Zlatíčka
Melanie Golding
Všichni Lauren Tranterové říkají, že je vyčerpaná a potřebuje si odpočinout. A mají pravdu; nikdy se necítila tak unavená jako teď, když se jí narodila dvojčata Morgan a Riley. Ale ona ví, co viděla: té noci, v nemocničním pokoji, se jí ta žena pokusila ukrást děti a vyměnit je za své vlastní… tvory. Jenže když přijela policie, nikoho nenašla. Všichni, od doktora po jejího manžela, jsou přesvědčeni, že se jí jen něco zdálo. Uběhnou měsíce a jednoho slunečného letního rána Laureniny děti zmizí v parku. Když se najdou, zdají se jiné. Sice vypadají jako Morgan a Riley – alespoň pro ostatní –, ale Lauren cítí, že je něco špatně. A tak zatímco ostatní oslavují jejich šťastný návrat, Lauren začne vykřikovat: Tohle nejsou moje děti! Odhodlaná získat své děti zpět, je Lauren schopna riskovat cokoli. Ale pokud se mýlí v tom, co viděla… udělá největší chybu svého života. Strhující, strašidelné a inspirované některými nejtemnějšími pohádkami. Donutí vás to mít své malé miláčky neustále pod kontrolou. Pro jistotu. Aby byli v bezpečí.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Little Darlings, 2019
více info...
Přidat komentář
Tak nebylo to špatné. V první řadě musím říct, že mě vždycky fascinují maminky dvojčátek, hlavně mají můj velký obdiv a tady je ta péče o dvojčata tak skvěle popsaná, že jsem trpěla s matkou.
K samotnému ději a celému příběhu - i přes počáteční skepsi se mi to líbilo. Spojily se zde psychické nemoci s kouskem nadpřirozena a nebylo to vůbec špatné.
Možná by z toho byl i dobrý film. :=)
Tak pro mě to bylo jedno velký zklamání.
Styl psaní se mi nelíbil. Dlouhé odstavce, málo přímé řeči, hluchá místa a zbytečně nudné pasáže.
Děj byl..divnej..
A ke konci bych ráda i lepší vysvětlení..
Jsem ráda, že nemám dvojčata:) Sympatická hlavní postava i detektivka. Zklamalo mě, že některé pasáže, byli zbytečně dlouhé a v podstatě o ničem. Čekala jsem větší rozuzlení konce i hlavních postav. Bylo to napínavé ale to je vše. Čekala jsem víc.
Trošku mě zklamal “jednoduchý” konec, ale bylo to super. Z pohledu matky se příběh vnímá o to intenzivněji.
Pro mě opravdu zvláštní kniha. Na jednu stranu mě v některých částech opravdu mrazilo a nebylo mi při čtení vůbec dobře, na tu druhou jsem z celé knihy měla hrozně zvláštní pocit. Nečetla se mi úplně snadno, ale především kvůli tomu, jak byla kniha pojatá. Zdlouhavé odstavce o ničem mě místy upřímně nudily, dialogy byly leckdy spíše zkratkovité a všechno se odehrávalo jako by v pozadí. Ovšem popis starosti a lásky k dvojčatům z pohledu matky byl dokonalý, uvěřitelný a dokázala jsem se s ním i sžít. Jelikož jsou po mně vyžadována dvojčata, hned u úvodu knihy jsem si řekla ne, tohle já dělat nebudu. :D Dvojčata sice v genech mám, ale když dva, tak jedině popořadě. :D Jinak oceňuji syrovost, s jakou byl příběh napsán, ale přesto ve mně kniha zanechala velmi rozporuplné pocity a nejsem si úplně jistá, jak se k ní postavit. Dost tomu napomohl i zbytečně stručný závěr, kde vám toho vlastně autorka ani moc nevysvětlí.