Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376501/mid_zlocin-a-trest-xxL-376501.jpg
4
2795
2795
V ruskej klasickej próze nájdeme iba málo diel, ktoré by k sebe pútali takú trvalú a živú pozornosť ako Zločin a trest. Je to zrejme najznámejšia a najčítanejšia autorova kniha, jeho najčastejšie dramatizovaný a filmovaný román. Pritom rovnako ako takmer všetky rozsiahlejšie spisovateľove diela bolo aj toto napísané počas autorovej zlej osobnej a finančnej situácie za neuveriteľne krátky čas: od leta 1865 do začiatku roku 1866. Z korešpondencie vyplýva, že Dostojevskij pôvodne plánoval široké rozprávanie z prostredia alkoholikov a rodín rozvrátených alkoholizmom. Až v priebehu práce sa sústredil na „psychologické vyúčtovanie jedného zločinu. Vznikol tak napínavý román o vražde z ideových pohnútok, alebo skôr o jeho dôsledkoch na vnútorný vývoj páchatele, o jeho neschopnosti uniesť vlastnú vinu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866
více info...
Přidat komentář
Taký hlboko ponurý pohľad do mysle človeka, ktorý núti rýchlejšie a rýchlejšie čítať zároveň so zvyšujúcou sa rýchlosťou, závažnosťou a dramatickosťou samotných myšlienok Raskoľnikova dokáže vykresliť len Dostojevskij. Ďakujem za tajenie dychu... "Nazývajú ma psychológom: to nie je správne, som realista vo vyššom zmysle slova, t. j. zobrazujem všetky hlbiny ľudskej duše" (Fiodor)
Musím říci, že obecný popis knihy zde mne nalákal, protože zněl velmi zajímavě - téměř dnešně.
Chápu, že je to z dávné doby, kdy se prostě psalo jiným způsobem, ale je to neskutečně protahované, nahuštěné, navíc já mám vydání kde téměř nejsou odstavce takže mě z toho bolí oči i hlava, popisy míst či myšlenek mne neberou, všechno je bídné špinavé a na dně, což jen stresuje a člověku se do toho banhna nechce zabředávat víc a víc.
Dnes už toto téma není tak šokující, takže si člověk řekne, že když to nepřečte, prostě o nic nepřijde.
Ale víte co? já tomu tu jednu hvězdu dám za tyto hlášky:
"smála se tak, až se jí z toho dělalo nanic" a " už dlouho jsem s tebou písemně nehovořila".
Já totiž ten smích, kdy je vám z něj až zle, moc dobře znám :)
V nijakom diele nebudú už nikdy tak dokonale a trefne popísané vnútorné rozbroje človeka v rozmedzí konať-nekonať, pocity viny, pochody zdravého sedliackeho rozumu a nespravodlivosti vo svete, v dobe cárskeho Ruska. Dielo je svojou myšlienkou nadčasové a nájde svoje opodstatnenie v každej dobe.
"…takmer každý, vo chvíli zločinu podľahne akémusi úbytku vôle a rozvahy, a nastupuje ich opak – detská fenomenálna ľahkomyseľnosť, najmä v tom momente, keď sú rozvaha a opatrnosť najnevyhnutnejšie (Rodion Raskoľnikov, s.62)."
Byla sem na sebe fakt hodně pyšná, když sem zjistila, že sem právě přečetla knihu od Dostojevského. Klasika ruské i světové literatury. No nakonec parádní knížka až na ty zdlouhavé psychologické části, ale to je prostě Dostojevskij a bez toho by to určitě nebyl Zločin a trest. Původně sem si ji četla jako četbu k maturitě, ale nakonec sem si ji mezi těch 20 knih nezařadila. Až moc složitá kniha na to, abych o tom mluvila u zkoušky dospělosti, z které sem už takhle byla vyklepaná jak ratlík :D přece jenom sem radši zvolila méně náročné knížky :)
Tenhle chlápek prostě uměl psát. Vyloženě jsem si užíval ta dlouhá souvětí, napsaná tak, že se čtenář ani na chvíli neztrácí v textu. Skvěle popsaná psychologie postav, žádné nesrozumitelnosti. Raskolnikov byl prostě debil, který nevěděl co roupama dělat, tak si holt vyzkoušel jednu svoji pošahanou teorii. Docela se divím těm lidem, co při něm pořád stáli.
Pro mě jedna z nejlepších knih co jsem zatím četl. Silné, vyčerpávající, ale i dávající naději. Výprava do nitra člověka poukazující na to, že největší zápas v lidském životě se neodehrává na bitevním poli, ale v jeho duši.
Na mě docela těžká četba, takže jsem se občas musela do čtení nutit. Ale je to klasika...tudíž jsem ráda, že mám tuto položku odškrtnutou. ;)
Skvělé. Úžasná sonda do lidské duše. Naprosto aktuální dílo, které by si měl přečíst minimálně každý.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a moc se mi líbila :). Je zde takový jiný pohled na život.
Ako povinne citanie som ju nedokazal docitat, ale potom sa ku nej vratil a naozaj som bol rad. Uzasna a hlboka kniha, Dostojevskij je dobry v tom, ze kazda veta ma v jeho dielach zmysel.
Zločin a trest... Nabízí se mi: "Je zločin nutit a je trestem býti nucen do čtení tohoto typu literatury" - ale to není pravda.
Jsem ráda, že jsem knihu kdysi musela přečíst - jakéstakés přeslouskání patří do základního povědomí o literatuře. Člověk si aspoň utvoří názor, co chce číst a co nikoli.
Hodnotím upřímně, kniha mě nechytila, při čtení jsem se docela trápila.
Ale myslím si, že v době, kdy jedinou možnou zábavou za dlouhých zimních večerů bylo čtení takovýchto knih si lidé museli říkat "díky bohu za Dostojevského/Tolstoje... a další klasické autory s jejich šesti/osmi set stránkovým románem"...
Pro mě příliš depresivní román, psychicky vyšinutí hrdinové a nepříznivý osud...
Jsem ráda za povinnou četbu, jinak nevím, jestli bych se ke Zločinu a trestu dostala (asi dostala, ale buhví kdy). Určitě si někdy přečtu znovu.
"Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení. Je-li v upřímnosti jen kapička falešné noty, dochází okamžitě k disonanci a po ní k ostudě. Avšak v lichocení může být falešné všecko až do poslední noty, a přesto zůstane příjemné a působí potěšení, sice hrubé potěšení, ale přesto potěšení. A i kdyby byla lichotka sebehrubší, určitě se bere nejméně z poloviny vážně. A to platí pro všechny společenské stupně a vrstvy."
Psychologické procesy byly popsány tak působivě, až jsem je téměř fyzicky zakoušel sám na sobě (a to jsem knihu četl v létě na zahradě, kdybych ji četl o temném zimním večeru, asi bych se zhroutil). Při čtení se člověk opravdu cítí jako Raskonikov ve své miniaturní komůrce a s nezměrnými běsy v nitru. Nejpůsobivější postava knihy je pro mě ale Soňa.
Hluboká kniha. Příliš postav tam není a časem se v nich dá orientovat.
Pro mě byla opravdovým zážitkem. Autor nenechá vydechnout ani na chvilku a prakticky každá věta je v díle důležitá. Určitě si přečtu i další Dostojevského kusy.
Nečetl, poslouchal jako rozhlasovou dramatizaci se skvělým Cupákem a Postráneckým.
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko) ruské rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Co jen napsat k dílu, které dokonale zobrazuje hlubiny lidské duše se všemi zápory? Snad to, že kniha je jednoduše geniální. Obsahuje spoustu filozofických myšlenek (více jich je ale u Bratrů Karamazových), hlubokou sondu do hlubin člověka a i vedlejší příběh Lužina, Duňy a Svidrigajlova. Chvíli po dočtení jsem se sám přistihl, jak prožívám podobné pocity jako Raskolnikov (ne, že bych chtěl, někoho zabít :) ). Hlavní síla knihy, dle mého názoru, spočívá v tom, že Dostojevskij v díle zobrazil nesmrtelný typ člověka, který se domnívá, že je nadřazenějším nad ostatními a proto má právo eticky obhájit zločin, po spáchání. Právě zločinem se ale stává nižším člověkem a výčitky ho dohání. Nechce ale být skoro každý na chvíli Raskolnikovem?