý Richard, který, cituji "jak bylo pro něj typické, se chtěl se Saladinem domluvit přímo, jako muž s mužem. To však Saladin odmítl". Dále v kapitole autor fabuluje, že Richardova poprava zajatců z Akkonu (kterým dříve slíbil svobodu) byl vlastně spravedlivý skutek a dále, cituji "Původně se zavázal zůstat v Outremeru až do Velikonoc roku 1193. Kdyby to býval udělal... ...V tom okamžiku mohl velký vůdce, jakým Richard bezesporu byl, znovuobnovit celý Outremer a možná by dokázal ještě mnohem více...". Já se ptám, co mnohem více? Pravděpodobně ve jménu spravedlnosti a pravé víry pustit žilou nějakému místnímu městu, protože deus vult.

V tomto okamžiku (zhruba 2/3), knihu odkládám. Je to opravdu hanebný spis, Haag naprosto bezostyšně ohýbá pravdu, jak se mu to hodí a čtenářům se nestydí lhát do očí. Pokud by to byla první kniha s touto tématikou, kterou jsem přečetl, nejspíš bych dostal chuť se nějaké křížové výpravy co nejdříve zúčastnít sám. Naštěstí však rozumní lidé vždy čerpají z více zdrojů, že ano?

Jinak, i přes svůk název, kniha nenabízí absolutně žádné informace k templářům, vyjma toho, že jejich řád byl založen a v bitvách bojovali statečně.

Další věc, co mě při čtení naprosto iritovalo je neustálé označování Johanitů jako "špitálníci". Co to má, doprčic, znamenat? Není to jediná publikace, která tento patvar používá.