Zlínská jitra - Minipovídky, fejetony, eseje
František Bobák
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247845/mid_zlinska-jitra-minipovidky-fejetony--pPl-247845.jpg
4
5
5
Soubor úvah, vzpomínek, drobných povídek a úvah je dílem zlínského publicisty Františka Bobáka (1926–2008). V mládí patřil k tzv. Baťovým mladým mužům, potom absolvoval studium na Filozofické fakultě UK v Praze, působil jako středoškolský profesor, ale v době komunistického režimu nesměl dlouho ve školství pracovat (bránily tomu jeho politické názory a to, že se hlásil ke katolické víře). V listopadu spoluzakládal ve Zlíně Občanské fórum. Texty vycházely od devadesátých let do roku 2005 nebo 2006 v různých regionálních periodikách, případně byly zveřejňovány v rozhlase. Autor v nich komentoval aktuální dění ve společnosti, ale – jak píše Ludvík Vaculík v předmluvě – „v druhé poloze se vzpíná k dobru a kráse života; je vlastně básník“. Význam těchto drobných próz tedy rozhodně přesahuje jak hranice zlínského regionu, tak i dobu, v níž texty vznikaly, a představuje zajímavou a čtivou reflexi soudobé české společnosti. Předmluvu napsal Ludvík Vaculík... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha! Dětství a život před válkou a po válce. Já byla v té době na dost dalekých houbách :-D ale neustále mě fascinuje historie a hlavně ta, která je v mém kraji a jak to za dob před válkou vypadalo, jaké bylo dětství, jak se dospívalo a to, jak se v dávných dobách rodiče ctili a respektovali - což v dnešní době prakticky nevidíme...
Krásné vzpomínání na život ve Zlíně v době, kdy já jsem ještě byla na houbách. Osud tomu chtěl, že v mém prvním zaměstnání jsem jako kolegu potkala Františka, vzácného člověka. Pracovali jsme spolu v komunále, protože on nemohl učit a já jsem začínala zlínskou kariéru. Bohužel jsme se potkali jen na krátký čas, přesto vzpomínám. Díky Františku za Váš morální a občanský postoj, ráda jsem si knihu přečetla.
Zlínská jitra - Minipovídky, fejetony, eseje
První polovina knihy je nádherná, krásný jazyk, zajímavé vzpomínky na válku, Baťu, rodiče, studia, kamarády,…. Pak ale přijde zvrat. Jak jsem se dozvěděla od osoby, které ho znala, pan Bobák, zakladatel OF ve Zlíně, byl zklamán vývojem po roce 89 a každé kapitole proto přidává stále delší komentáře, jak za jeho mládí bylo vše dokonalé (učitelky, rodiče, poslušné děti, méně aut) a jak je to špatné teď (politici, podnikatelé a vlastně i všichni lidé). Musím říct, že mě to velmi zklamalo a spoustu kapitol jsem jen tak prolítla. Je to škoda.