Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376501/mid_zlocin-a-trest-xxL-376501.jpg
4
2805
2805
V ruskej klasickej próze nájdeme iba málo diel, ktoré by k sebe pútali takú trvalú a živú pozornosť ako Zločin a trest. Je to zrejme najznámejšia a najčítanejšia autorova kniha, jeho najčastejšie dramatizovaný a filmovaný román. Pritom rovnako ako takmer všetky rozsiahlejšie spisovateľove diela bolo aj toto napísané počas autorovej zlej osobnej a finančnej situácie za neuveriteľne krátky čas: od leta 1865 do začiatku roku 1866. Z korešpondencie vyplýva, že Dostojevskij pôvodne plánoval široké rozprávanie z prostredia alkoholikov a rodín rozvrátených alkoholizmom. Až v priebehu práce sa sústredil na „psychologické vyúčtovanie jedného zločinu. Vznikol tak napínavý román o vražde z ideových pohnútok, alebo skôr o jeho dôsledkoch na vnútorný vývoj páchatele, o jeho neschopnosti uniesť vlastnú vinu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866
více info...
Přidat komentář
Poněvadž jsem příznivcem duchovna, psychologie a veškerých obdobných věd, kniha na mě až doposud působí velice silným dojmem. Při představě, čím vším si samotný velikán Dostojevskij za jeho pestrého života prošel je zcela nevídané..
Jak jistě všichni víte, ruští autoři vynikali jejich jedinečným popisem; není výjimkou ani Dostojevskij, samotný děj by se dal shrnout to 100 stan, všechno se točí okolo spáchání tak hrůzného činu Raskolnikovem. Zdlouhavé části byli někdy mírně "otravné" a možná by se dalo říci i nevhodné. Avšak autor měl naprosto mimořádné schopnosti, což měl na svědomí jeho pestrý život..
Těžko o tom mluvit, každému mohu jedině doporučit :))
Psychologická próza, při jejímž čtení vás mrazí v zádech. Dostojevskij dokáže popsat pocity hlavního hrdiny tak přesně a výstižně, že se na chvíli citíte, jako byste Vy samotní byli součástí tohoto příběhu.
tak tohle dílo se mi dostalo do rukou v rámci povinné četby. Začátek dobrý, ale místy má fakt zdlouhavé pasáže, kde jí člověk odkládá a těžko se k ní vrací. Nicméně za dočtení stojí.
Příběh studenta Raskolnikova, který si myslel, že dělá dobře, protože si myslel, že patří mezi skupinu lidí, která bojuje pro vyšší dobro a přitom konal jen zlo z hlediska své vlastní morálky. Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Musím věru přiznat, že číst Dostojevského mi dalo zabrat. Příběh sice není nějak extra složitý na pochopení, ani popisy zde nejsou nějak stěžejní. Jediné s čím každý musí počítat, když si Zločin a trest hodlá přečíst, jsou rozvleklé filozofické mentorování.
Jediná věc, která mi v celé knize vadila, byly táhnoucí se monology jednoho jedince na dvě stránky, poté popis toho co dělá na další stránku a na další dvě stránky odpověď toho druhého..uff.
Jak jsem napsal, kniha je to hodně silná, ale nedokážu si ji představit jako povinnou četbu pro všechny...přece né každý by ji strávil.
Nejprve jsem měla snahu přečíst od Dostojevského Idiota, nepodařilo se... Druhým pokusem byl Zločin a trest... po velkém přemáhání a "prokousání" se přes první strany knihy můžu všem doporučit! Knihu jsem právě dočetla a nejen že mám pěkný pocit z ní, ale i sama ze sebe.
Kniha je poměrně rozsáhlá, což mnohé může odradit, ale stojí opravdu za to. Vnitřní monology Raskolnikova - psychologie této hlavní postavy a celého díla je víc než výborná. Hodnotím pěti hvěždičkami.
Asi nejzásadnější kniha všech dob, nečetl jsem nic silnějšího, od snu s vraždou poníka jsem se už od knihy neodtrhnul. Není a nebylo většího spisovatele než Dostojevskij.
moje první kniha od Dostojevského. skvělá kniha. kniha, která mě přitáhla k ruské klasické literatuře, která je celkově úžasná.
Vykreslení psychologie Raskolnikova je neuvěřitelné. Když stál za dveřmi a stékal po něm pot hrůzou, že jej někdo zastihne při onom zrůdném činu, klepala jsem se taky. Když ležel v posteli, kde ho v horečkách pronásledovalo svědomí, cítila jsem, že se mi také zrychluje tep a zvyšuje teplota. Když šel po klidné ulici a neustále se rozhlížel na všechny strany, měla jsem pocit, že se za chvíli také stanu paranoidní. To vše způsobilo svědomí, které nás často chrání před nerozvážnými činy.. to stejné svědomí, které nás po jejich vykonání dovede na pokraj zoufalství.
Dostojevskij je můj nej autor.Pořád mám některé jeho knihy nepřečteny,aby mě od něho ještě něco čekalo.Zločin a trest je neuvěřitelná kniha.
Úžasné dílo :) Pro mě je Dostojevskij mistr, moje neoblíbenější kniha. Děj, popis psychiky postav, naprosto super :)
Jeden z nejlepších románů vůbec. Co však dělá tohle dílo legendárním, není ani tak dějová linie, ale především naprosto dokonale vykreslený vnitřní boj hlavního hrdiny, který si svůj čin odůvodňuje teorií o silných jedincích, kteří v uskutečňování svých cílů mohou klidně překročit zákon... třeba i někoho zabít. O to hrůznější je Raskolnikův vnitřní boj poté, kdy zjišťuje, že jedním z těch „vyvolených“ pravděpodobně není. Nekonečné vnitřní monology bývají zajímavé jen tehdy, když se umí napsat, což se zde naštěstí Dostojevskému podařilo, stejně jako finální rozuzlení.
Musel jsem se donutit tuto tak vychvalovanou knihu přečíst. Po prvních stránkách jsem to vzdal, ale pak se k tomu znovu vrátil. Od spáchání zločinu jsem se začetl a v páté kapitole jsem to chtěl přes mnoho blábolů opět vzdát, ale řekl jsem si, že když jsem to dočetl až sem, tak do čtu do konce. Dílo či myšlenka sama o sobě není špatná, ale ruská literatura mě prostě nesedí. Chvílemi mě to vzalo, ale více méně jsem se do čtení musel nutit.Proč povinná literatura? Asi proto, že by to jinak nikdo nečetl. Veškerá povinná literatura stojí za prd, ať to byl Timur a jeho parta, Bruno, atd. Proč není třeba p.č. „Až na věky věků" nebo „Kladivo na čarodějnice"? Tam se také najde mnoho pravd a poučení. Ztráta času, dílo jsem sice pochopil, ale docela se nudil. Jsem přesto rád, že jsem to přelouskal do konce. ...zatracená psychologie je jen hůl o dvou koncích, hehehe. Hrozně psané. Vy doprava a já doleva, anebo naopak, hlavně-adieu,mon plaisir, až do šťastného shledání a samé hehehe, fakt se to nedá číst, maturitu bych z toho určitě nesložil. Vůbec nechápu, jak jsem to mohl dočíst až do konce. K ruské literatuře a k jejich myšlení jsem nikdy neměl vztah.
velká kniha o HŘÍCHU. Velká kniha o odtržení se, odcizení se, o IZOLACI. Velká kniha o nenávisti k životu a naprostém úpadku člověka.
Ale také velká kniha o obrácení se, zpochybnění tohoto všeho a tedy velkém navrácení se zpět - k životu. Nakonec jde vůbec o šťastnou knihu plnou velké touhy a naděje. V co? Přečtěte si. Dostojevský v této knize nechal doslova kus sebe samého. Zřejmě si sám prošel něčím podobným.
Nechápala som, čo sa na 600 stranách dá stále písať o obyčajnej vražde. Prečítala som, pochopila som. Veľdielo!
Jedna z nejlepších knih které jsem kdy četl.
Dostojevski mne zasvětil do ruké literatury .... a díky tomu jsem našel spoustu krásných knih.
Tuhle klasiku, co patří do povinné literatury na všech školách, by si měl přečíst každý, protože opravdu stojí za to! Dle mého názoru jeden z nejlepších psychologických románů všech dob!
Jedna z najlepších kníh, aké som kedy čítal. Dostojevského podanie a stupňovanie napätia nemá chybu. Tak dokonale vykreslená psychika človeka sa dá nájsť len málokde. Hneď ako sa kniha rozbehne, tak vás chytí a nepustí až do poslednej stránky. Čakal som trochu iný záver, ale nakoniec som si uvedomil, že ináč sa to aj tak skončiť nemohlo.
Nadšení přišlo až po druhém čtení. Každopádně i bez většího zaujetí pro obsah se dá vždycky plně vychutnat technická stránka - román je kompozičně lepší než většina jiných Dostojevského děl a stylisticky přinejmenším nezaostává.
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko) ruské rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
V kolika dnech se vlastně Zločin a trest odehrává? Tuším, že to nebude o moc víc než týden. A vzhledem k tomu, že se jedná o téměř pětisetstránkové dílo, dá se z toho snadno vyvodit, jak detailně a hluboce se Dostojevskij dokáže ponořit do myšlenkových pochodů svých postav. A dechberoucí, propracovaná psychologie jednotlivých charakterů, tedy především studenta Raskolnikova, je opravdu nosnou konstrukcí románu a příkladně ukazuje, jak ohromně složitá a nejednoznačného výkladu hodná je duše člověka. Protože vrah není pouze vrahem. Může být i spasitelem. Může být dobrým bratrem i špatným synem, altruistou i egoistou, obětavým milovníkem i sociopatem, polopomatencem nebo bezbřehým bláznem. Každá pravda za sebou táhne tisíce kontextů a žádná není jednoduchá. A tak jsem nahlédl do Dostojevského studánky člověčí duše a z její hloubky se mi zatočila hlava.