Zločiny beze cti
Lene Wold
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413431/bmid_zlociny-beze-cti-3bp-413431.jpg
4
52
52
Jak lze obhájit vraždu ze cti? Tato otázka zavedla autorku hluboko do jordánské kultury, do věznic v Akabě i do nekonečné pouště Vádí Rúm. Zkoumala právní dokumenty i archivy novin a hledala v nich případy vražd ze cti, k nimž došlo mezi roky 1995 a 2014. Nakonec sestavila seznam 139 jmen. Našla 139 žen, které byly zastřeleny, uškrceny elektrickým kabelem, upáleny, popraveny sekerou, ukamenovány, přejety nebo donuceny vypít jed – z důvodů, jako je znásilnění, nepřístojné chování, nevěra, či za to, že měly make-up nebo prostě přišly pozdě domů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Ære være mine døtre, 2017
více info...
Přidat komentář
Skvěle zpracovaná kniha na téma zločinů ze cti. Je obdivuhodné, že sama autorka sbírala informace od hlavních hrdinů příběhu, včetně vraha svoji vlastní dcery.
Skvělá knížka. Poučná, zároveň ale protkaná zajímavým a čtivým příběhem. Je až neuvěřitelné, že ve 21. století ještě existují země, které jsou tak jiné a v mnoha ohledech pozadu.
O vraždách ze cti jsem již slyšela, ale neměla jsem ani tušeni, jak těžké to pro ženy v Jordánsku je (jejich bezdůvodné uvězňování...). Kniha je psána velmi poutavě a snaží se zachytit pocity obou stran (oběť a vrah). Jedná se o velmi dobrou knihu, která se věnuje velmi důležitému a bohužel stále aktuálnímu tématu.
Pro mě toto téma bylo úplně nové. Nikdy jsem o vraždách ze cti neslyšela nebo přesněji řečeno, myslela jsem si, že takové zločiny jsou dávnou minulostí. Nikoliv současnosti. Kniha se hezky a jednoduše četla, líbil se mi pohled autorky na vybrané téma.
Skvěle zpracované téma. Jak hluboce musí být člověk zoufalý, aby byl schopen spáchat tak hrozný čin jako je vražda svého nejbližšího příbuzného.
(SPOILER) Ze začátku se mi kniha trochu hůře četla, ale po 50 stránkách se to dost zlepšilo a knihu jsem rychle přečetl. To podstatné obsahují dřívější komentáře: kvůli jakési tradici, pro nás zcela zvrácené, dochází v Jordánsku k tzv. vraždám ze cti, které jsou trestány velmi směšně. Woldová románovou formou popisuje případ, kde mj. jeden starší Jordánec vypravuje, jak v dětství zavraždil svou matku, protože opustila jejich rodinu, a o desítky let později zastřelil svou dceru, poněvadž se dozvěděl o její homosexualitě. Stejný muž ještě v dětství sledoval, jak byla ukamenována jeho malá sestřenice. Stalo se tak proto, že byla znásilněna...Naprosto šílený obsah, bohužel popisující realitu jednoho koutu světa.
Spisovatelka píše jako dítě.Ma tam nedostatky.I tak mě kniha celkem bavila.
Lidé tam žijí úplně jiný život.Jim tam připadá správné zabít své dítě za znásilnění v sedmi letech.Tohle já nepochopím.Proto tuhle zemi nikdy nenavstivim.
Přečetla jsem už několik knih s touto tématikou, ale z této mě tedy úplně mrazí. Koho život arabských žen zajímá, doporučuji si přečíst i tuto knihu, která je napsána norskou spisovatelkou a malinko se úhel pohledu liší od pohledu žen, žijících v těchto zemích celý život.
Norská spisovatelka píše o situaci žen v Jordánsku. Na jednom případu z mnoha ukazuje pro nás nepochopitelné jednání zdejších mužů k ženám, které se zachovaly v lásce jinak, než od nich tamní společnost očekávala a dočkaly se proto tzv. zločinu ze cti. My, v tolerantní Evropě, se tomu můžeme divit, můžeme se toho hrozit nebo si moc přát, aby se toto k nám nikdy nedostalo, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Doporučuji hlavně ke čtení všem bytostem patřících do xxx pohlavně alternativních skupin.
Téma knihy alarmující a je třeba mu věnovat více a více pozornosti, jak od spisovatelů, žurnalistů a aktivistů, tak hlavně odpovědných vládních orgánů.
Ale za zpracování ubírám dvě hvězdy. Kromě nepřesností kvůli vyprávění ( hedvábná prostěradla, průběh rodinných oslav s tanečním parketem apod.) má citelné nedostatky z oblasti denního života, podávané jako informace po důkladném studiu. Nejvíce zarážející byla "pokuta" za porušení slibu ochrany, kterou srovnávala s hodnotou lidského života, jako čtyřměsíční výdělek průměrného Jordánce. Autorkou zmíněných 33 tisic USD ročně nevydělá Jordánec totiž ani za 10 let. Nehledě na to, že po čtyřech letech strávených v zemi pojmenovává špatně i místní měnu, jordánský dinár. Těmito chybami z knihy dělá povrchní a nedůvěryhodný zdroj.
Elsinor napsala vše za mě...
Každý člověk, zvlášť žena, kterému se podaří vymanit z područí čehokoliv (zde nesmyslného naboženství, které ve své podstatě není zlé, ale lidé = muži si jej přizpůsobili a vysvětlují po svém jako omluvu za své činy), má můj obdiv a smekám před jeho odvahou vzepřít se. I za cenu, že ne vždy se dočká šťastného konce = ne vždy přežije.
Zvláštní číst tuto knihu hned po Ziburových 40 dnech do Jeruzaléma... Nicméně líbilo se mi, že se autorka poctivě do hloubky věnuje jednomu případu, který nám vypráví sami hlavní aktéři. Do teď nemohu pochopit, jak se něco podobného mohlo stát v poměrně moderní rodině. Rozhodně vás kniha donutí přemýšlet hlouběji... Je až mrazivé, kam dokážou společenské tlaky dohnat člověka.
Uf, musela jsem si dát trochu časový odstup, aby ze mě vyprchaly emoce.
Chápu, že ti lidé v tom žijí od mala, vtloukají jim pravěké názory do hlavy celý život, v podstatě moc nemají na výběr.
Z filozofického hlediska "Skutečnost nemá problém" :)
Jen bychom si neměli zakrývat pravdu, že něco je tak, jak to je.
Jedna tahle kniha podle skutečných událostí je jako všechny Kingovy horory dohromady. Je to mnohem děsivější.
Nejhorší na těch případech mi přijde to, že se nedějí jako excesy vyšinutých jedinců, ale se souhlasem drtivé části veřejnosti.
Tak si to shrneme, tu špičku ledovce, kterou vypátrala norská novinářka (kdo nechce prozradit část děje, nečtěte):
Jordánsko, které je jednou z nejvyspělejších islámských zemí. V šedesátých letech je možné, aby tam došlo davem k ukamenování sedmileté holčičky, která byla znásilněná. Musela toho násilníka nějak vyprovokovat, to je jasný. Pošlapala tak rodinnou čest, co s ní…
Matka odejde od rodiny, kvůli otci násilníkovi. Celé město se rodině posmívá. Syn (jedenáctiletý) na přání otce a bratra matku najde a zabije. Posměváčci se jdou rodině omluvit, všechno je zase v naprostém pořádku, otec i synové jsou opět váženými a plnohodnotnými občany.
Dcera lesba si vymění jeden polibek se svojí přítelkyní. Protože v hadísech se mluví o tom, že homosexualita je horší zločin než pedofilie, incesty a podobně, to jsou jen „běžné hříchy“, je tím odsouzena k záhubě.
Matka jí okamžitě navrhne sebevraždu, cituje jí z koránu příslušné pasáže. Nakonec to dopadne tak, že je dcera zavřená do vězení(!), kvůli své ochraně před rodinou. Otec podepíše papír, že dceři nic neudělá a doma v klidu jí i své mladší dceři (ta měla ten hřích, že svoji sestru doprovodila do nemocnice při záchvatu úzkosti, samozřejmě tím také pošpinila čest) rozstřílí obličej. Mladší dcera běsnění přežije s těžkým znetvořením a je následně zavřená na 13 let do vězení (ta úplně nevinná a je jí právě 16 let), samozřejmě kvůli své ochraně, bez soudu a bez obvinění.
Tohle si vynásobte 139 krát a máte případy, které se podařilo novinářce vypátrat.
Podívejte se do jordánského trestního zákoníku a najdete paragraf 341:
„Vražda je v souladu se zákonem, pokud osoba, která zabije či fyzicky ublíží jiné osobě, tak učiní v obraně vlastního života NEBO VLASTNÍ CTI.“
Tedy vlastně od roku 2013 je velká modernizace tohoto šíleného paragrafu, jaký pokrok: „Pokud manžel nebo blízký příbuzný zabije ženu v situaci, kdy existuje zvláštní důvod se domnívat, že se dopustila nevěry, bude k této skutečnosti přihlédnuto a bude vyměřen nižší trest.“
V roce 2015 jordánský ministr vnitra prohlásil, že jeho země vyznává islám a právo šaría a tudíž je legalizace homosexuálů nezákonná a porušuje jordánskou ústavu.
V knize se dál dočteme, že je možné, aby byl zavřený do vězení básník, který ve svých básních použil verše z koránu. Také zneuctívač, jak jinak.
Také jsem si rozšířila obzory v tom, že Alláh mluví pouze arabsky a korán, knihu knih, má u sebe v kopii – pro jistotu. Proto každý pravý věřící musí číst a citovat korán v originále, božím jazykem. Všechno ostatní je špatně.
Asi tolik k jedné z nejvyspělejších islámských zemí.
(I když si nedělám iluze, že i jiná náboženství braná doslova a se státně uznanou mocí by své zemi nějak významně prospěla. Ale v současnosti jiné podobné státy, kde jsou tak děsivě pošlapávána lidská a hlavně ženská práva, neznám.)
Autorka rozhodně umí psát a kniha stojí za přečtení, některé pasáže jsem musela prodýchávat... klobouk dolů.
Zločiny beze cti
(SPOILER) Doporučuji přečíst . Budete překvapeni. Já nevěřila vlastním očím, co to čtu za hrůzy. A i tam jsou tresty za vraždu směšné. Příběh malé dívenky mnou otřásl. Další příběhy byly otřesné a silné. Silná kniha a jen při psaní mám husí kůži až na zadku. Je to šílený, nechápu, proč jsou věci jako, láska mezi stejným pohlavím a nevěra trestáno tímto způsobem. Ano, nevěra není dobrá, někteří mají averzi vůči opačné sexuální orientaci, ale sekat za to ruce, nebo trávit ženu jedem? A nedává to jednu logiku.
Muž se dopustí znásilnění na ženě a tam je to v pořádku, ten dostane jen 3 měsíce vězení a žena je oběť a je za to popravena . Tohle mi nejde do hlavy. Autorka mimochodem měla sama přítelkyni a ptala se osobně, co by se jí stalo, kdyby byla v této zemi a zjistil, že má vztah se ženou..... ,,Usekl bych vám obě paže." Výborný , ale že chlap si odchytí nevinnou dívenku, nutno podotknout 4 letou chápete to? To je humus a tomu dají jen ty 3 měsíce.
Bylo ale zjištěno, že se ženy mohou proti trestu přinejmenším skrýt, to je jediné, co lze. Věžnice v Akabě, která taky není procházka růžovým sadem, ale rodina nemá nárok na ublížení ze cti.
Tam přemýšlí stylem... Ty jsi nevěrná a já znásilňuji, ty si zasluhuješ zemřít a já si sednu na 3 měsíce do vězení. . Už jsem moc vzteklá. Tímto uzavírám tuto příšernost.