Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141697/zlocin-a-trest-141697.jpg
4
2786
2786
Dej sa odohráva v Petrohrade v druhej polovici 19. storočia. Hlavný hrdina, študent Rodion Romanovič Raskolnikov je veľmi chudobný a práve z nedostatku peňazí je nútený odísť zo štúdia. Rodion žije v zatuchnutej prenajatej izbe, nemá peniaze, hladuje, ale nemá záujem nájsť si nejakú poctivú prácu. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra vydať za bezcharakterného boháča Lužina. Rodion je zásadne proti a sestre zväzok rozhovorí. Rodina napadajú hrozné myšlienky, ako ľahko prísť k peniazom...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1978 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866
více info...
Přidat komentář
Nádherné vydání od Rybka Publishers, skvělý papír, dobrý font, úžasné ilustrace (kvůli nim jsem vlastně pořídil, protože McKeana mám rád). Samotné dílo pro mě nečekaně čtivé, napínavé, zajímavé. Celkově je tohle konkrétní vydání prostě literární zážitek, díky za něj.
prečítané s odporom. najtemnejšie zákutia úbohej ruskej duše, vždy ponížene pripravenej posluhovať gosudarovi, hoci aj za cenu vlastného života. zúfalá obmedzenosť a neschopnosť dostať sa v živote vyššie zásluhou vlastnej zmysluplnej činnosti. koľko takých raskoľnikovov behá v tej krajine netušených možností dnes, viac ako 150 rokov od napísania knihy.
z môjho pohľadu je Dostojevskij zbytočne preceňovaný a adorovaný. sú knihy omnoho lepšie a podstatne silnejšie.
po tom, čo som s odporom prečítal túto bichlu (začiatkom 80. rokov) sa Dostojevskému systematicky vyhýbam. a myslím, že zaradenie tohto opusu do vtedajšieho povinného čítania odradilo nejedného nádejného čitateľa od kníh.
odporúčam prečítat si radšej tri dvestostranové knihy ako tento literárny zločin.
Začátek pro mě dosti náročný - musela jsem se prokousat asi deseti stránkovým monologem podnapilého rusa, kterého hlavní postava náhodou potkala v hospodě. A dobře, že jsem vytrvala. Je to moje první autorovo dílo, a Dostojevskij se mi jím hned zařadil na přední příčky mého čtenářského žebříčku. Tolik skvostných myšlenek, člověk je celou dobu napnut a popravdě nevím, jestli jsem někdy četla tak dopodrobna a realisticky popsané rozpoložení postav, a myšlenkových úvah - no smekám klobouk. RASKOLNIKOV JE PRO MĚ NOVÁ LITERÁRNÍ LÁSKA. Kniha je vcelku dosti depresivní, ale je tam i místo pro naději. Ke konci knihy došlo i párkrát k slzám a to se mi často nestává.
Tak jsem se konečně dostala k Dostojevskému, donekonečna vychvalovanému autorovi a právem. Čekala jsem velice hutný a těžko přístupný text poplatný své době, což by mě vůbec neodradilo, ale tato kniha předčila veškerá má očekávání.
Je to neuvěřitelně čtivě napsané, snad i více jak současná literatura, a ač je příběh v podstatě velmi jednoduchý a stojí na místě, těch 600 stran jsem jen hltala a nevadilo by mi, kdyby byla kniha i delší, ale takto je to akorát. Psychologie postav zde stojí samozřejmě na prvním místě, o tom celá tato kniha je, ale nebudu se rozepisovat, to zde už mnohem lépe popsali ostatní... Zkrátka je to mistrovské dílo. Vůbec mě nepřekvapuje, že Dostojevskij měl a stále má takový výrazný vliv na (nejen) literaturu.
Každá postava je velmi dobře vykreslená, samozřejmě Raskolnikov je zde hlavní hvězdou a jeho vnitřní muka mě dost bavilo pozorovat. Je to opravdu zvláštní týpeček a ani po dočtení knihy mu stále úplně nerozumím a to je v pořádku. Jeho mentální souboje s Porfirijem považuji za vrchol této knihy, ale zajímavých momentů bylo opravdu dost.
Ženské postavy taky měly své vlastní osobnosti a zastávaly v příběhu důležité role, zejména Avdoťja mě velmi zaujala. Pokud bych se měla pokusit najít něco, co vytknout, týkalo by se to vztahu Rodiona a Soni. Jejich sblížení mi přišlo až moc rychlé, nečekané a nepravděpodobné. Ale budiž, postavy zastávají také symbolickou a metaforickou funkci, tudíž to přijímám.
Razumichin je další postava, kterou jsem si oblíbila. Trochu naivní, ale chytrý dobrák a Raskolnikovův jediný přítel, který ho vždy vytáhne ze šlamastyky. Takového kamaráda by si přál každý a Raskolnikov má na takové lidi jenom štěstí. O to horší se v kontrastu s nimi jeví jeho povaha a činy.
O této knize by se dalo povídat hodiny. Rozhodně to nebude poslední dílko, které si od Dostojevského přečtu, jako vstupní bod je to perfektní a doporučuji ostatním prvočtenářům.
Ještě poznámka k vydání od Rybky, 2022 - nepřestávejte vydávat klasiky v takovém formátu, prosím. S ilustracemi je to naprosto nádherný prožitek a já potřebuji víc. Děkuji.
Zločin a trest od Dostojevského mi pootvoril bránu Ruskej literatúry 19. stročia, ktorú som si nesmierne obľúbil vďaka surovému naturalizmu, ktorý neidealizuje žiadny aspket života. Život v Rusku nebol ľahký a v tomto diele, ako aj v ostatných významných od tohto autora, je jasne badať to, že ani svetlé výhľady do budúcna, či pozitivizmus z dlhodobého hľadiska si nedokázali nájsť cestu k príbehom obyčajných ľudí, ktorí žili prevažne nešťastné životy plné negatívnych rán osudu. Boli sociálne vylúčení chudobou, na hrane zákona, kde sa prežitie zužuje iba na ďaľšie ráno. Fjodor Michajlovič Dostojevskij býva často kritizovaný preto ako písal, čo písal a ako žil. No mňa tá autentickosť napoak priťahuje.
Idiota jsem za studií milovala (a inscenace v HaDivadle a mnohem později u Bezručů tuto lásku umocnily), Běsy odložila po padesáti stranách (díky, Andrzeji Wajdo, za snesitelné filmové zprostředkování), Karamazovy rychle zapomněla (ti Dejvičtí byli snoví) - a Zločin a trest mě zcela míjel, došlo na něj až teď, kvůli jakémusi respektu. A ejhle - ono je to čtivé, protože v prvním plánu detektivka... Vydání od Rybky se povedlo, děj a revidovaný překlad mě uspokojily - a udivilo mě, jakou šíři záběru zdánlivě jednoduchý příběh má. Těch postav, těch osudů, těch vnitřních pochodů, rozporů, hledání, průběžných motivů... Jen na okraj - skutečně někoho zajímá Raskolnikov, v románu, v němž vystupuje Švidrigajlov? :-)
Klasika, která má své nadšené čtenáře. Já mezi ně nepatřím. Za mě těžkopádné a s bídou přečteno v rámci povinné četby.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáři dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.
Velmi čtivá kniha, výborná zápletka, skvělé myšlenky a nadčasový příběh. Právem kniha patří mezi světovou klasiku.
Naprostá klasika, která je extrémně nadčasová a pořád má co nabídnout. Je ale pochopitelně nutné vědět, že zrovna Dostojevskij byl ve své době placen od slova, takže jeho romány jsou obsáhlé s mnoha (leckdy nepodstatnými a zbytečnými) odbočkami a vedle jednoduché zápletky se odvíjejí další dva až tři minipříběhy dalších postav. Ale možná právě to z nich dělá fascinující dílo, které sice není pro každého, ale ten, kdo má na podobné "bichle" fetiš, bude nadšený. Zločin a trest není detektivka, je to psychologický román o tom, že v hlavě a plánech vypadá všechno jednoduše, jakmile ale přijde skutečnost, všechno je jiné a některé důsledky sebelépe připravený jedinec nedomyslí. Dostojevskij tu ukazuje, že každý normální člověk má po tak hrůzném činu, jakým vražda bezpochyby je, silné výčitky, s nimiž prakticky nejde žít a jediným řešením je přijmout trest. Navíc tu vytvořil postavu zdánlivě hloupého policisty, který svým chováním pachatele rozhodí a ten se nakonec sám usvědčí (viditelně jím byl inspirován populární Columbo). Pozoruhodné jsou i detailní popisy Ruska své doby a myšlení ruského člověka, na kterém se bohužel mnoho nezměnilo, i další podzápletky s více, či méně tragickými osudy lidí, kteří chtěli žít jinak, nedokázali ale najít způsob, jak to udělat. V neposlední řadě se musí ocenit i zvláštní romantická linie, která dominuje v závěru a potvrzuje teorii, že v určitých případech je možné jednoho člověka "donutit" k lásce jen tím, že se v jeho okolí neustále vyskytuje a zůstává v jeho mysli. Ostatně postava Soni je asi tou nejtragičtější vůbec, protože jako jediná se snažila žít poctivě a pomáhat své rodině, jen jí to okolnosti neumožnily a ona sama sebe potrestala tím, že přijala mnohem vyšší trest, než by bylo záhodno. Ano, Zločin a trest je zdlouhavé dílo plné popisů a jmen, v nichž je trochu těžší se orientovat, není to ale nic, co by zkušený čtenář nedokázal překousnout, protože odměnou mu je fascinující studie o lidské zvrhlosti, zvláštním způsobu uvažování i naprostých mukách, v něž se změní život po spáchání závažného činu. Speciální poděkování patří vydavatelství Rybka Publishers, které knihu vydalo v nádherném ilustrovaném vydání, v němž ilustrace jen dotváří temnou atmosféru díla a i díky kresbám na hřbetu knihy mu dodávají unikátní vzhled, který je ozdobou každé knihovny. 90 %
Odhodlal jsem se na klasika ruské literatury a nějak nevím. Samotný děj nijak zajímavý není, jedná se celkem o banální příběh, nicméně autor je schopen sondou do duše a myšlení hlavního hrdiny zprostředkovat bohatým a košatým jazykem mnohovrstevnaté myšlenkové pochody a motivace vlastního jednání. Skoro zajímavější, než samotný děj, mi však přišel popis života v Petrohradu v 19. století, a to včetně charakteru Rusů a jejich národní povahy. Docela mi přišlo zajímavé, že tuto knihu čtu právě v dnešní době a je zřejmé, že některé rysy ruské mentality se za těch pár století příliš nezměnily.
Několikrát mě během čtení napadlo srovnání s mým oblíbeným E. Zolou, který se také zaměřoval na precizní popisy motivu a zdůvodnění jednání svých postav v kontextu doby a okolností. Z tohoto minisouboje je pro mě vítězem francouzský spisovatel.
(SPOILER)
Přečteno v rámci povinné četby... jinak bych se k tomu asi nedostala - a nemyslela jsem si, že to řeknu, ale byla by to škoda.
Zločin a trest je rozhodně kniha hodná zamyšlení autor nám předkládá velmi zajímavý pohled na celou problematiku vraždy a nechává nás se pozastavit nad činy a myšlením vraha. Dílo je celkově nadčasové a určitě je dobré ho znát.
Občas to ale bylo zbytečně dlouhé, některé pasáže mi připadaly přehnaně popisné a často se pořád dokola opakovalo a řešilo to samé. Měla jsem problém se zorientovat i ve jménech, kterých tam bylo vzhledem k rozsáhlosti díla opravdu hodně, byla pro mě, pravděpodobně kvůli neznámému jazyku, příliš podobná a nějakou dobu jsem tak vůbec nevěděla, kdo je kdo.
Během čtení zvlášť nezajímavých pasáží jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem uvězněná v hlavě psychicky labilního člověka a jenom se přes jeho sáhodlouhé, zmatené vnitřní monology a jeho zvláštní uvažování snažím pochopit jeho motivy navíc jsem kvůli jeho často nepromyšleným činům pouze čekala, než bude odhalen.
Ke svému okolí Raskolnikov přistupoval s naprosto neoprávněnou pasivitou a tvrdostí, ke svým přátelům a rodině, která v něj vždy věřila a podpořila ho, se choval s neúctou a bezohledně. Byl mi celkově dost nesympatický, už jenom jeho teorie o nadřazených a podřazených lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že by mohl mít právo někoho zabít
Na druhou stranu jsem si oblíbila Raskolnikovu rodinu, jeho matku a sestru, které byly schopné se pro něj obětovat podobně jako Soňa, která se ho i přes jeho nevhodné, místy dokonce hrubé chování rozhodla následovat na nehostinnou Sibiř odpykávat jeho čin a odejít tak od svého domova a dosavadního života.
I přes bezútěšně pochmurný děj nás na konci knihy překvapí nečekaně optimistický zvrat Raskolnikov si připustí svou lásku k Soně, úplně se promění, uzná svou vinu a najde opět sám sebe.
V současné době jsme zvyklí na rychlý spád děje filmů, knížek i celého života, takže ano, kniha pro mě byla zdlouhavá, ale zároveň jsem ráda, že jsem se s tímto dílem seznámila a mohla díky všem popisům plně vnímat propracovanou psychiku zločince a uvědomit si, že i oni mohou mít svědomí.
Dostojevskij se mi trefil do černého. Jak myšlenkami, úvahami, hlavní postavou, tak taky ponurým prostředím, občasnou surovou brutalitou a perfektním koncem. Dílo, které právem spadá na špici světové literatury. V budoucnu se k tomuto počinu rozhodně vrátím.
Prvně musím říct, že těch pět hvězd je jen díky skvěle namluvné audioknize. Jinak by to zřejmě byly váhavé čtyři - ze zdvořilosti :)))
trochu moc blabla a opakovaných blabla o blabla, ale celkově obsahem super. Rodion anti-sympoš až mi ho bylo líto. Bokem jsem to i četla a nějak mi uhranul ten přebal - ten co je vyobrazený zde u knihy. Boží. Překreslila jsem si ho vlastní rukou a vydržím na to opakovaně civět.
Rodion: ,, Chtěl jsem být jako Napoleon. Už tomu rozumíš?
Soňa: ,,Ne.
Bol to určite zážitok. Za klady považujem napätie, atmosféru Petrohradu v 19. storočí, nemálo podnetov na zamyslenie, a tiež spletenec osudov postáv, z ktorých nejedna bola ozaj prepracovaná. Na nervy mi liezla častá ukecanosť (občas ozaj ako "baby na trhu") a tiež pričasté konflikty náhodných postáv (krik, hádky, bitky), ktoré sa okolo hlavného deja diali každú chvíľu na každom rohu. Nebolo to ľahké čítanie, ale zase ani veľmi ťažké, a určite sa oplatilo ;)
“Co myslíš, nezahladí se ten jeden nicotný zločin tisíci dobrých činů? Za jeden život tisíce životů ušetřených hniloby a rozkladu- tomu se říká matematika!”
Nechci tu rozebírat myšlenku a děj románu, ten si můžete přečíst v anotaci a rozborů je tu taky dost a dost. Snad jen pro ty, kteří stále ještě váhají otevřít (podobně jako já ještě nedávno) některý Dostojevského román a bojí se, že to není čtení pro ně. Ne, lehké to není, ale je to mistrovské! Autor drží čtenářovu pozornost, vývoj situace je stále více a více gradován až do samého konce, děj není složitý a postav je tam tak akorát. Filozofické myšlenky o bytí, svědomí, vině…
Doporučuji k přečtení.
"Mily Fjodor Michajlovic, pisete obsirne ze som popri Vasom romane stihol precitat este tri dalsie knihy. Vas Peta."
Citam po stvrty krat v zivote. Ano, raz za 8-10 rokov si najdem ten cas... Tentokrat z lenivosti, z nejakej tuzby po zmene zazitku, ako audioknihu. Velmi dobry pozor som daval na to, aby to nebolo nejaka skratena, zdramatizovana verzia. Avsak, preklad je uz zmodernizovany, kedysi som si asi viac uzival archaickejsi preklad. Stale ma vsak sokuje aky moderne posobiaci je ten text odhliadnuc od skeslenia interpretacie prekadatelov. Pripominam ze nie som nejaky adorant Dostojevskeho, Преступление и наказание je jediny roman co som od neho cital, a snad kedysi este nejaku jeho novelu. A ani sa nechystam citat nieco dalsie. MIlujem tento pribeh, toto vnutorne analyzovanie, milujem sceny z pribehu, ako ked sa vraciam k dobremu filmu.
Namiesto toho aby som skusal plocho hodnotit, dame si nieco zaujimavejsie, co tak citat, co o svojom romane napisal sam Dostojevskij? Citujem jeho opis ako ho sam vidi, svoj buduci roman.
"Je to psychologický záznam o jednom zločine. Odohráva sa v súčasnosti v tomto roku (poznámka t. j. 1865). Mladý človek, vylúčený spomedzi poslucháčov univerzity, malomeštiackeho pôvodu, z ľahkomyseľnosti, z názorovej rozkolísanosti podľahol niektorým “nedonoseným” ideám, ktoré sa vznášajú vo vzduchu a rozhodol sa jedným razom zbaviť svojej hanebnej situácie. Rozhodol sa zabiť jednu starenu, vdovu po titulárnom radcovi, ktorá požiačiava peniaze na percentá. Starena je hlúpa, hluchá, chorá, lakomá, berie židovské percentá, je zlá a utláča iný život tým, že pri sebe mučí ako slúžku svoju mladšiu sestru. “Je nanič”, “Prečo len žije”, “Je vôbec nejak užitočná?” atď. – Tieto otázky metú mladého muža. Rozhodne sa ju zabiť a okradnúť s úmyslom zariadiť šťastný život svojej matke, ktorá žije na vidieku, zbaviť sestru, ktorá robí spoločníčku v jednej statkárskej rodine chlípnych ambícii hlavy tejto rodiny, ambícii ktore jej hrozia skazou, dokončiť štúdium odísť za hranice a potom byť celý život čestným, pevným, neochvejným pri plnení “humánnej povinnosti voči ľudstvu”, čím sa pochopiteľne “zmyje zločin”, ak sa dá vôbec nazvať zločinom čin spáchaný na starene hluchej, hlúpej, zlej a chorej, ktorá sama nevie načo žije na svete, a ktorá by možno tak ako tak za nejaký mesiac zomrela. … Čistou náhodou sa mu podarilo svoj úmysel uskutočniť rýchlo a úspešne.
Potom uplynie takmer mesiac, než nastane definitívna katastrofa. Žiadne podozrenie na neho nepadá a ani padnúť nemôže. Tu sa práve rozvíja psychologický proces zločinu. Pred vrahom sa objavujú neriešiteľné otázky, netušené a neočakávané pocity trýznia neho srdce. Božia pravda, pozemský zákon si vymáhajú svoje a vrah končí tým, že je donútený sa priznať. Donútený, aby dajme tomu zahynul v trestnici, ale spojil sa opäť s ľuďmi; pocit odlúčenia a odtrhnutia od ľudstva, ktorý spoznal hneď po spáchaní zločinu, ho trýznil. Zákon pravdy a ľudská prirodzenosť si vzali to čo im patrí… Zločinec sa sám rozhodne prijať muky, aby vykúpil svoj čin."
FMD. Dopisy.
Takze co si ja myslim o diele je nepodstatne a ci som ponal vsetko co Fjodor chcel vyjadrit, netusim. Pamatam si ze pri prvom citani kedysi ked som mal mozno 20 rokov, som si uzival hlavne detektivny pribeh, dialogy Raskolnikova a inspektora, hru macky s mysou. Pri dalsich citaniach si uz viac vsimam myslienky, ideje, vedlajsie postavy a ich stvarnenie. Pri tomto poslednom "pocuvani" som sa uz vlastne vratil k staremu znamemu a vychutnaval som si hrozienka z kolaca. A snad maly dovetok, Fjodorovi by som odkazal ze ja by som tiez kludne dokazal zabit cloveka, ktory je zly, ktory okolo seba rozsieva hrozu alebo nespravodlivost. A asi by som ani nemal take vycitky ako Raskolnikov. Ked mas slabe nervy, nepustaj sa do vrazdy. No, neviem ci toto by prave Dostojevskij chcel pocut, snad by mi to nejak rozhovoril.
Tak...zase o par rokov dasvidania.
PS: Maly myslienkovy experiment, pre tych co tvrdia ze kniha nie je genialna, priekopnicka, ze sa len tvarime ze chvalime po tych co ju chvalili pred nami. Aby ste docenili jej vyznam a velkost, genialitu, skuste si odmysliet vsetky knihy napisane po nej. Alebo jednoduchsie? Nechajte si v kniznici len len diela ktore boli napisane pred rokom 1865, tie citajte, a potom Zlocin a trest. Predstavte si v akom prostredi sa zrodila, v akej dobe. Porovnajte to s nejakymi hoci aj velkymi literatmi predoslej doby. TOP 100 najvplyvnejsich knih vsetkych cias? Zlocin a trest bude urcite v hornej polovici.
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko) ruské rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Geniální a nadčasová kniha s neuvěřitelně sugestivním vylíčením toho, co se odehrává ve vrahově mysli. Intenzivní cesta od nesnesitelné úzkosti ke katarzi.