Zlatí úhoři
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176052/bmid_zlati-uhori-dnY-176052.jpg
5
620
620
Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby. Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.... celý text
Přidat komentář
Mé první setkání s Otou Pavlem a velice překvapivé. Nevím proč, ale vždycky jsem k němu měla nějaký blok. Jsem ráda, že jsem si tuto sbírku povídek přečetla, protože se mi velice líbila. Bylo velice příjemné, dozvědět se o jeho životě něco víc, i když třeba ne vše byla pravda.
Povídky byly krátké, čtivé, veselé nebo smutné. Při čtení se mi chtělo plakat, chtělo se mi smát. Určitě doporučuji :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke kterým ses ráda vracím. Krásný jazyk, krásné příběhy.
"Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem."
Čínské přísloví
V knize je několik slabších míst a proto musím dát 3*. Některé povídky mohli být klidně vynechány, zbytečně tím knize ubrali na síle. Jinak velmi pěkná kniha.
Nejvíc se mi líbila část první,před válkou. Úplně vidím Karla Heřmánka jak skáče po vysavači. Otta Pavel dokáže jednoduchou větou vyslovit tragičnost tohoto období, píše jednoduše, ale trefně. Čtenář se pobaví i zamyslí. Já bych si možní užila více přímé řeči než vyprávění, ale i tak řadím toto dílo mezi mé nejoblíbenější od českých autorů.
Ta kniha má takřka vše - smutné i veselé pasáže, dobrodružství a hlavně poetiku. Je to asi ta nejpoetičtější próza, kterou jsem četl.
Po mnoha letech jsem si přečetl znovu v rámci čtenářské výzvy a nutno říci, že ani trochu nelituju.
Pohádka. S humorným i tragickým nádechem, ale pořád to pro mě bude pohádka. Miluji Pavlovy knížky.
Nádherně psaná knížka, dlouho se mi žádná tak nelíbila. Psaná s lehkostí, krásné vyjadřování, zadna sebelitost a zloba nad tezkym zivotem za valky. Poprve me zamrzelo, ze nechodim na ryby, ze jsem asi nebyla schopna pochopit naplno popisovanou krasu:-)
Popperovy školácké slohy mě dojímají leda tím, že se odehrávají v krajích poberounském a kladenském, kde to znám, a také tím, jak některé příhody do filmů vytěžil a hodnotově povýšil Kachyňa. Jinak skoro ničím - Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem. K poznání, jak udělat z nouze ctnost, si přečtěte desetistránkový (!) Svozilův doslov. 43/15
Zažil jsem pár nocí i dní u vody u a kdo to nezažil, netuší o jaké kráse v přírodě u vody tady Ota Pavel píše. Nicméně je to nádherné čtení- jak jinak u Oty Pavla
Paráda, Člověk si hned uvědomí, že je opravdu potřeba si vážit víc přírody. Takového dětství, jaké zažil Ota Pavel, je třeba si vážit. Tak jak si ho váží on, tak jak si váží svého otce. Možná nás i trochu mravně vzdělává, ale na druhou stranu, kdo by si nepřál mít tak báječné vztahy s rodinou? Otův tatínek byl teda pěkně vykutálenej a i když měl svoje chybičky, tak šlo vidět, že ho synové milují a odpustí mu to. Nádhera.
Kniha byla hezká to jo, ale očekávala jsem od ní asi trochu víc. Některé povídky jsem si pamatovala už z knihy Smrt krásných srnců - ty se mi i líbily :) ale některé jsem ani nedokázala pořádně vnímat, myslím že tak 2 nebo 3 :)
Knihu jsem též četla jako povinnou četbu, ale již delší dobu mi byla doporučována otcem. Je to asi moje nejoblíbenější kniha z povinné četby. Četla se krásně a rychle.
Nic moc nového než ve Smrti krásných srnců a Jak jsem potkal ryby jsem se nedověděla..
Nádherně poetická a lidská knížka autobiografických povídek Oty Pavla. Zpověď a vyznání z lásky k přírodě, rodnému kraji, rodině, lidem a životu vůbec. Když si člověk navíc uvědomí, že to byl především sporťák (sportovní redaktor), nezbývá než smeknout.
Vřele doporučuji.
Tato pro mě krásná kniha Oty Pavla je výborem próz, nechybí mezi nimi ani Smrt krásných srnců,Velký vodní tulák,Zlatí úhoři. Jsou zde příběhy předválečné, z dob války a poválečné.Autor čerpá z osudů svého tatínka, který pravou radost a štěstí nachází v přírodě.Smrt krásných srnců pojednává o tom, jak jeho tatínek se v době války vyda na srnce pro své syny, kteří byli povoláni do koncentr.tábora. Sám autor neměl dlouhý život, protože zemřel ve 43. letech. \pro mě vynikající autor.\
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno výbor z díla autobiografické prvky rybolov, rybářství, rybaření
Část díla
- Bílé hřiby 1974
- Boty Made in Italy 1974
- Černá štika 1974
- Dlouhá míle 1974
- Dlouhý Honza 1974
Autorovy další knížky
| 2007 |  Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Velice čtivá sbírka povídek. Všechny povídky se mi líbily, ať měly šťastný nebo smutný konec. Původně jsem měl číst jen tři jako povinnou četbu, ale tolik mě to chytlo, že jsem tu knihu nemohl nechat nedočtenou. Každá povídka je hned přečtená. Všem moc doporučuji.