Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533967/bmid_zlocin-a-trest-65ec2d11cce45.jpg
4
2794
2794
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1883 , Národní listyOriginální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866
více info...
Přidat komentář
U knihy jako je Zločin a trest mají podle mě čtenáři tendenci přidávat jednu hvězdičku za světově uznávanou kvalitu. Já jsem se pokusil být objektivní - a tři hvězdičky je tak akorát. Román má své plusy i mínusy. Slušný příběh, některá pěkná místa, sem tam dobré myšlenky, zajímavý konec. Ale také je to zdlouhavé a místy nudné. Předlouhé dialogy téměř o ničem. Kdyby autor po dopsání tušil, že se bude tohle dílo hodně číst ještě ve dvacátém prvním století a že bude dokonce povinnou četbou, tak by jistě polovinu balastu vyjmul (samozřejmě je to kvalitní balast, ale kdo to má číst?). A já bych pak přidal ještě jednu hvězdičku.
Dokonalá kniha! Čtenáře naprosto strhne a po celou dobu četby ho nepustí, přečetla jsem ji jedním dechem. Akorát je to kniha, která neblaze působí na psychiku, je to neuvěřitelně depresivní dílo, ale rozhodně stojí za přečtení.
Dala bych i pět, ale po přečtení mi není veselo, natož příjemno. Určitě je to kniha, kterou by si měl každý přečíst. Ale fakt už se k ní nikdy nevrátím. působí na mě depresivně jako Kafka.
Bravurně napsaná kniha, která udržela mou pozornost od první až do poslední stránky. Je to (zatím) jediná kniha, kterou jsem od autora četl, a jsem z ní unešen. Skvěle popisuje Raskolnikovo bláznivé stavy a jeho vnitřní monology, atmosféra knihy je nepopsatelná. Je to skvělé a, odvažuji se říct, nesmrtelné dílo.
Zločin a trest je snad nejlepší knížka jakou jsem kdy četla , opravdu mně hodně překvapila a ta psychologie postav je genialní.
Zločin a trest byl jednou z mých knih na imaginárním listu - What u should have read. Styděl jsem se už nějakou dobu, že tam je stále. Nakonec na něj však přišla řada. Očekával jsem dost a dostal jsem snad ještě více. Netřeba plácat o skvělé psychologii postav, o jejich charakterizaci atd. vždyť to knihu proslavilo, to byla a dodnes je Dostojevského síla. Možná stojí za zmínku děsivý fakt, že ta pseudo-filosofie ospravedlnění zločinu je dodnes platná a svým způsobem velmi přitažlivá. Jak snadno se člověk přiblíží k myšlence, že je přece jen trochu víc než ostatní....A nebo možná jen plácám a když píšu tenhle nicneříkající komentář, tak mám nějakou nietzscheovskou či eugenickou náladu ...nebo čapkovskou? Je fakt, že základ mnoha ve finále zhoubných myšlenek je pochopitelný a často s ním lze i sympatizovat....ale každý extrém je špatný, přátelé! A ono se to do extrému zvrhává strašně rádo a strašně snadno!
Kniha se mi četla velice snadno a hned od začátku jsem se do ní začetla. Výborné popisy pocitů Raskolnikova i děje. Někdy se mi docela pletla jména, ale to je jen malý detail. Rozhodně doporučuji přečíst a já se k ní určitě v budoucnu vrátím.
Čtu F.M. Dostojevského ráda a čtu jej často, protože se čte velice dobře. Píše, vyjadřuje se takříkajíc z patra a nezatěžuje sebe ani čtenáře těžkopádnými nuancemi, které u mnohých jiných autorů navalí na dílo zbytečnou tíhu. Je to vždy o dobré práci s jazykem a o dobré spolupráci se sebou samým, i kdyby jen v těch chvílích kdy psal. Je neustále v kontaktu jak sám se sebou tak s čtenářem.
I Zločin a trest je kniha která se v podstatě čte jedním dechem, Nahota duše odkrytá v tak přesvědčivých kolážích, v takovém dialogu srdce a mysli, že jakkoliv zůstává i zde autor zastáncem svých názorů, předložil neúnavné a napínavé dílo, které nemá šanci jen tak zestárnout.
Z teorie nadčlověka čtenáře snadno zamrazí v zádech stejně jako z věcného popisu brutální vraždy, o tom není pochyb, ale jinak mě první setkání s Dostojevským spíš zklamalo. Snad nerozumím ruské duši, snad jsem nedovedla ocenit vnitřní rozmluvy Raskolnikova, snad mě ubíjel vztah vyšinutého hlavního hrdiny a subtilní Soněčky. Ať první neúspěch zapříčinilo cokoliv, doufám, že pokud se s tímto ruským klasikem sejdeme znovu, udělá na mě dojem o poznání lepší.
Výborná kniha, není zrovna jednoduchá a nedá se doporučit každému, ale mě zaujala dost. Naprosto perfektně jsou popsány pocity hlavního hrdiny, až jsem měla místy pocit, jakobych byla součástí děje.
Určitě se to nedá doporučit někomu, kdo má rád propracovaný děj, protože tady nejde o žádný složitý děj, většina knihy je zaměřená na psychologii postav.
Toto dílo mě nadchlo. Sice je delší, ale úžasně propracované. Krásně popsána psychologie člověka, do detailu rozebrané jeho myšlenky. Obdivuji se Dostojevskému. Tohle by si měl přečíst každý.
Zpočátku jsem měla z téhle knížky dost obavy, ale řekla jsem si, že když už jsem zvládla odmaturovat s otázkou kritický realismus, tak bych měla zvládnout i Zločin a trest. A zvládla jsem, i když se rozhodně nejedná o jednoduché čtení. Předně pro mě jsou dost těžká ruská jména a po dočtení knížky jsem byla schopná si zapamatovat tak akorát Raskolnikova.
Co se týče děje, jedná se o mistrovsky popsané myšlenkové pochody a chování jedince, který se odhodlá spáchat vraždu na člověku, jehož život podle něj nemá pro společnost valnou cenu. Raskolnikov se domnívá, že jej nikdo nemůže odhalit, ale s postupem času je štván svými vlastními myšlenkami a nakonec dojde zaslouženému trestu.
Kniha je dle mého i názorným obrazem ruské společnosti té doby, kterou zobrazuje bez jakýchkoli příkras, ale o tom už realismus přeci je.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Perfektně popsaná lidská psychika, tíha svědomí a síla čisté lásky. Bravo!
Knihu jsem četla jako studentka v rámci povinné četby a na rozdíl od většiny jiných, kteří na ni nadávali, na mě zapůsobila dost hlubokým dojmem. Asi to bylo proto, že jsem vždy byla spíše přemýšlivý, zádumčivý typ, takže ani duševní rozpolcenost hlavního hrdiny mi nebyla nepříjemná.
Nemusím knihy Tolstého, ale Dostojevskij se mi líbí.
Miluji ruské romány a tenhle se řadí k jedním z nejlepších, které jsem kdy četla. Skvěle propracovaná psychologie postav i atmosféra románu, která vás vtáhne do děje. Rozhodně doporučuji přečíst.
V kolika dnech se vlastně Zločin a trest odehrává? Tuším, že to nebude o moc víc než týden. A vzhledem k tomu, že se jedná o téměř pětisetstránkové dílo, dá se z toho snadno vyvodit, jak detailně a hluboce se Dostojevskij dokáže ponořit do myšlenkových pochodů svých postav. A dechberoucí, propracovaná psychologie jednotlivých charakterů, tedy především studenta Raskolnikova, je opravdu nosnou konstrukcí románu a příkladně ukazuje, jak ohromně složitá a nejednoznačného výkladu hodná je duše člověka. Protože vrah není pouze vrahem. Může být i spasitelem. Může být dobrým bratrem i špatným synem, altruistou i egoistou, obětavým milovníkem i sociopatem, polopomatencem nebo bezbřehým bláznem. Každá pravda za sebou táhne tisíce kontextů a žádná není jednoduchá. A tak jsem nahlédl do Dostojevského studánky člověčí duše a z její hloubky se mi zatočila hlava.
Poněvadž jsem příznivcem duchovna, psychologie a veškerých obdobných věd, kniha na mě až doposud působí velice silným dojmem. Při představě, čím vším si samotný velikán Dostojevskij za jeho pestrého života prošel je zcela nevídané..
Jak jistě všichni víte, ruští autoři vynikali jejich jedinečným popisem; není výjimkou ani Dostojevskij, samotný děj by se dal shrnout to 100 stan, všechno se točí okolo spáchání tak hrůzného činu Raskolnikovem. Zdlouhavé části byli někdy mírně "otravné" a možná by se dalo říci i nevhodné. Avšak autor měl naprosto mimořádné schopnosti, což měl na svědomí jeho pestrý život..
Těžko o tom mluvit, každému mohu jedině doporučit :))
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko) ruské rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Mé druhé setkání s Dostojevským, po Idiotovi rovněž lehce rozpačité. Jak dokáže bravurně vykreslit mučivě rozervané svědomí vrahovo a dráždí nedoslovností, tak se utápí v dlouhých monolozích, jež příběh poněkud ředí.