Zlobivé děti neexistují
Janet Lansbury
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451530/bmid_zlobive-deti-neexistuji-sKT-451530.png
4
10
10
Vztekající se batole… To není ostuda ani chování, které si zaslouží trest. Jak ale prosazovat disciplínu, aby prospěla dítěti i jeho rodičům? Jak nastavit hranice? Janet Lansburyová je světově známou autorkou na poli výchovy dětí a respektujícího rodičovství – ve své knize zužitkovala více než 20 let zkušeností získaných při práci s dětmi a jejich rodiči. Výsledkem je kniha, která se stane praktickým nástrojem rodičů pro porozumění chování batolat v období, které mnohým může působit vrásky na čele.... celý text
Přidat komentář
Když jsem viděla název,nebylo o čem rozmýšlet. Ale samotný název je poutavější než samotné čtení.
Kniha se věnuje problematice trestů, spolupráce, určování hranic,zachvátům vzteku, fyzickým trestům a dalším tématům.
Už v první kapitole se čtenáři dostane spousta tipů a praktických rad, které jinde rozebírají celé knihy. Jednotlivé kapitly jsou krátké a stručné, přesto obsahují teoretické pozadí, praxi, příklady a osobní zkušenosti. Celkově popsaný přístup vychází z respektujícího rodičovství. Autorka se vymezuje proti odvádění pozornosti, posílání dětí "uklidnit se do pokoje". Nabízí možnost volby a využívá i mocenské hry.
Myšlenky, které se mi líbí:
- Dovolte dětem pokračovat ve sporu. Jen zabraňte ublížení si.
- Můžeme ignorovat chování, ale nesmíme přitom ignorovat dítě.
- Neberte si to osobně.
- Jídlo nechte na dětech.
Přestože kniha působí ze začátku svěže a svižně, od půlky se už v podstatě opakuje. Ocenila bych více relevantních zdrojů. Chvilkama to působí jako citace všech možných výroků od Magdy Gerber. Předpokládám, že se jedná o "návod" na děti 1-3 roky, přestože autorka nikde batola nedefinuje. Nelíbilo se mi, že podle ní je pro děti skoro nutná pravidelná denní rutina a nejlepší je zůstávat s dítětem hodně doma. Občas si také protiřečí v tom, kolik toho dítěti říct.
Některé tipy na spolupráci nejsou v praxi proveditelné - při stříhání nehtů je vztekající se dítě nebezpečné samo sobě. Podobně popisování budoucích událostí mi přijde docela nereálné, když dítě nemá ten koncept času a neumí si novou situaci vůbec představit.
Nesouhlasím s tím, že si dítě nemůže vyzkoušet důsledek nevhodného oblečení a také se mi nelíbí princip rychlého loučení a škatulkování některých emocí jako negativních.
Pobavila mě rada "vyzařujte sebevědomí", která se prolíná celou knihou.
Některé postřehy jsou zajímavé a šikovně popsané, u některých silně pochybuji o jejich aplikovatelnosti. Bohužel řada myšlenek se stále dokola opakuje. Knížka je určitě zajímavá na přečtení a utřídění si myšlenek, ale vracet se k ní nebudu.
Zlobivé děti neexistují
Četla jsem v aj, tak nemohu hodnotit kvalitu překladu. Kvalitu obsahu ale hodnotit mohu a upřímně jsem nadšená. Ve zkratce - máte doma dítě okolou dvou let? Chcete vychovávat bez fyzických nebo psychických trestů a zároveň se necítit jako sluha? Pak je kniha přesně pro Vás.
Jednotlivé kapitoly jsou krátké s jasně a přehledně popsanými zásadami. Snadno jsem je aplikovala u nás doma. Nejlepší na tom je, že když nedošlo k celkové eliminaci, tak jsme alespoň výrazně zkrátili nekonečné handrkování, které je s výchovou batolat spojené.