Zlaté osamění

Rozhodně to jsou bravurně napsané psychologické povídky. Prosté, s přesným jazykem, působící věrohodně a dráždivě a lákající poznat jádro duševního světa svých postav. Věcně zachycená všednodennost děvčátka, které se musí ohánět, aby neumřelo hlady. Vesničané, městská chudina, trestankyně vracející se domů, umělecká bohéma. Osamělost, houževnatost, práce, umění, láska. V povídce Poznámky neslavné básnířky se hrdinka představuje jako bytost, která je celý život ostatním cizí a nikam nezapadá, všude se liší, dokonce i mezi umělci se cítí odlišná. Aniž by padlo slovo introvert a možná aniž by o něm autorka kdy slyšela, přesně zachycuje portrét introverta, který svůj život přirozeně váže na krásu namísto na vztahy. – Poslední novela, psaná zřejmě v pozdější době (její hrdince, filmové herečce, je kolem padesáti let), ve mně vzbudila trochu nedůvěry pro absenci politických témat, která jsou ze širokého záběru hrdinčiny mysli vyloučena. Každopádně jsem zvědavá na osud spisovatelky, o které se mi zatím nepodařilo najít žádné informace. Byla to režimem protěžovaná umělkyně? Přála bych si, aby to tak nebylo, protože si mě svou opravdovostí a vhledem do nejednoduchých lidských povah a problémů získala. A chtěla bych si přečíst poezii, která jí prý také (alespoň v jedné sbírce) vyšla. V jedné z povídek je podstata poezie přirovnána k situaci, kdy hrdinka při koupání v jezeře šlápne na jakýsi kulatý a tvrdý předmět. Shýbne se a zjistí, že drží v ruce něco úžasného, neuvěřitelně krásného, třpytivý malý zázrak – výkřik uvízne v hrdle, dívka rozevře dlaň, nalezená věc jí vyklouzne z ruky a už ji nikdy nenajde. Jen na chvilku se díky básni otevře výhled na něco, co fascinuje a přesahuje běžnou zkušenost, a proto je těžké to běžným jazykem přiblížit. A hned to zase trýznivě uniká…